Pocházel z malé východoslovenské vsi, z rodiny evangelického kazatele a učitele. V letech [[1806]]–[[1808]] studoval v [[Rožňava|RožnavěRožňavě]], v letech [[1808]]–[[1810]] v [[Dobšiná|Dobšiné]] a poté ([[1810]]–[[1814]]) v [[Kežmarok|Kežmarku]]. Roku [[1815]] odjel studoval do [[Jena|Jeny]] teologii (do roku [[1817]]). V letech [[1819]]–[[1833]] působil jako profesor a ředitel na [[Srbsko|srbském]] gymnáziu v Novém Sadě. Zde se roku [[1822]] oženil s '''Boženou Julií Ambrozyovou''' († [[5. červen|5. června]] [[1876]]), s níž měl šest dětí. Roku [[1826]] se stal dopisujícím členem Učené společnosti krakovské a roku ([[1827]]) členem Varšavského tovaryšstva přátel nauk. Roku [[1833]] odešel do [[Praha|Prahy]], kde mu přátelé [[František Palacký]] a [[Josef Jungmann]] sbírkou mezi vlastenci zajistili příjem 480 zlatých ročně po dobu 5 let, kterou vyplácel [[Národní muzeum|muzejní výbor]] s podmínkou, že bude psát výhradně česky. V letech [[1838]]–[[1842]] vedl redakci časopisu ''Muzejník'' a vydával časopis [[Světozor]].
Roku [[1845]] odmítl nabídku stát se profesorem slavistiky v [[Berlín]]ě. [[Soubor:Šafařík, Klementinum.jpg|náhled|Pamětní deska na Klementinu v Praze.]] Od roku [[1847]] pracoval v Univerzitní knihovně. Roku [[1848]] se účastnil sjezdu českých a německých spisovatelů a [[Slovanský sjezd|Slovanského sjezdu]] a stal se poslancem [[český zemský sněm|zemského sněmu]].
