Naděžda Plíšková: Porovnání verzí

Naděžda Plíšková studovala grafiku na [[Vyšší odborná škola grafická a Střední průmyslová škola grafická|Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze]] (1950–1954, prof. Jaroslav Vodrážka) a v letech 1954–1958 obor grafika na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] (prof. [[Vladimír Silovský]]). Stipendijní pobyt na [[Vysoká škola grafiky a knižního umění v Lipsku|Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku]] (1958–1959, prof. Gerhard Kurt Miller) ukončila sérií dřevořezů ke knihám [[Karel Čapek|Karla Čapka]]. Poté byla přijata na obor malba v ateliéru prof. [[Karel Souček (malíř)|Karla Součka]] na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražské AVU]], kde po ukončení studia (1961) strávila ještě dva čestné roky a složila státní zkoušku (prof. [[Jiří Kotalík]]).

 

 

Kromě grafiky se zabývala tvorbou keramiky, psala poezii a stýkala se s umělci a teoretiky z okruhu Křižovnické školy<ref>viz např. TUCKEROVÁ, Veronika. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu a její dějiny. ''Revolver Revue'' [online]. Arsenál 16. 3. 2016 [cit. 20. 10. 2016]. Dostupné z: http://www.bubinekrevolveru.cz/krizovnicka-skola-cisteho-humoru-bez-vtipu-jeji-dejiny</ref>. V roce 1964 se provdala za sochaře a grafika [[Karel Nepraš|Karla Nepraše]]. Jejich dcera Karolína Neprašová-Kračková je rovněž výtvarnice. Od roku 1969 byla členkou [[SČUG Hollar]].

V letech 1968–1969 absolvovala stipendijní pobyt ve Stuttgartu a měla zde i autorskou výstavu (s [[Jiří Balcar|Jiřím Balcarem]]). Další stipendium jí nabídla [[Fordova nadace]] v listopadu 1969, ale povolení k odjezdu do USA již nedostala.

 

Po narození dcery (1975) a při omezené možnosti vystavovat se věnovala převážně tvorbě [[ex libris]] a psaní poezie pro [[samizdat]]ové sborníky.

 

 

== Dílo literární ==

Verše a prózy, vznikající od konce 50. let a poté zvláště v 70. letech, zveřejňovala v samizdatových publikacích – ''Česká expedice'', ''Spektrum'', ''Vokno'', ''Revolver revue'', ''Lidové noviny'' aj. V samizdatu vyšel také básnický soubor ''Třináct básniček'' (1982). Je uvedena v torontském ''Slovníku českých spisovatelů'' (1982).<ref>''Slovník českých spisovatelů : pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1979.'' Uspoř. Jiří Brabec et al. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1982. {{ISBN|0-88781-128-0}}.</ref> Některé z těchto textů jsou zahrnuty do sbírky ''Plíšková podle abecedy'' (1991). Básně a prózy stylizované jako odposlechnuté monology a promluvy v restauračních zařízeních tvoří knihu ''Hospodská romantika'' (1998). Básně shrnuté do svazku ''Plíšková sobě'' (2000) jsou převážně reflexí osobních vztahů od mateřství a přátelských večírků až k stále silnějšímu vnímání ztráty lásky, kruté osamělosti, úvahám o konci života. Posmrtně vydaná knížka obsahuje tvorbu let 1997–1999, některé texty nezařazené do jiných publikací a v edičních poznámkách i přepis dopisů Jindřichu Chaloupeckému.<ref>MÁLKOVÁ Iva; [PIORECKÝ, Karel]. Naděžda Plíšková. In: ''Slovník české literatury po roce 1945'' [online]. 19. 6. 2008 [cit. 20. 10. 2016. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1384</ref><br />

Komentářem autorky k některým životním mezníkům je její rozhovor s [[Andrej Stankovič|Andrejem Stankovičem]] v ''Revolver Revue'' č. 47 z roku 2001, který byl na její přání publikován až posmrtně.<ref>PLÍŠKOVÁ, Naděžda; STANKOVIČ, Andrej. Až řekne Bůh dost, chtěla bych být doma v posteli... (s Naďou Plíškovou hovoří Nikolaj Stankovič). ''Revolver Revue.'' 2001, č. 47, s.&nbsp;205–218. [Rozhovor vznikl v únoru 1998 pro Revolver Revue č.&nbsp;38, ale na přání autorky byl publikován až po její smrti.] Dostupné také z: http://www.revolverrevue.cz/az-rekne-buh-dost-chtela-bych-byt-doma-v-posteli-s-nadou-pliskovou-hovori-nikolaj-stankovic {{Wayback|url=http://www.revolverrevue.cz/az-rekne-buh-dost-chtela-bych-byt-doma-v-posteli-s-nadou-pliskovou-hovori-nikolaj-stankovic |date=20161021075150 }}</ref><br />

 

 

== Dílo výtvarné ==

 

V prvních kresbách se ještě hlásí k [[informel]]u a k odkazu [[surrealismus|surrealismu]] (''Brouk Žárlivák'', 1966), ale postupně se soustřeďuje na ironickou reflexi dobových témat (''Na téma Césarův palec'', 1970). Jejím dílem z 60. let prostupovala [[invence]], naděje a možná i naivita desetiletí, které zásadně ovlivnilo všechno, co se v umění od té doby stalo.<br />

File:Naděžda Plíšková, Pád Ikarův, suchá jehla, 33x21,5 cm, 1962.jpg|''Pád Ikarův'', 1962

File:Naděžda Plíšková, Bez názvu (Hlava), suchá jehla, 44x34,5 cm, 60. léta.jpg|Bez názvu (''Hlava''), 60.&nbsp;léta 20.&nbsp;stol.

