Afghánistán: Porovnání verzí

| titul = Tálibán vyhlásil Islámský emirát Afghánistán - Novinky.cz

[[Soubor:BamyanBuddha Smaller 1.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Jedna ze soch [[Buddhové z BamjánuBámjánu|Buddhů z BamjánuBámjánu]] (před zničením)]]

Současný Afghánistán byl v [[8. století př. n. l.]] součástí [[Médie]] a od [[6. století př. n. l.]] okrajovou součástí [[Achaimenovská říše|Achaimenovské říše]] (na západě současného Afghánistánu a jejich vazalských území na východě). [[Alexandr Veliký]] dobyl tuto oblast [[Perská říše|Perské říše]] v roce 330 př. n. l. a jeho nástupci zde založili [[Řecko-baktrijské království]].<ref>http://afghanistan-na-vlastni-kuzi.abchistory.cz/afghanistan-zakladni-informace.htm</ref> Ve [[3. století]] se zde rozkládala říše [[Kušáni|Kušánů]], v&nbsp;[[6. století]] říše [[HefthalitéHeftalité|HefthalitůHeftalitů]]. Od 7. století n. l. bylo území Afghánistánu postupně připojováno k území [[Islámská expanze|Arabské říše]]. Ve 13. století [[Mongolská říše|Mongolové]] pod vedením [[Čingischán]]a přispěli k vylidnění území Afghánistánu poté, co napadli [[Chórezmská říše|Chórezmskou říši]] a zničili zavlažovací systém i mnoho měst jako [[Balch]] a Herát.<ref>"[http://www.national-geographic.cz/clanky/cingischan-ochladil-planetu.html Čingischán ochladil planetu]". National Geographic.</ref> Koncem [[14. století]] se území Afghánistánu stalo součástí říše [[Tamerlán]]a a o něco později i [[Mughalská říše|Mughalské Velkých Mughalůříše]]. V 18. století území Afghánistánu ovládl perský dobyvatel [[Nádir Šáh]].

Moderní afghánský stát vznikl v&nbsp;roce 1746 pod jménem [[Durránská říše]]. Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenu [[Abdalí]], jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupu [[Ahmad Šáh Durrání|Ahmada Šáha]]. Vojska Ahmada Šáha obsadila část severní [[Indie]] a v roce 1761 v bitvě u Panípatu porazila armádu hinduistických [[Maráthové|Maráthů]].<ref>"[https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Afg%C3%A1nist%C3%A1n Afgánistán]". ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J.&nbsp;Otto, 1888. S.&nbsp;326–341. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n348/mode/1up Dostupné online.]</ref> Během [[První anglo-afghánská válka|první anglo-afghánské války]] roku 1842 byla při ústupu z Afghánistánu zničena téměř celá britská invazní armáda.<ref>"[http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2008/8/prilis-horka-puda-/ Příliš horká půda]". [[Dějiny a současnost]].</ref> Na konci 19. století se Afghánistán stal „nárazníkovým státem“ v rámci rusko-britské [[Velká hra|Velké hry]]. V té době afghánský vládce [[Abdurrahmán Chán]] dobyl [[Núristán]], jehož obyvatelé byli nuceni přijmout islám,<ref>"[http://www.scienceworld.cz/clovek/prezili-rekove-ve-stredni-asii-az-do-konce-19-stoleti-5764/ Přežili Řekové ve Střední Asii až do konce 19. století?]". Science World. 15. června 2010.</ref> a také území šíitských Hazárů. Během třetí anglo-afghánské války v roce [[1919]] uhájil Afghánistán svou nezávislost a získal mezinárodní uznání. V roce [[1923]] bylo zrušeno [[Otrokářství|otroctví]].<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.afghangovernment.com/Constitution1923.htm |titul=Afghan Constitution: 1923 |vydavatel=Afghangovernment.com |datum vydání= |<!--WIRE:doplněno:-->jazyk=anglicky}}</ref>

