Ľubovňanský hrad: Porovnání verzí

| popisek = Ľubovňanský hrad se skanzeneskanzenem

Vznik ľubovňanského hradu je kladen do druhé poloviny 13. století, resp. na počátek 14. století. Hrad vznikl jako hraniční strážní hrad, chránící obchodní cesty do Polska. Podle některých pramenů (Menclová, Slivka, Čaplovič, Chalupecký) ho vybudoval pravděpodobně okolo roku 1280 polský kníže [[Boleslav V. Stydlivý|Boleslav]], který byl manželem [[Kinga Polská|Kunigundy]], dcery uherského krále Bely[[Béla IV.|Bély IV.]] V této době vznikla kruhová [[věž]] a [[Gotika|gotický]] [[palác]]. Začátkem [[14. století]] hrad rozšířili o další, východně situovaný palác a další budování hradu urychlily státoprávní změny po roce 1299 jakož i vnitropolitické boje oligarchů proti centrální královské moci. V letech 1308–1312 patřil hrad [[Omodejové|Omodejům]], a od roku 1315 [[Drugetové|Drugethům]]. Podle jiných pramenů (Beňko, Fügedi, Števík) hrad vznikl na začátku 14. století z iniciativy krále [[Karel I. Robert|Karla Roberta]] (první písemná zmínka o něm pochází z roku 1311, kdy se připomíná pod názvem „Liblou“). A podle dalších pramenů, dochovaných mezi lidmi spíše jako [[legenda]], hrad založil šlechtic Ľubovenský, kterému se zalíbilo místo, na kterém hrad stojí. Prvními správci byli Omodejové, ne [[Matúš Čák]], jak uvádí literatura, ten byl jen spojencem Omodejů proti panovníkovi, když si chtěli hrad přivlastnit, což se jim nepodařilo, protože [[Karel I. Robert|Karel Robert]] v roce 1312 Omodeje porazil. Dále se uvádí, že hrad se stal roku 1323 majetkem Drugethů. Doba vzniku hradu – v závěru 13. století nebo počátkem 14. století – neměla žádný vliv na jeho dispoziční řešení ani na použité stavební postupy a tak s největší pravděpodobností hrad vypadal tak, jak je vyobrazen na kresbách J. Česly.

V roce 1412 se spolu s 13. [[spiš]]skými městy a panstvími ľubovňanského a [[Podolínecký hrad|podolíneckého hradu]] dostal do polské zástavy. Na ľubovňanském hradě sídlili starostové zastavených měst. V roce 1432 a 1451 byl poškozen v době [[Husitství|husitských válek]], v roce 1553 ho téměř zničil velký [[požár]]. S jeho obnovou bylo započato v roce 1555 za starosty Jána Bonera, do roku 1557 ho obohatili o [[Renesance|renesanční]] prvky. Hrad nákladně renovovali a rozšířili, přičemž velkou pozornost věnovali protitureckému renesančnímu pevnostnímu zařízení. V letech 1591–1745 měla starostovství zálohovaných měst v dědičné držbě polská knížecí rodina [[Lubomirski]], v době jejich vlády zde byly provedeny víceré stavební práce. Upravovali objekty na terase druhého nádvoří, na jihozápadním nároží, opravili tehdejší budovy hradu a mnohé z nich ukončili dekorativními atikami. V [[17. století]] byl hrad rozšířen a [[Baroko|zbarokizován]]. V roce 1647 postavili kapličku a vybudovali třetí [[nádvoří]]. Manželka Alberta III. a starostka zálohovaných měst, Mária Jozefína, nařídila uskutečnit opravu hradu. Projekt vypracoval [[Francesco Placidi]] v polovině [[18. století]], ale nebyl realizován. Pod jeho vedením proběhla v letech 1746–1760 jen [[Rekonstrukce (stavebnictví)|rekonstrukce]] hradu.

V roce 1772 se zastavená spišská města vrátila Uhersku. Hrad přestal být sídlem starosty zastavených měst a jeho význam upadl. Byl využíván ho jako kasárna, později sloužil jako skladiště a nakonec ho v roce 1819 stát prodal J. F. Raiszovi, jehož rodina však hrad po 55 letech přenechala městu z důvodů nákladné údržby. Ani město nezvládalo hrad udržovat, a proto ho v roce 1883 odprodalo. Novým majitelem byl polský hrabě Zamoyski, který nechal v roce 1930 opravit kapličku a obytný trakt na jižní terase. V jeho vlastnictví byl až do roku 1945. Krátce po tomto roce byl zrekonstruovaný objekt využíván jako škola v duchu doby. Až v roce 1971 byl na hradě zahájen archeologický a architektonický výzkum, který nakrátko ustal po roce 1989, ale v současnosti je hrad znovu opravován.