Jan Hamáček: Porovnání verzí

{{Různé významy|tento=politikovi|druhý=sportovci|rozlišovač=sportovec}}

{{Infobox - politik

{{Citace elektronického periodika

}}

</ref>

}}

'''Jan Hamáček''' (* [[4. listopad]]u [[1978]] [[Mladá Boleslav]]) je [[Česko|český]] [[politik]], od června 2018 první místopředseda vlády a&nbsp;[[Seznam ministrů vnitra České republiky|ministr vnitra ČR]] ve [[Druhá vláda Andreje Babiše|druhé vládě Andreje Babiše]], v níž byl také dvakrát pověřen řízením [[Seznam ministrů zahraničních věcí České republiky|Ministerstva zahraničních věcí ČR]]. Od února 2018 je předsedou [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]], tuto funkci obhájil na sjezdu 1. března 2019. Mezi listopadem 2013 a říjnem 2017 působil jako [[Seznam předsedů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|předseda Poslanecké sněmovny PČR]]. Od roku 2006 do října 2021 byl [[poslanec|poslancem]] za [[Středočeský kraj]], vyjma období rozpuštění dolní komory mezi srpnem až říjnem 2013. Mezi prosincem 2012 a srpnem 2013 zastával post místopředsedy [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny PČR]], v této funkci opět působil od listopadu 2017 do června 2018.

== Vzdělání, profese a rodina ==

Otec [[Vladimír Hamáček]] byl rektorem [[ŠKODA AUTO Vysoká škola|Vysoké školy Škoda Auto]], matka Dagmar Hamáčková byla vrchní sestrou gynekologicko - porodnického oddělení mladoboleslavské Klaudiánovy nemocnice.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Vychodil [[Gymnázium Mladá Boleslav|osmileté gymnázium]] v rodné Mladé Boleslavi. V letech 1997–2001 studoval na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] v Praze obor překladatelství-tlumočnictví/ekonomie, studium ale nedokončil.<ref name="Hamáček">{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V mládí byl s přezdívkou Vrtul členem boleslavského 8. oddílu [[Vodní skaut|vodních skautů]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

S první manželkou Kamilou má syny Lukáše (*&nbsp;2007) a Matyáše (*&nbsp;2010), k roku 2013 žil v [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]].<ref name="Hamáček"/> V roce 2020 se rozvedl<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> a téhož roku si vzal bývalou pražskou političku [[Občanská demokratická strana|ODS]] a hnutí [[Hlavu vzhůru – volební blok|Hlavu vzhůru]] [[Gabriela Kloudová|Gabrielu Kloudovou]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

== Politická aktivita ==

Svoji politickou kariéru začal jako člen [[Mladí sociální demokraté|Mladých sociálních demokratů]]; v letech 2002–2006 působil jako jejich předseda<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> a v letech 2006–2008 coby viceprezident Světové organizace socialistické mládeže.<ref name="Hamáček"/>

 

 

Ve [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006|volbách roku 2006]] se stal [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|poslancem]] [[Parlament České republiky|Parlamentu České republiky]] (volební obvod [[Středočeský kraj]]).<ref>[http://volby.cz/pls/ps2006/ps111?xjazyk=CZ&xkraj=2&xstrana=10&xv=1&xt=2 Volby 2006]</ref> V letech 2006–2010 předsedal Zahraničnímu výboru, dále působil ve Výboru pro evropské záležitosti a ve Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro kontrolu [[Bezpečnostní informační služba|BIS]]. Jedním z hlavních témat, kterým se Jan Hamáček aktivně věnoval, byly zahraničně politické otázky a kritika umístění radarové základny v Brdech. Ve [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2010|volbách roku 2010]] svůj mandát obhájil. Stal se místopředsedou Zahraničního výboru a členem Organizačního výboru. Do prosince 2012 působil jako místopředseda poslaneckého klubu ČSSD.<ref>[http://volby.cz/pls/ps2010/ps111?xjazyk=CZ&xkraj=2&xstrana=9&xv=1&xt=2 Volby do PSP ČR 2010]</ref><ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Od září 2010 do února 2013 byl vedoucím Stálé delegace Parlamentu do Parlamentního shromáždění [[Severoatlantická aliance|NATO]].<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref>

 

[[19. prosinec|19. prosince]] [[2012]] se stal místopředsedou [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Byl stínovým ministrem obrany sociální demokracie.