Afghánské království bylo geograficky i etnicky rozmanité. Jeho státnost postrádala historické kořeny. Žilo tam deset národů, které spolu neudržovaly kontakt a vzájemně se přehlížely. Za skutečné a opravdové Afghánce se považovali [[PaštuniPaštunové]]. Ke komunikaci lidí sloužilo asi dvacet jazyků. Početní kočovníci žili mimo kontrolu a dohled státu, neplatili daně a nesloužili v armádě. Přísné islámské předpisy určovaly ženám držet se stranou a nevycházet z domu. Pokud se na veřejnosti objevily, tak pouze v burce, zahalující ženské tělo i tvář. Roku 1955 navštívil [[Kábul]] sovětský představitel [[Nikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščov]], který zahájil éru sovětské pomoci Afghánistánu. Od roku 1963 jim začaly konkurovat Spojené státy. V letech 1970–1971 postihla zemi neúroda. Chyběly potraviny a v některých provinciích zemřela následkem hladomoru až polovina obyvatel.

Po krátké době Dáuda odstranil [[Núr Mohammad Tarakí|Núr Muhammad Tarakí]] (vládl 1978–1979).  Vládní politika se obrátila doleva. Smlouva o spolupráci Afghánistánu a SSSR umožnila sovětské straně zasáhnout, bude-li třeba na obranu Afghánistánu. V zemi panovala anarchie, když byl 14. září 1979 Tarakí zavražděn. V prosinci roku 1979 vstoupily do země sovětské jednotky a byla ustavena komunistická vláda v čele s Babrakem Karmalem (vládl 1979–1986), bývalým velvyslancem země v Československu. Afghánistán tak vstoupil do desetileté války.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Tím byl zahájen konflikt mezi sovětskými jednotkami, které do Afghánistánu přišly na pozvání afghánské komunistické vlády, a mezinárodními povstaleckými skupinami [[mudžahedínMudžáhid|mudžahedínů]]ů. Spojené státy, znepokojené vznikem komunistického režimu, začaly už od léta 1979 dodávat peníze a zbraně povstaleckým skupinám mudžáhedínů, které byly od vypuknutí bojů vyzbrojovány a cvičeny agenty [[Central Intelligence Agency|CIA]].<ref>{{Citace monografie

23. února 1989 byla sestavena prozatímní exilová vláda. V zemi však sílily snahy o regionální autonomii. Stále významnější protivládní složkou se stávali náčelníci ozbrojených osvobozeneckých oddílů bojujících většinou na vlastní pěst. Členové prozatímní vlády se snažili získat politickou moc v celé zemi, náčelníci upevňovali svá postavení v dobytých horských oblastech. Spíše než proti ústřední vládě bojovali mezi sebou navzájem, jak to v kmenovém společenství dělávali odedávna. Exilová vláda si udržovala svou moc ve městech a osvobozenecké síly mudžáhedínů kontrolovaly většinu afghánského venkova. V roce 1989 na obou válčících stranách zesílil přísun zbraní i výcvik záloh a naplno se rozhořela občanská válka. V době probíhající občanské války byla v Kábulu zastoupena paštunská většina, v severních oblastech to byly organizované skupiny Tádžiků a Uzbeků, mezi nimi se nacházely ostatní etnicity. Průběh občanské války lze charakterizovat jako konflikt mezi paštunskými elitami ovládajícími Kábul a tádžicko-uzbeckými skupinami. Regionální mocnosti podporovaly jednotlivé skupiny.  Do roku 1993 se rozpoutala nelítostná válka mezi jednotlivými frakcemi mudžáhedinů.<ref>{{Citace monografie

=== Islámský státemirát Afghánistán (1992–1996) ===

{{Podrobně|Islámský státemirát Afghánistán}}

[[Soubor:Cultural Landscape and Archaeological Remains of the Bamiyan Valley-109146.jpg|náhled|upright=0.7|vlevo|Jedna ze soch [[Buddhové z Bámjánu|Buddhy]] zničených [[Tálibán]]em [[21. března]] [[2001]]]]

[[Soubor:Afghan history from 2008-2011.jpg|náhled|upright=1.0|Shora zleva, ve směru hodinových ručiček– Kanadské jednotky v Kandaháru; Americký prezident Barack Obama při setkání s vůdcem HamidemHámidem Karzajem v březnu 2010; Ministryně zahraničí Hillary Clintonová s političkami v Kábulu v říjnu 2011; Důstojník RAF popisuje C-27, červenec 2011]]