File:Naděžda Plíšková, Dvojice, kresba uhlem, 47x35 cm, 1963.jpg|''Dvojice'', 1963

File:Naděžda Plíšková, Studie I, suchá jehla, 32x24,5 cm, 1964.jpg|''Studie I'', 1964

</gallery>

Naďa Plíšková by se dala označit nejspíše za nástupkyni [[dadaismus|dadaistů]]. Její grafiky mají svůj vlastní řád, který je však podnícen podivnými pravidly vládnoucími v absurdním světě, kde je všechno převráceno naruby (''Já'', 1970). Svou výtvarnou virtuozitou dokázala povýšit i banální náměty na umělecké dílo (''Udělejte si krabičku'', 1968). Měla úžasnou fantazii, s níž dokázala lehkou nadsázkou reagovat na nezpochybnitelné hodnoty minulosti (''[[Mona Lisa]]'', 1968; ''Vzpomínka na [[Sandro Botticelli|Botticelliho]]'', 1968; ''Hrací kostka [[Hieronymus Bosch|Hieronyma Bosche]]'', 1973) i relativizovat všední situace (''Triptych'', 1967; ''Přešívání'', 1968).

File:Naděžda Plíšková, Beze slov, lept, 49,5x64,5 cm, 1968.jpg|''Beze slov'', 1968

File:Naděžda Plíšková, Ideal Sauce, lept, 64,5x49,5 cm, 1968.jpg|''Ideal Sauce'', 1968

Ty, které s analytickým odstupem pozorovala a zkoumala, mohou svým zpracováním připomenout západoevropský či americký [[pop-art|pop art]] (''Ideal Sauce'', 1968; ''Studie k obrazu'', 1968). Také se brzy tohoto srovnání dočkala u našich i zahraničních kritiků. Vytvořila tak jeho osobitou odrůdu, aniž by se držela jakýchkoli vzorů. Kdyby žila v západním světě, zřejmě by se přirozeně zařadila k umělcům, kteří reagovali na konzumní životní styl s ostrou kritičností a zároveň s vyhraněným smyslem pro vyjádření absurdity. Totéž se jí ovšem podařilo aspoň v rámci zdejšího umění, kde mohla čerpat z prostředí, které svádělo k osobité formě českého [[dadaismus|dadaismu]] (''4 porce držkové polévky přes ulici'', 1969; ''Návrh na pomník Karla Nepraše'', 1979; ''Hommage á K.N.'', 1989).

File:Naděžda Plíšková, Velká únava, kombinovaná technika, 49,5x64 cm, 1969-70.jpg|''Velká únava'', 1969–1970

File:Naděžda Plíšková, Malá erotická krabička (Z cyklu erotiáda), kombinovaná technika, 27x45 cm, 1973.jpg|''Malá erotická krabička'' (Z&nbsp;cyklu erotiáda), 1973

File:Naděžda Plíšková, Báseň o mrtvém kamarádovi, suchá jehla, 65 x 49,5 cm, 1979.jpg|''Báseň o mrtvém kamarádovi'', 1979

File:Naděžda Plíšková, Návrh na pomník Karla Nepraše, suchá jehla, 64x50 cm, 1979.jpg|''Návrh na pomník Karla Nepraše'', 1979

</gallery>

 

Stejný životní pocit se promítá i do objektů, v nichž s nadhledem pohlíží jednak sama na sebe a jednak na všechno, co se kolem ní dělo a s čím se musela vyrovnávat. V době nejhlubšího společenského marasmu na počátku 80. let tvoří díla plná hořkého humoru (''Čtyřhranné kolo'', 1980; ''Pouzdro na pivo'', 1981), ale počátkem let devadesátých se její tvorba dotýká stále více osobních témat a do textů i výtvarných děl se k nadsázce druží zatrpklost a ztráta naděje (kresba ''Na dně'', 1990, ''Pomník pro mého muže'', 1992, ''Můj pomník'', 1997).

File:Naděžda Plíšková, Hommage á K.N., Z cyklu erotický rok, suchá jehla, 64,5x49,5 cm, 1989.jpg|''Hommage á K.N.'', Z&nbsp;cyklu erotický rok, 1989

File:Naděžda Plíšková, kresba, 34x43 cm, 80. léta.jpg|Kresba, 80.&nbsp;léta 20.&nbsp;stol.

File:Naděžda Plíšková, Polibek III Gruppensex, suchá jehla, 34x17,5 cm, 1992.jpg|''Polibek III Gruppensex'', 1992

</gallery>

=== Zastoupení ve sbírkách ===

* [[Knihovna Kongresu|Library of Congress, Washington D.C.]]

* Musée de l’art contemporaine, Paris