Michael Antonín z Althannu: Porovnání verzí

{{infobox - osobapolitik

| popisek = Erb rodu Althannů}}

[[FileSoubor:Vranov_nad_Dyjí_Castle_01.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|[[Vranov nad Dyjí (zámek)|Zámek Vranov nad Dyjí]], hlavní sídlo Michaela Antonína Althanna]]

Pocházel ze starého šlechtického rodu [[Althannové|Althannů]], patřil k vranovské větvi.<ref>[http://w.genealogy.euweb.cz/althann/althann1.html Rodokmen Althannů]</ref> Od dětství patřil k elitě císařského dvora, protože jeho rodiče [[Michael Jan III. z Althannu|Michael Jan III.]] (1679–1722) a Marie Anna, rozená Pignatelli (1689–1755), patřili k oblíbencům [[Karel VI.|Karla VI.]] Po předčasné otcově smrti převzal výchovu a poručnictví nad Michaelem Antonínem osobně císař Karel VI. Ten zároveň prosadil zneplatnění závěti Michaela Jana II. Althanna (1643–1702) a převodu vlastnictví Vranova nad Dyjí a Jaroslavic do majetku malého Michaela Antonína (do té doby užíval obě panství jeho strýc [[Michael Heřman Josef z Althannu]]). Michael Antonín byl předurčen k vojenské kariéře, do vojska vstoupil v hodnosti [[rytmistr]]a. Za [[války o rakouské dědictví]] byl povýšen na generálního polního vachtmistra a během [[Sedmiletá válka|sedmileté války]] dosáhl hodnosti [[Polní podmaršál|polního podmaršála]] (1757). Již o rok později odešel do výslužby, při té příležitosti byl povýšen do čestné hodnosti generála jezdectva<ref>''Služební postup Michaela Antonína Althanna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815) [http://www.historie.hranet.cz/heraldika/pdf/schmidt-brentano2006.pdf dostupné online]''</ref> a byl jmenován [[Tajný rada|tajným radou]], od mládí byl též [[Císařský komorník|císařským komořím]].<ref>''Schauplatz des landsässigen Nieder-Oesterreichischern Adels'', Vídeň, 1794; s. 88–89 [https://books.google.cz/books?id=fD0TAAAAYAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false dostupné online]</ref> Spolu se svými staršími bratry získal v roce 1734 nárok na titul ''Hoch- und Wohlgeboren (vysoce urozený).''<ref>STARÝ, Marek: ''Cizozemci a spoluobyvatelé. Udělování českého obyvatelského práva (inkolátu) v době předbělohorské''; Praha, 2018; s. 217 ISBN 978-80-87284-67-4</ref>

Po dosažení zletilosti převzal správu jihomoravských panství Vranov nad Dyjí a Jaroslavice (1737), kromě toho mu patřil palác ve [[Vídeň|Vídni]] a dva domy ve [[Znojmo|Znojmě]], hodnota majetku činila přibližně jeden milión zlatých. V té době ale sloužil v armádě a vranovský zámek přenechal k doživotnímu užívání své matce. Po její smrti (1755) osobně převzal správu majetku a krátce poté po odchodu z armády se zámek Vranov stal jeho hlavním sídlem. Na svých panstvích s ohledem na lovecké zájmy vysazoval nové lesy, budoval obory a rozšiřoval chov zvěře. Nechal také stavět hostince a mlýny, mimo jiné též dotoval opravy kostelů na svých statcích. Neuváženým hospodařením majetek značně zatížil dluhy. Jako rytíř [[Maltézský řád|Maltézského řádu]] zůstal svobodný a bez potomstva, pohřben je v rodové hrobce ve Vranově nad Dyjí. Majetek na Moravě po něm zdědil synovec Michael Josef Althann (1756-18001756–1800).

[[Kategorie:Althannové|Michael Antonín]]