Válka proti Afghánistánu byla zahájena sérií leteckých útoků, které provedly Spojené státy a Spojené království 7. října 2001 jako součást operace [[Operace Trvalá svoboda|Trvalá svoboda]] (Enduring Freedom). Šlo o spojení leteckých útoků s akcemi speciálních sil a na ně navazujících útoků vnitřních opozičních sil Severní aliance. Severní aliance za podpory Američanů a Britů mohla 13. listopadu 2001 dobýt Kábul. Afghánistán byl potrestán za to, že dovolil mezinárodní organizaci Al-Káida naplánovat teroristické útoky ze svého území. Američané zvolili cestu síly ve snaze rychle zničit teroristickou organizaci a současně potrestat hostitelský stát. Tato strategie přinesla rychlé vojenské vítězství, vedla ke svržení Tálibánu, ale nevyřešila vnitřní problémy země. Američané dostali k moci náčelníka paštunského kmene [[Hámid Karzaj|HamídaHámida KarzáíhoKarzaje]].<ref>{{Citace monografie

}}</ref> V&nbsp;prosinci [[2001]] byl jmenován [[HamídHámid KarzáíKarzaj]] předsedou prozatímní vlády, v&nbsp;roce [[2002]] tzv. prozatímním ({{cizojazyčně|en|interim}}) prezidentem a [[9. říjen|9. října]] [[2004]] vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu měl [[Tálibán]] v roce 2007 pod kontrolou menší část země, prezident pouze oblast hlavního města<ref>[http://publica.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=242&Itemid=35 Nekonečná válka] {{Wayback|url=http://publica.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=242&Itemid=35 |date=20071117173245 }}, Eric Margolis, [[19. duben]] [[2007]]</ref> a vojenští velitelé zbytek země.<ref>http://www.guardian.co.uk/world/2008/feb/29/afghanistan.terrorism ([http://www.zvedavec.org/komentare/2008/03/2486-afghanska-mise-speje-k-nezdaru.htm česky])</ref> Úřady a instituce ustavené v roce 2001 byly slabé, zkorumpované a jen málo uznávané. Na jejich podporu zorganizovala [[Rada bezpečnosti OSN]] umístění Mezinárodních jednotek podpůrných sil ([[Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly|ISAF]]) na území Afghánistánu, jejichž první jednotky přijely v lednu 2002. ISAF nedošla uznání ani u Pentagonu ani u místních vojenských velitelů, a proto zůstala dlouho omezena jen na počet 4000 mužů, kteří byli ubytování v Kábulu. Když se v srpnu 2003 rozhodly Spojené státy soustředit své úsilí na [[Irák]], vyzvaly Severoatlantickou alianci, aby zajistila veleni ISAF. Do roku 2006 došlo k početnímu navýšení stavu na 20 000 mužů, kdy hlavními poskytovateli členů ISAF bylo [[Spojené království]], [[Německo]], [[Kanada]], [[Nizozemsko]] a [[Francie]]. Po nástupu [[Barack Obama|Baracka Obamy]] do funkce prezidenta Spojených států se zvyšuje počet amerických vojáků v Afghánistánu a v roce 2009 dosáhl čísla 65 000.<ref>Hecht, Servent str. 197,201</ref>

Afghánistán je relativně malá země ležící přibližně uprostřed asijského světadílu ukrytá ve vysokých horách nazývaných [[Hindúkuš]] (Ničitel Indů) a dalších pohořích na pomezí jižní a západní Asie. Hindúkuš rozděluje zemi na dvě odlišné části: afghánský sever, který se podobá suchým vnitrozemským oblastem Střední Asie, a oblast jihu země, který patří k vlhčímu pásmu íránských stepí.  Moderní Afghánistán a sousedící předhůří Pákistánu utvářejí východní část íránské náhorní plošiny. Pásmo hor se táhne až k břehům Indu na východě. Průsmyky Hindúkuše umožňovaly odedávna spojení mezi [[Blízký východ|Blízkým Východem]], [[Střední Asie|Střední Asií]] a [[Indický subkontinent|Indickým subkontinentem]]. Právě tato strategická křižovatka na hedvábné stezce způsobila, že v 19. století došlo ke střetu mezi carským Ruskem a Velkou Británií v rámci [[Velká hra|Velké hry]].<ref>Marek, str. 5, 8.</ref><ref>Vogelsang, str. 19.</ref>

