Wikipedie

Rudolf Josef z Colloreda: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
značka: editor wikitextu 2017
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 177:
V pruské otázce zastával hrabě Rudolf Josef stejné stanovisko jako císař [[František I. Štěpán Lotrinský]]. Oba totiž odmítali válečné napadení Pruska a požadovali utvoření spojeneckého svazku s Anglií proti Francii. František Štěpán si Rudolfa Josefa oblíbil nejen pro jeho politické názory, ale také pro jeho družnou a veselou povahu. U dvora byl Rudolf Josef znám nejen jako galantní a inteligentní šlechtic, ale též pro svou neochotu k práci, vyhledávání zábavy, lovu a hazardních her, takže se dostával i přes jeho roční příjem 20 000 zlatých často do dluhů. Na druhé straně se vědělo, že díky své plynulé [[latina|latině]], inteligenci a pohotovému chápání se ve svém úřadě dokonale vyzná a vykonává ho se vší důstojností.<ref name="Düwel" />
 
=== Dědičným českým a říšským knížetem ===
=== Knížetem v habsburské říši a dědičných zemích ===
{{viz též|Říšský kníže|Seznam světských říšských knížat a knížectví|Seznam knížat z vůle českých králů}}
Důležitým životním mezníkem a zároveň potvrzením prestižního společenského postavení se pro hraběte Rudolfa Josefa stalo jeho povýšení do knížecího stavu.;<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta: Vysokorozený-Hochgeboren
| periodikum = kott.ujc.cas.cz
| url = http://kott.ujc.cas.cz/index.php?vstup=Vysokorozen%25FD&idHeslo=391265&zpusob=heslo&Zvyraznit=Vysokorozen%25FD&hledat=fulltext&popis=&heslo=
| datum přístupu = 2021-10-04
}}</ref><ref>Christian Steeb: Die Grafen von Fries: eine Schweizer Familie und ihre wirtschaftspolitische und kulturhistorische Bedeutung für Österreich zwischen 1750 und 1830, Stadtgemeinde, 1999, s. 339.</ref><ref>Dekret je datován 24. 12. 1763. Srov. Národní archiv Praha, Salbuchy, kniha 216, f. 133v – 144v.</ref> Dnedne 24. prosince 1763 hojej císař František I. Štěpán povýšilpoctil dohodností knížecího stavuknížete s oslovenímtitulem „Hochgeborener / Vysokorozený“ v [[České království|Království českém]] a 29. prosince 1763 dohodností říšského knížecího stavuknížete s oslovenímtitulem „Hochgeborener,„Hochgeborener“ a lieber„Lieber Oheim und FürstFürst“ / Vysokorozený,„Vysokorozený“ milýa „Milý strýc a kníže“ a to dědičně v linii [[Primogenitura|prvorozenectví]],. zároveňZároveň mu potvrdil jeho otci Jeronýmovi hraběti z Colloreda císařem Karlem VI. v prosinci roku 1724 jeho otci Jeronýmovi hraběti z Colloreda udělený titul [[Hrabě|dvorský falckrabí]] s velkým palatinátem (komitivem) a udělení privilegia razitpro zlatéJeronýma a stříbrnéjeho mincepotomky jemurazit zlaté a jehostříbrné potomkůmmince. OV rokroce později1765 obdrželzískal titul knížete vuherský [[Dědičnéinkolát]] habsburskéa země|dědičnýchještě habsburskýchtéhož zemích]],roku následujícíjej rokFrantišek 1765I. uherskýŠtěpán [[inkolát]]odměnil arytířským za své zásluhyVelkokřížem [[Královský uherský řád sv. Štěpána|uherskýKrálovského řáduherského řádu sv. Štěpána]] v hodnosti „rytíř velkokříže“ (Ritter des heil. St. Stephani - Ordens Großkreuz).<ref>Giovanni Battista di Crollalanza: Das Adelsgeschlecht der Waldsee-Mels und insbesondere der Grafen von Colloredo: historisch-genealogische Denkwürdigkeiten, K.K. Hofbuchhandlung Wilhelm Frick, 1889, s. 141-142.</ref>
 
Lexikon pokynů pro psaní dopisů (Gründliche Anweisung zum Briefschreiben) podle nejnovějšího německého pravopisu a nové titulární knihy z roku 1770 uváděl přesnou formu a pořadí hodností, titulů a zastávaných či čestných úřadů knížete z Colloreda:<ref>Theophilus:Václav GründlicheVlček, AnweisungFrantišek zumAdolf BriefschreibenŠubert: nachOsvĕta: derlisty bestenpro deutschenrozhled Schreibart; Nebstv Deutlichem Unterrichte zur deutschen Orthographieumĕní, undvĕdĕ einema Neuen Titularbuchepolitice, ingleichenBand einem kurzgefassten Zeitungs-Lexico, und Anhang von Handlungsbriefen, wie auch in Kupfer gestochene Vorschriften43, J.G. Müller LeipzigOtto, 17701913, s. 72: ''An den Fürsten von Colloredo. Dem Durchlauchtigsten Fürsten und Herrn, Herrn Rudolph, des heil. Rom. Reichs Fürster von und zu Colloredo, Grafen zu Waldsee, Vice-Grafen zu Melß und Marggrafen zu St. Sophia, Herrn der Herrschaften Opotschna, Staats, Siebenhirten, Sirndorf und Vesten Gravendorf, Obrist-Erb-Truchsesse im Königreiche Böheim, Rittern des goldnen Vliesses, und des heil. St. Stephani-Ordens Großkreuze, Ihre Röm. Kaiserl. auch Kaiserl. Königl. Apostol. Manjeståten wirkl. Geh. Rathe, Reichs-Conferenz- und Ihre Kaiserl. zu Hungarn und Böheim Kónigl. Apostol. Majestät Conferenz-Ministern, Cåmmerer, und Reichs-Hof-Vice-Canzlern606.''</ref><ref group="pozn.">Titul státního a konferenčního ministra se v 18. století uděloval členům knížecího kabinetu pro zdůraznění jejich obzvláště důležitého postavení ve vládě.</ref><ref>Václav Vlček, František Adolf Šubert: Osvĕta: listy pro rozhled v umĕní, vĕdĕ a politice, Band 43, J. Otto, 1913, s. 606.</ref>
 