 

V roce [[2010]] zastával funkci volebního manažera ČSSD pro [[Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2010|komunální]] a [[Volby do Senátu Parlamentu České republiky 2010|senátní volby]], ve kterých ČSSD získala potřebných 12 mandátů pro získání nadpoloviční většiny v [[Senát Parlamentu České republiky|Senátu ČR]]. Sám je aktivní v místní politice. V [[Volby do zastupitelstev obcí v Česku 1998|komunálních volbách roku 1998]], [[Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2002|komunálních volbách roku 2002]] a [[Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2006|komunálních volbách roku 2006]] neúspěšně kandidoval do zastupitelstva města [[Mladá Boleslav]] za ČSSD (v roce 1998 jako bezpartijní za ČSSD<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref>). Zvolen byl v [[Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2010|komunálních volbách roku 2010]]. Profesně se k roku 1998 a 2002 uvádí jako student VŠ, v roce 2006 a 2010 coby poslanec.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref><ref>[http://volby.cz/pls/kv2010/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=3&xnumnuts=2107&xobec=535419&xstrana=7 Komunální volby 2010]</ref>

 

Ve [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2013|volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013]] kandidoval ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]] jako lídr [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]]<ref>{{Citace elektronické monografie

}}{{Nedostupný zdroj}}</ref> a byl zvolen. V tajné volbě [[27. listopad]]u [[2013]] byl jako jediný kandidát zvolen 195 hlasy ze 198 [[Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky|předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Funkci zastával do října 2017.

 

V [[Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2014|komunálních volbách v roce 2014]] obhájil za [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] post zastupitele města [[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] (původně byl na kandidátce na 12. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončil první).<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Na 38. sjezdu [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] v [[březen|březnu]] [[2015]] byl zvolen místopředsedou strany, získal 483 hlasů.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Funkci obhájil v [[březen|březnu]] [[2017]] na 39. sjezdu [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] v [[Brno|Brně]]. Hlas mu dalo 427 delegátů.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Ve [[Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017|volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017]] byl lídrem [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] ve [[Středočeský kraj|Středočeském kraji]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Získal 4 348 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V listopadu 2017 se stal místopředsedou [[Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky|Poslanecké sněmovny PČR]]. Dostal 143 hlasů od 195 přítomných poslanců.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Následně jej předseda Sněmovny [[Radek Vondráček]] jmenoval svým 1. místopředsedou.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Na sjezdu [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] v únoru 2018 v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] se stal předsedou strany, když ho podpořilo ve 2. kole volby 272 delegátů z 530 (porazil tak [[Jiří Zimola|Jiřího Zimolu]]).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Následně dne 23. února 2018 rezignoval kvůli pracovní vytíženosti na post zastupitele města [[Mladá Boleslav]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Dne 18. května 2018 jej schválilo předsednictvo [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] jako kandidáta na post [[Seznam ministrů vnitra České republiky|ministra vnitra ČR]] v menšinové vládě s hnutím [[ANO 2011|ANO]]<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> a dne 27. června 2018 jej prezident [[Miloš Zeman]] do této vlády jmenoval. Zároveň jej pověřil i výkonem funkce [[Seznam ministrů zahraničních věcí České republiky|ministra zahraničních věcí ČR]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Dále se pak stal také 1. místopředsedou této vlády.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> 12. července 2018 mu zaniklo členství ve správní radě [[Aspen Institute|Aspen Institute Prague]] (členem od července 2012).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Na začátku října 2018 oznámil prezident [[Miloš Zeman]], že zrušil ke dni 15. října 2018 Hamáčkovo pověření řídit [[Ministerstvo zahraničních věcí České republiky|Ministerstvo zahraničních věcí ČR]]. Následujícího dne pak jmenoval novým [[Seznam ministrů zahraničních věcí České republiky|ministrem zahraničních věcí ČR]] [[Tomáš Petříček|Tomáše Petříčka]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