Čtyři pětiny povrchu země pokrývají vysoké hory. Hlavním afghánským horstvem je Hindúkuš, který je nejzápadnějším výběžkem mohutného himálajského pohoří [[Karákóram]] (Černé srázy). Přes sto jeho vrcholů vysokých kolem 7000 metrů tvoří tzv. Pamírský uzel. Nejvyšším afghánským je [[Nošak]] –⁠ 7492 m n. m. Na východ od centrálního Hindúkuše se nachází zalesněné pohoří Spínghár. Pokračováním íránské náhorní plošiny je suchá západní a jihozápadní část Afghánistánu. Nížin a rovin je v zemi málo. Největší z nich jsou Turkestánské pláně ležící na levém břehu Amudarji. Z ekologického hlediska se většina afghánského území považuje za polopoušť. Jen v údolí řeky Kábul převládá mírné středomořské podnebí. V Hindúkuši pramení většina řek země. Afghánistán má hojné zásoby vody ve vysoko položených částech centrálních hor. Problémem není nedostatek vody, ale její nerovnoměrné rozdělení během roku. Mezi nejvýznamnější řeky s jejich přítoky patří [[Amudarja]], [[HarírúdTedžen]], [[Hilmand (řeka)|, Hilmand]] s Arghandábem a [[Kábul (řeka)|Kábul]]. Do moře odtéká jedině řeka Kábul. Tato řeka, která protéká hlavním městem [[Kábul]], patří jako pravý přítok do soustavy pákistánského veletoku [[Indus|Indu]], se vlévá do [[Indický oceán|Indického oceánu]]. Nejdelší afghánská řeka [[Hilmand (řeka)|Hilmand]], jejíž údolí bývalo před staletími hlavní obilnicí širokého okolí, nemá odtok do moře a zaniká v soustavě močálovitých jezer Hámúme Hilmand za hranicí s [[Írán]]em.<ref>Vogelsang, str. 16, 18.</ref><ref>Marek, str. 10, 11, 12.</ref>

Afghánská zvířena tvoří směsici druhů z různých oblastí Asie. Ve vysokých horách žije [[Kozorožec horský|kozorožec]], [[Irbis|sněžný leopard]], vzácně i sibiřský tygr. Jako dopravní prostředek slouží [[Jak divoký|jak]]. Mezi ptáky na severu nechybějí dravci – [[Jestřáb lesní|jestřábi]], [[sokoli]], [[Orel skalní|orli]] a [[sup]]i. Těsně pod hranicí věčného sněhu se objevuje velký sněžný tetřev a sněžný bažant. V poušti a stepích se daří [[Gazela|gazelám]], [[Antilopa|antilopám]], nacházejí se zde i divočáci a [[Gazela|gazely]]. V bezlesých pahorkatinách hnízdí [[koroptve]]. V řekách tekoucích z Hindúkuše se loví [[Kapr|kapři]], v horských oblastech [[Pstruh obecný potoční|pstruzi]]. V teplých vodách Amudarje plavou i velké dravé ryby. V Afghánistánu na svých dalekých cestách do Indie nebo východní Afriky odpočívají stěhovaví ptáci. K hadům patří [[Kobry|kobra]], [[Krajty|krajta]] a četné druhy [[Zmije|zmijí]].

