Bitva u Rokycan: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Související články: šablona |
m typo, sloh, linkfix |
||
Řádek 20:
| poznámky =
}}
'''Bitva u Rokycan''' či '''Bitva u Mýta''' byla [[Bitva|válečným střetem]] mezi [[České království|českým]] vojskem tzv. [[Poděbradská jednota|Poděbradské jednoty]] pod velením zemského správce [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z Poděbrad]] a vojskem [[Strakonická jednota|Strakonické jednoty]] vedené [[Jindřich IV. z Rožmberka|Jindřichem IV. z Rožmberka]] během politických a náboženských sporů v [[Země Koruny české|českých zemích]] v rámci pozdní fáze [[Husitské války|husitských válek]]. Odehrála se
| titul = VHU PRAHA
| url = http://www.vhu.cz/exhibit/macek-josef-jiri-z-podebrad/
Řádek 30:
== Pozadí ==
24. června
Jako odpověď na obsazení Prahy vznikla 8. února
| příjmení = Beran
| jméno = Zdeněk
Řádek 43:
}}</ref> Obě strany jej využily k tomu, aby získaly spojence. Poděbradská jednota si vyjednala podporu [[Braniborské markrabství|braniborských markrabat]] [[Albrecht III. Achilles|Albrechta Achilla]] a jeho bratra [[Fridrich II. Braniborský|Fridricha II.]], mosbašského falckraběte [[Ota I. Mosbašský|Oty I.]] a [[Míšeňské markrabství|míšeňského markraběte]] [[Vilém III. Saský|Viléma]], zatímco Strakoničtí získali na svou stranu jeho bratra, saského vévodu [[Fridrich II. Saský|Fridricha II.]]
Záminkou k vypuknutí bojů se stala akce [[Burian z Gutštejna|Buriana z Gutštejna]], který v květnu
== Průběh bitvy ==
Řádek 59:
}}</ref> Vojsko poděbradských po příchodu na bojiště zaujalo stejnou pozici a před pěchotu postavilo vozovou hradbu, vzdálenou maximálně několik set metrů od linie Strakonických. V prostoru mezi oběma nehybnými armádami pak došlo k několika menším střetům jezdeckých oddílů, ani jedna strana se však nechtěla pustit do přímého útoku, který byl proti vozové hradbě náročným manévrem.
Hlavní tíhu střetnutí tak převzaly dělostřelecké baterie umístěné ve střílnách vozové hradby, které začaly mobilní opevnění mezi oběma stranami vytrvale odstřelovat. Zvýšenému výskytu střelných zbraní nahrály okolnosti celého konfliktu: Poděbradská jednota svá děla přivezla od obléhaného Buštěhradu, Rožmberkovo vojsko s sebou tuto výzbroj vezlo patrně především z důvodu záměru obležení Prahy. Vedle obléhacích a polních děl probíhala střelecká výměna prostřednictvím [[Tarasnice|tarasnic]] či [[Píšťala (zbraň)|píšťal]] a patrně též [[
Při odstřelování nakonec získalo převahu vojsko Jiřího z Poděbrad, kterému se podařilo protivníkovu vozovou hradbu částečně poničit a způsobit mu nezanedbatelné ztráty mužstva. Strakoničtí poté z bitevního pole ustoupili a stáhli se do Plzně.<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 67:
| jazyk = cs
| datum přístupu = 2021-10-13
}}</ref> 11
== Hodnocení bitvy ==
Z hlediska pravidel tehdejšího válečnictví bylo střetnutí u Mýta raritním případem středověkého bojového střetu v otevřeném terénu, o jehož výsledku jednoznačně rozhodla složka dělostřelectva, tehdy poměrné nové válečné technologie, primárně využívané při obléhacích operacích. Fakt, že obě strany s sebou vezly dostatek palných zbraní a střeliva, tak nakonec umožnil boj rozhodnout bez toho, aby byla pěchota v otevřeném boji, příp. při útoku proti vozové hradbě vystavena ztrátám.
Jiří z Poděbrad u Mýta v pozici zemského správce dosáhl výrazného vojenského a politického úspěchu, který upevnil jeho pozici mezi českou šlechtou a naopak výrazně oslabil vliv Strakonické jednoty. Dne 4. srpna 1450 proběhlo na hradě [[Kámen (hrad)|Kámen u Pacova]], jehož majitelem byl v té době Jiřího stoupenec [[Purkart Kamarét ze Žirovnice]],
| titul = HRAD KÁMEN
| periodikum = www.hradkamen.cz
Řádek 79:
}}</ref> Následně bylo podepsáno příměří. Poděbradská jednota ještě toho roku na podzim odtáhla do [[Míšeňsko|Míšeňska]].<ref name="BERAN" />
Poděbrad pak jakožto pozdější král nebyl nucen čelit otevřené vojenské konfrontaci se svými politickými protivníky až do situace po 23. prosinci 1466, kdy [[papež]] [[Pavel II.]] prohlásil Jiřího za kacíře sesazeného z [[
== Odkazy ==
| |||