Bitva u Starého Smolivce: Porovnání verzí

Po přijetí [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinanda II.]] za českého krále se vyhrotily spory s českými [[stavy]]. Vše vyvrcholilo 23. května [[1618]], kdy došlo k [[Pražská defenestrace (1618)|defenestraci]] místodržících, čímž vypuklo české stavovské povstání. Stavové si zvolili vládu 30 [[Direktorium (stavovské povstání)|direktorů]] a generálem armády se stal hrabě [[Jindřich Matyáš Thurn|Thurn]]. Ferdinand II. na svou stranu naopak získal [[Maxmilián I. Bavorský|Maxmiliána I. Bavorského]] a jeho [[Katolická liga (Německo)|Katolickou ligu]], kde byl vojenským velitelem generál [[Jan Tserclaes Tilly|Tilly]]. [[Španělští Habsburkové]] mu také vyslali na pomoc vojsko vedené generálem Buquoyem. Stavové přesto uspěli jak v [[Bitva u Lomnice|bitvě u Lomnice]], tak při [[Obléhání Plzně (1618)|obléhání Plzně]], poraženi byli až v [[Bitva u Záblatí|bitvě u Záblatí]] 10. června [[1619]].

Následně byl Ferdinand II. sesazen z českého trůnu a novým králem byl zvolen [[Fridrich Falcký]]. Dalším stavovským vojevůdcem se stal kníže [[Kristián I. Anhaltsko-Bernburský|Kristián I. z Anhaltu]]. V odpověď zahájily spojené císařsko-ligistické armády v září 1620 tažení do Čech, abyjehož povstánívýsledkem užbylo definitivněpotlačení potlačilypovstání.

5. října se stavovské oddíly daly do pohybu a přes [[Hvožďany (okres Příbram)|Hvožďany]] postupovaly směrem k BuqoyovuBuquoyovu voji o síle asi 15 tisíc mužů, včetně 8 tisíc jezdců. Ten se o pohybu nepřítele dozvěděl toho dne večer a ihned nařídil přesun ležení z pro bojlokace nepříznivé lokacepro boj směrem k Maxmiliánovým jednotkám přes [[Dožice]]. Úzký brod přes říčku Lomnice, umožňující průjezd pouze jedinému vozu v řadě, ale ztěžoval evakuaci tábora, a kvůli jeho přehlcenosti se ještě 6. října ráno nacházely pod vrchem jižně od Radošic zbytky jednotek císařských ozbrojenců.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> Anhalt vydal rozkaz k útokyútoku v časných ranních hodinách, jednotky pěšáků a jízdy se pak střetly se zadními voji císařského vojska, především těmi, kteří uvázli před zdejším ucpaným [[Brod|brodem]] přes Lomnici.<ref>{{Citace periodika

I přes přemožení obranných Buqouyových jednotek nedosáhla akce stavovského vojska kýženého výsledku: oslabit nebo zbrzdit postup katolických sil k Plzni a Praze. Po bitvě se nicméně rozhodla Buqoye nepronásledovat, a zamířila směrem k [[Rokycany|Rokycanům]], odkud postupovala podél [[Berounka|Berounky]] kuk Praze. Císařská armáda pak pokračovala přes Dožice a [[Budislavice]] dále na sever, za kontinuálního plenění: v Dožici vojáci zabili zdejšího kališnického kněze, protestantskou ves Budislavice zcela vypálili, stejně jako městečka [[Blovice]] a [[Spálené Poříčí|Poříčí]] (jež od té doby nese přízvisko ''Spálené'').

Plzeň jim ale generál Mansfeld odmítl vydat, postupovaly proto odtud směrem k Praze. Armáda českých stavů se je rozhodla zastavit na přelomu října a listopadu v bojích u [[Rakovník|Rakovníka]], opevněného města, které bylo z jihu chráněno bažinatým terénem a soustavou rybníků. Po bezvýsledných dílčích bojích se obě vojska přesunula kuk Praze, kde 8. listopadu došlo k bitvě na Bílé Hoře, rozhodujícímu střetu, kterývedoucímu rozhodl o porážcek stavovskéhorozpadu povstání.