Na afghánském území převládají suchomilné rostliny. Horké a suché letní počasí způsobuje, že na místech, kde by mohly růst stromy, rostou jen keře, a tam, kde by měly být keře, zůstává jen tráva. V horách na severu rostou [[Řečík pistáciový|pistácie]], z nichž se kromě oříšků používá i dřevo na výrobu nástrojů a nábytku a míza se používá jako léčivý balzám. Východní horská oblast má jako jediná lesy, které pokrývají jen necelých pět procent afghánského území. Ve východním Hindúkuši se ve výši kolem tisíce metrů objevují divoké fíkovníky, [[Réva vinná|vinná réva]] a marhaník granátový (Punica granatum), ve dvou tisících metrech rostou [[dub]]y a [[ořešák]]y, výš rostou [[cedr]]y a [[borovice]] a ve výšce kolem tří tisíc metrů se objevují [[jedle]] a [[smrk]]y.<ref>Marek, str. 13, 14.</ref><ref>Vogelsang, str. 21, 22.</ref>

}}</ref>  Nastolení prezidentského  systému předcházelo  přechodné období, jehož rámec byl vymezen na bonnské konferenci, která se pod záštitou [[Organizace spojených národů|OSN]] konala na přelomu listopadu a prosince 2001. Rozhovorů, které se týkaly mírového uspořádání Afghánistánu, se zúčastnili zástupci většiny protitálibánských sil.<ref>Marek,str.292</ref> Zde se dohodli na vytvoření afghánské prozatímní vlády složené celkem ze třiceti členů. V jejím čele stanul [[Hámid Karzaj]] pocházející z významné paštúnské rodiny. V návaznosti na to byl pak Karzaj dvakrát zvolen v přímém hlasování prezidentem země, a to v letech 2004 a 2009. Po prvních prezidentských volbách v roce 2004 se Karzaj stal prvním afghánským politikem, který zastával funkci premiéra i prezidenta. Neblahým důsledkem kumulace funkcí v jedné osobě se stala politická nerovnováha, kdy na jedné straně stáli stoupenci prozápadního modelu sekulárního náboženského uspořádání státu založeném na kapitalistické cestě rozvoje, jejichž představitelem byl prezident Karzaj. Na druhé straně dědicové protisovětského odboje prosazující návrat k tradicím. Jejich cílem je nastolení autoritářského systému vládnutí založeného především na ústřední úloze [[islám]]u. Na poli zahraniční politiky usilují o ukončení prozápadní a především proamerické orientace a o návrat k tradicím neutrality. Vnitropolitické problémy vyplývají ze stále probíhajícího a neukončeného střetu těchto dvou představ o budoucnosti státu. U Karzaje, který začal být nazývaný starostou [[Kábul]]u, bylo jen otázkou času, kdy se jeho režim zhroutí, a to jednak pod vlivem vlastní kompromitace, jednak pod vlivem sílící troufalosti Tálibánu, který zastřešuje a vede všechny opoziční síly v zemi.<ref>Hynek,Eichler,Majerník,str.65,66,67</ref>

Na jaře roku 2014 se v Afghánistánu konaly nové prezidentské volby. Bývalý ministr financí Ašraf  Ghaní a bývalý ministr zahraničí Abdulláh Abdulláh po sporu o vítězství v červnovém druhém kole volby nového prezidenta podepsali dohodu o rozdělení moci v podobě vlády národní jednoty. Podle dohody se prezidentem stal [[Ašraf Ghaní]] a premiérem země [[Abdulláh Abdulláh]]. Jedním z prvních  kroků  Ghaního v úřadu prezidenta měl být podpis dlouho odkládané smlouvy s USA, která by umožnila ponechání malého kontingentu mezinárodních jednotek v Afghánistánu i po konci roku 2014.<ref>{{Citace elektronické monografie

* 5 [[BamjánBámján (provincie)|BamjánBámján]]

* 31 [[Sar-e Pol (provincie)|Sar-e Pol]]