V [[Volby do zastupitelstev obcí v Česku 2018|komunálních volbách v roce 2018]] kandidoval za [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] do Zastupitelstva města [[Mladá Boleslav]] na posledním 33. místě kandidátky, ale neuspěl.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Na 41. sjezdu [[Česká strana sociálně demokratická|ČSSD]] v [[Hradec Králové|Hradci Králové]] byl dne 1. března 2019 opět zvolen předsedou strany. Jakožto jediný kandidát získal 433 hlasů, proti bylo 57 a neplatných 11 hlasů.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Hamáček je dlouhodobě kritizován za přístup k vládnutí s hnutím [[ANO 2011|ANO]] a k premiérovi [[Andrej Babiš|Andreji Babišovi]] za neustálé ustupování. Například v roce 2019 oznámil, že pokud se [[Michal Šmarda (politik)|Michal Šmarda]] nestane ministrem kultury, ČSSD odejde z vlády, Šmarda se však ministrem nestal a ČSSD vládu přesto neopustila.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Podle zdroje blízkého Hamáčkovi ho „nepříjemně zaskočil a rozlítil“ ministr zahraničí [[Tomáš Petříček]],<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> poté co 23. května 2020 vydal spolu s bývalými ministry zahraničí Zaorálkem a Schwarzenbergem společné prohlášení, v němž kritizují plánovanou [[izrael]]skou anexi části [[Stát Palestina|palestinských území]] na [[Západní břeh Jordánu|Západním břehu Jordánu]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Dne 30. března 2020 převzal po [[Roman Prymula|Romanovi Prymulovi]] řízení [[Ústřední krizový štáb vlády České republiky|Ústředního krizového štábu]] zřízeného v souvislosti s [[Pandemie covidu-19|pandemií covidu-19]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Období koronavirové pandemie Jana Hamáčka výrazně zviditelnilo, symbolem boje proti koronaviru se stala například jeho červená mikina, kterou nosil na tiskové konference vlády. V průběhu roku 2020 byl v průzkumech veřejného mínění opakovaně označován za nejpopulárnějšího českého politika. Této popularity se ČSSD pokusila využít v krajských volbách v říjnu roku 2020, Hamáček se například objevoval na většině volebních bilboardů.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> ČSSD se však v několika krajích nedostala do zastupitelstva.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Na sjezdu ČSSD dne 9. dubna 2021 byl znovu zvolen předsedou strany, když vyhrál s počtem 140 ze 270 hlasů a již v prvním kole tak porazil ministra zahraničních věcí [[Tomáš Petříček|Tomáše Petříčka]] a poslankyni [[Kateřina Valachová|Kateřinu Valachovou]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> O tři dny později byl po odvolání [[Tomáš Petříček|Tomáše Petříčka]] z funkce dočasně pověřen vedením [[Seznam ministrů zahraničních věcí České republiky|Ministerstva zahraničních věcí ČR]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

}}</ref> V předvolební debatě dne 6. října 2021 zneužil jméno zesnulého lidoveckého politika [[Josef Lux|Josefa Luxe]], když prohlásil, že by Lux v současné situaci volil ČSSD. Proti tomuto tvrzení se ohradila vdova Věra Luxová i představitelé [[KDU-ČSL]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Po sečtení výsledků voleb, kdy ČSSD nepřekročila 5% hlasů nutných pro vstup do sněmovny, Hamáček oznámil, že k 25. říjnu 2021 odstoupí z funkce předsedy strany.<ref name="rezignace"/>

