Pneuma: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m wlfix; typo |
|||
Řádek 3:
Pro první stoiky je [[Bůh]] opravdu dech šířící se celým světem, tvůrčí oheň, či přesněji řečeno směs ohně a vzduchu, ztělesňující aktivní [[princip]]. Ten, dále smíšen s pasivními [[živel|živly]], zemí a vodou, vytváří veškerá těla, zvířata, rostliny a minerály. V dokonalém smíšení s pasivní matérií propůjčuje pneuma tělům konzistenci, vnitřní pnutí (''tonos''), a zároveň zajišťuje jednotu světa, prodchnutého substancí nesoucí sémě všech věcí (''logoi spermatikoi'').
Během procesu integrace pojmů [[stoicismus|stoické filosofie]] do [[Novoplatonismus|novoplatonismu]] a především pod vlivem křesťanství zduchovněl pojem pneuma do té míry, že překročil rámec alchymické či chemické teorie matérie. Stoická stopa se ztrácí kdesi v řecké alexandrijské alchymii. [[Zósimos]] již označuje pojmem pneuma jakoukoli vzdušnou substanci. Lékařská literatura arabského a latinského středověku, inspirovaná Galénem, pak rozšířila stoickou představu ''causa contentiva'',
Pojem pneuma můžeme rozpoznat v nesčetných variantách vazké vlhkosti, v níž přírodní filosofové a alchymisté od středověku až do 18. století spatřovali příčinu soudržnosti těl, jejich rozpínavosti i jejich hořlavosti – ať už jde o [[bitumen]], [[síra|síru]], ''terra pinguis'' [[Johann Joachim Becher|Johanna Joachima Bechera]], ''flogiston'' [[Georg Stahl|Georga Ernsta Stahla]], nebo dokonce o elektřinu. Zvláštní vlastnosti pneuma však lze spatřovat i v kvintesenci [[Jean de Roquetaillade|Jana z Rupescissy]], nebo u [[Paracelsus|Paracelsa]], kde těla proniká a udržuje jemná substance.
O tohoto ducha, nazývaného občas vzdušný sanytr nebo ''Spirit of nitre'', se zajímali [[Robert Fludd]], [[Michal Sendivoj ze Skorska|Michael Sendivogius]], [[Johann Baptist van Helmont]] a další; [[Rudof Glauber]] jej nazval ''miraculum mundi''.
[[Pierre Jean Fabre]] ve svém ''Palladium Spagyricum'' („Spagyrický chrám“, Toulouse 1624) výslovně sbližuje stoickou teorii duha, který dává světu sílu (''spiritus mundi'') s [[alchymie|alchymickým]] učením o všepronikající substanci a ztotožňuje pneuma s „duchem světa“.
== Pneuma v
'''Pneuma''' je v [[Nový zákon|Novém zákoně]] ze [[Starý zákon|Starého zákona]] převzatý pojem pro vnitřní živý charakter člověka, který mu Bůh daroval a který je závislý na Božím ustanovení, odhaluje se postupně ve své hloubce, a tak odlišuje a současně udržuje pohromadě mnoho vzájemně se překrývajících pojmů:
* princip života živého člověka v protikladu k mrtvému; jeho duchovnost včetně jeho smýšlení; jeho „pneumatické“ nadání od Boha, jež ho činí před Bohem spravedlivým, teprve vlastně živým a spřízněným s Bohem;
| |||