}}</ref> Situace v ANA je bezprostředně závislá na afghánské občanské společnosti, ve které přetrvává prvek kmenového uspořádání, včetně uznávání stařešiny i prvek islámského náboženství. Důležité je zde množství jednotlivých menšin ([[PaštúnovéPaštunové]] 42 %, [[Tádžikové]] 27 %, [[Hazárové]] 9 %, [[Uzbeci]] 9 % a další minoritní – [[Ajmakové]], [[Turkmeni]]). Jednotlivé kmeny nebyly zvyklé na úzkou spolupráci, ale spíše na vlastní spravování vlastního území. Tato etnická rozmanitost vyvolává napětí také v armádě.<ref>Smetana, Afghánská národní armáda. Skutečná síla nebo jen alibi?</ref> Hlavním problémem, se kterým se setkává centrální vláda v Afghánistánu je vytvoření silných a kvalitních bezpečnostních složek. Afghánští vojáci i policisté jsou často negramotní a mají katastrofální smysl pro povinnost. Pokud voják někam nechce jít, tak nejde. S tím souvisí i případy proniknutí tálibánských vojáků do afghánské armády. Na některých vojenských základnách musí afghánští vojáci nechávat své zbraně na vstupní bráně, aby přeběhlíci mezi nimi nemohli zaútočit na spojenecké vojáky.<ref>{{Citace elektronické monografie

| titul = Proces reformace justice v Afghánistánu -– V zájmu každého občana

| titul = Válka skončila, hlásí Tálibán. Ministr svolává krizový štáb - Seznam Zprávy

[[Železnice]] v Afghánistánu prakticky neexistuje. V celé zemi bylo na přelomu tisíciletí pouze 25&nbsp;km [[Kolejnice|kolejí]], které jsou určeny k přepravě zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem. Všechny pokusy vybudovat železniční síť vždy selhaly, což tamním obyvatelům vůbec nevadilo. Vlaková doprava pro ně symbolicky ztělesňovala kolonizaci a oni byli náležitě hrdí na to, že jejich zemi se tohoto porobení podařilo ušetřit. To se ale má časem změnit. V roce 1982 byl Sovětským svazem pro podporu sovětských vojsk postaven silniční a železniční [[afghánsko-uzbecký most přátelství]], který spojoval Afghánistán s SSSR (celkem asi 15 km trati). V roce [[2010]] začala výstavba další navazující 75 km dlouhé tratě od uzbeckých hranic do severního Afghánistánu do města [[Mazár-eMazáre ŠarífŠeríf]]. První nákladní vlaky po ní začaly jezdit okolo srpna 2011.<ref name=railwaygazette>{{Citace periodika|url=http://www.railwaygazette.com/nc/news/single-view/view/first-major-afghan-railway-opens.html|datum přístupu=25 August 2011|titul=First major Afghan railway opens|datum vydání=25 August 2011|periodikum=[[Railway Gazette International]]|<!--WIRE:doplněno:-->jazyk=anglicky}}</ref><ref>{{Citace periodika| url=http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-16287929 | periodikum=BBC News | titul=Afghan railway: First train runs on new line in north | datum vydání=2011-12-21|<!--WIRE:doplněno:-->jazyk=anglicky}}</ref><ref>[http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-16287929 Afghan railway: First train runs on new line in north], BBC, 2011-12-11</ref> Poté budou následovat i další tratě. Afghánistán by se tak mohl stát významným železničním mostem.

Velká města: [[Kábul]] (4&nbsp;000&nbsp;000), [[Kandahár]] (225&nbsp;000), [[Herát]] (170&nbsp;000), [[Mazár-eMazáre ŠarífŠeríf]] (118&nbsp;000)

[[Paštština|Paštštinu]] používají logicky převážně [[Paštúnové]] (více než třetina obyvatel), [[dárídarí]] lze pak slyšet z úst [[Tádžikové|Tádžiků]], [[Hazárové|Hazarů]], [[Ajmaci|Ajmaků]] a [[Kizilbaši|Kizilbašů]] (tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu). Další indoevropské jazyky jsou zastoupeny už jen okrajově. Celkový počet jazyků v Afghánistánu se odhaduje na 50.