{{Citát v rámečku|Vysoce urozenému (Vysokorodnému či Nejjasnějšímu), knížeti a pánovi, panu Rudolfovi, [[Svatá říše římská|svaté Římské říše]] knížeti z a na Colloredu, hraběti na Waldsee, vicehraběti na Melsu a markraběti (markýzi) na St. Sofii, pánu na dominiu Opočno, Staatz, Siebenhirten, Sierndorf, Föllim a na hradě Gravendorfu, [[Nejvyšší stolník|nejvyššímu dědičnému stolníkovi]] v [[České království|Království českém]], rytíři zlatého rouna a rytíři velkokříže řádu sv. Štěpána, Jeho Římského císařského také Císařsko-královského apoštolského Majestátu skutečnému tajnému radovi, říšskému konferenčnímu- a Jeho císařského v Uhrách a českého královského apoštolského Majestátu [[Konferenční ministr|konferenčnímu ministrovi]], [[Komorník (úřad)|komořímu]] a říšskému dvorskému vicekancléři.{{#tag:ref|An den Fürsten von Colloredo. Dem Durchlauchtigsten Fürsten und Herrn, Herrn Rudolph, des heil. Rom. Reichs Fürster von und zu Colloredo, Grafen zu Waldsee, Vice-Grafen zu Melß und Marggrafen zu St. Sophia, Herrn der Herrschaften Opotschna, Staats, Siebenhirten, Sirndorf und Vesten Gravendorf, Obrist-Erb-Truchsesse im Königreiche Böheim, Rittern des goldnen Vliesses, und des heil. St. Stephani-Ordens Großkreuze, Ihre Röm. Kaiserl. auch Kaiserl. Königl. Apostol. Majestäten wirkl. Geh. Rathe, Reichs-Conferenz- und Ihre Kaiserl. zu Hungarn und Böheim Kónigl. Apostol. Majestät Conferenz-Ministern, Cämmerer, und Reichs-Hof-Vice-Canzlern.<ref>Theophilus: Gründliche Anweisung zum Briefschreiben: nach der besten deutschen Schreibart; Nebst Deutlichem Unterrichte zur deutschen Orthographie, und einem Neuen Titularbuche, ingleichen einem kurzgefassten Zeitungs-Lexico, und Anhang von Handlungsbriefen, wie auch in Kupfer gestochene Vorschriften, J.G. Müller Leipzig, 1770, s. 72.</ref>|group="pozn."}} }}
 
Knížecí titul od konce dvacátých let 17. století automaticky nadřazoval jeho držitele nad ostatní šlechtice a zařazoval jej mezi vskutku elitní společnost v habsburské monarchii i za jejími hranicemi. Byla to meta, které dosáhlo v raném novověku jen o něco málo více než dvacet urozených, byť se o to snažila celá řada dalších velmi významných mužů.{{#tag:ref|Jednalo se především o Auersperky, Clary-Aldringeny, Ditrichštejny, Eggenberky, Fürstenberky, Gonzagy, Khevenhüller-Metsche, jednu linii Kinských, Kounice, Lamberky, Lichtenštejny, Lobkovice, Mansfeldy, Montecuccolie, Paary, Piccolominie, Portie, Salmy, Schwarzenberky, Starhemberky, Trautsony a také Colloredy. Ti patřili do velké vlny povyšování, která proběhla v šedesátých letech 18. století.<ref>Thomas KLEIN, Die Erhebungen in den weltlichen Reichsfürstenstand 1550–1806, Blätter für deutsche Landesgeschichte 122, 1986, s. 137-192; přehled knížecích rodů uvádí {{Citace monografie | příjmení = Županič | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Županič | příjmení2 = Stellner | jméno2 = František | odkaz na autora2 = František Stellner | příjmení3 = Fiala | jméno3 = Michal | odkaz na autora3 = Michal Fiala | titul = Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české | vydavatel = Aleš Skřivan ml. | místo = Praha | rok = 2001 | počet stran = 340 | isbn = 80-86493-00-8}}</ref>|group="pozn."}} Komplikovaná integrace čtyř generací rodu Colloredů do vídeňské dvorské společnosti byla jeho osobou úspěšně dovršena.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Josef_z_Colloreda“