 

== Kritika ==

V červenci 2015 se do médií dostalo video zachycující situaci, v níž Hamáček na schůzi Sněmovny špatně artikuloval, pletl se mu jazyk a nemohl přečíst jména přítomných poslanců. Hamáček později přiznal, že vypil dva panáky [[slivovice]], které špatně zreagovaly s jeho léky na bolest zad. Zatímco poslanec [[Vítězslav Jandák]] se Hamáčka zastal, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny [[Jaroslava Pokorná Jermanová|Jaroslava Jermanová]] ho ostře zkritizovala s tím, že být opilý v práci není normální. Paradoxně právě Jan Hamáček prosadil v roce 2014 zákaz konzumace a podávání alkoholu v Poslanecké sněmovně během jednání.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Dne 18. října 2016 byl Jan Hamáček jedním ze signatářů „[[Prohlášení čtyř|Prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů]]“ o územní celistvosti [[Čína|Čínské lidové republiky]] v souvislosti s návštěvou [[Dalajláma|Dalajlámy]] v Česku.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Prohlášení kritizovala část veřejnosti, ostatních politiků, novinářů i akademické obce.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Deník ''[[Mladá fronta DNES|MF Dnes]]'' v září 2017 informoval o tom, že podle protikorupční organizace [[Transparency International]] (TI) mělo do České republiky přijít minimálně 130 milionů korun z černého fondu [[Ázerbájdžán]]u, kterým tamní režim uplácel evropské politiky, aby šířili dobré jméno režimu. Na seznamu politiků, kteří podle TI za Ázerbájdžán lobbovali, byl i Hamáček, který dokonce založil česko-ázerbájdžánskou meziparlamentní skupinu přátelství.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

Dne 4. května 2021 publikoval zpravodajský web [[Seznam Zprávy]] článek, podle něhož chtěl Hamáček na své plánované a později zrušené cestě do [[Moskva|Moskvy]] v polovině dubna 2021 nabídnout [[Rusko|Rusku]] výměnný obchod, kdy [[Česko|ČR]] utají informace o zapojení ruské rozvědky [[GRU]] do [[Výbuchy muničních skladů ve Vrběticích|výbuchů muničních skladů ve Vrběticích v roce 2014]] za dodávku milionu vakcín [[Sputnik V|Sputniku V]] a za možnost, že by se v [[Praha|Praze]] uskutečnil vrcholný politický summit amerického prezidenta [[Joe Biden|Joe Bidena]] a ruského prezidenta [[Vladimir Putin|Vladimíra Putina]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Hamáček toto nařčení odmítl.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> V&nbsp;rozhovoru pro Seznam Zprávy poté uvedl, že důvodem připravované cesty bylo zakrytí skutečného důvodu odjezdu velvyslance Pivoňky do Prahy.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> V&nbsp;souvislosti s&nbsp;touto kauzou oznámil, že podá civilní žalobu na vydavatele článku a bude žádat o odškodnění ve výši deset milionů korun. Dále též podá trestní oznámení na autory reportáže [[Janek Kroupa|Janka Kroupu]] a [[Kristina Ciroková|Kristinu Cirokovou]].<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

== Vyznamenání ==

V listopadu 2009 mu jako předsedovi zahraničního výboru Poslanecké sněmovny udělil ministr obrany [[Martin Barták]] Záslužný kříž ministra obrany III. stupně za zásluhy o rozvoj rezortu. Ministr byl v jeho i několika dalších případech vyznamenaných kritizován nevládní protikorupční organizací Růžový panter za nedostatečné zdůvodnění.<ref name="Hamáček" /><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref>

 

 

== Odkazy ==

=== Reference ===

<references />

 

{{DEFAULTSORT:Hamáček, Jan}}

[[Kategorie:Místopředsedové vlád České republiky]]

[[Kategorie:Ministři vnitra České republiky]]