Afghánistán patří mezi islámské státy. Cca od roku 1994 byl v Afghánistánu zaváděn Islám v té nejhorší formě, jakou si jen lze představit, včetně práva Šaría. V tomto roce bylo totiž v jižním Afghánistánu, v provincii [[Kandahár (provincie)|Kandahár]], založeno hnutí [[TalibanTálibán]]. To si dalo za úkol oživit islámské tradice. Toto hnutí se pak „proslavilo“ především násilím, které páchalo na obyvatelstvu, a to ve jménu božím – tedy jménem [[Alláh]]a. Přihlásilo se tak k [[Džihád]]u, tedy Svaté Válce, díky níž by se měl stát Islám světovým [[náboženství]]m. Postupně se TalibanuTálibánu podařilo ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu. A především TalibanTálibán je důvodem toho, že prakticky celý svět přerušil všechny styky s tímto státem. TalibanTálibán státu vládl podle [[korán]]u. Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se podle zákona nechová, bývá tvrdě trestán. Nejvíce postiženy byly tímto ženy, které už samotný Islám omezoval. TalibanTálibán pak zaváděl výklad koránu až do absurdity, nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout. Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě, nemohou se šatit podle svého uvážení (opět to platí především pro ženy), dokonce by neměli vlastnit ani [[televizor]]. Muži nemohou být oholení – musí mít neustále na tváři bradku. Ženy jsou nuceny chodit zahalené do oděvů, přes které není vidět ani kousíček jejich těla. V některých provinciích musely ženy nosit dokonce i síťky přes oči (burka). Tyto praktiky byly TalibanemTálibánem dohnány do extrémů ve zdravotnictví, kde často nastanou situace kdy žena nemůže být dokonce ani operována, protože muž-doktor nesmí vidět odhalenou část těla cizí ženy.

V oblastech, které ovládal Tálibán, byly tyto náboženské zvyklosti (povinnosti) striktně dodržovány a „nečinnost“ se tvrdě trestala (pochopitelně opět dle Koránu – tedy [[bičování]]m, [[kamenováníPoprava ukamenováním|kamenováním]]m, useknutím končetiny, apod.).

[[TalibanTálibán]] nastolil během své vlády v zemi velké omezení například ve sportovním oblékání, v době kdy se smí či nesmí sportovat apod. Kvůli tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit (speciálně město [[Kandahár]]) pákistánským fotbalistům za to, že je členové hnutí TalibanTálibán po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhali dohola. Důvodem bylo to, že hráči z Pákistánu hráli v trenýrkách, což je nábožensky nepřípustné. Dalším omezením ze strany TalibanuTálibánu bylo to, že se her nemohou účastnit ženy, takže Afghánistán nemohl své sportovce vysílat na [[olympijské hry]].

[[Soubor:Aeromobilní operace 43. vpr, Afghánistán - Logar, 2009.jpeg|náhled|Český [[43. výsadkový praporpluk]] v provincii [[Lógar]], 2009]]

Souběžně s  probíhající operací [[Operace Trvalá svoboda|Trvalá svoboda]] ([[OEF]]), která je dominantně americkou operací, zahájilo [[Severoatlantická aliance|NATO]] v Afghánistánu svoji rozsáhlou operaci [[Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly|ISAF]] (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly, International Security Assistance Force).<ref>{{Citace periodika

Česká republika je v Afghánistánu dlouhodobě přítomna i na poli humanitární a rozvojové pomoci. Významnou součástí byly do roku 2012 projekty rychlého dopadu (tzv. Quick Impact Projects) a peníze z ČR také potřebným do Afghánistánu směřovaly prostřednictvím britské nevládní organizace HALO trust.<ref>{{Citace periodika|příjmení = Ministerstvo zahraničních věcí|jméno = ČR|titul = Afghánistán -– humanitární pomoc -– přehled|periodikum = zahraniční vztahy|datum = 26.6.2014|ročník = |číslo = |strany = |url = http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/projekty/humanitarni_pomoc_prehled_2005_2010.html}}</ref>

V zemi již od roku 2012 působí také organizace [[Člověk v tísni]]. Ta se nezaměřuje jen na akutní řešení problémů, ale také na jejich dlouhodobé udržitelné řešení. V současné době (2016) [[Člověk v tísni]] v Afghánistánu má dvě stálá centra v Kábulu a Mazare-ŠarífuMazáre Šerífu a osm terénních kanceláří.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul = www.clovekvtisni.cz|url = https://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/afghanistan|vydavatel = www.clovekvtisni.cz|datum přístupu = 2016-02-11}}</ref>

| titul = Afghanistan -– Amnesty International Report 2011

| titul = Country of Origin Information Report -– Afghanistan

| titul = The World Factbook -– Afghanistan