Barvy v čínské kultuře: Porovnání verzí

}}</ref> Červené barvě se připisuje schopnost odhánět démony a zlé duchy. Čtrnáctého dne osmého lunárního měsíce se dětem na čelo malovala rudá tečka jako ochrana před nemocemi. Čínské nevěsty se strojí do červených šatů, protože se věří, že je příznivou barvou pro odvrácení zla. Na pohřbech je červená barva naopak přísně zakázána. Tradicí jsou červené obálky, do kterých se vkládají peněžní dary a dávají se při zvláštních příležitostech.<ref name=":0" /> Na počátku 20.století se červená barva stala také symbolem revolučních změn, které vedly k rozpadu čchingské říše, kdy právě červená barva zastupovala myšlenku „čínskosti“.<ref name=":1" />{{Citace monografie

Azurový drak (''čching-lung'' 青龙) představuje symbol dobra a azurová barva byla použita na střešní tašky Chrámu nebes i na jeho ozdobený interiér a řadu dalších struktur, které reprezentovaly nebe. Je to také barva nefritu a seladonu a byla vyvinuta k jejich napodobení.<ref name=":6">{{Citace monografie

}}</ref> To způsobilo znepokojení čínských katolických biskupů, kteří by v církevní heraldice měli normálně zelený klobouk nad paží. Čínští biskupové učinili kompromitaci tím, že pro svůj erb použili fialový klobouk. Někdy tento klobouk bude mít indigové peří, aby dále ukázal své opovržení zelenou barvou. Zelená tedy může mít také negativní význam v závislosti na kontextu.<ref name=":6" /> Pojmenování „rodina se zelenými lampami“ se vztahuje na prostitutky (zde se však nejčastěji jedná o odstín ''cchuej'',翠, ledňáčková zeleň). V minulosti byla zelená rovněž barvou trestaneckého jařma, desky, kterou nesl odsouzenec na krku cestou na popraviště. Na ní byl popsán jeho zločin i způsob exekuce.<ref name=":1" />

白 Bílá barva (''paj'') symbolizuje jas, morální čistotu a naplnění.<ref name=":6" /> Morální čistota je v buddhismu často symbolizovaná bílým lotosem, jenž vyrůstá z bahna, a přece si zachovává svou čistou bělost. Ženy, které touží po mužském potomku, si z vázy nošené v procesích na počest různých bohyní vybírají bílý květ. Avšak na lampionových slavnostech 15. dne lunárního měsíce bílý květ předznamenává dceru; ta, která touží po synovi, se musí ozdobit květem žlutým. Šou-sing, bůh dlouhověkosti, je často odíván do bílého šatu. Bůh země Tchu-ti je rovněž představován starým mužem s bílou tváří. Jedná-li se o dvojici božstev nebo legendárních postav, bílá tvář obvykle určuje mladšího z nich.<ref name=":1" />

Bílá je také barvou smutku. Je spojována se smrtí a v čínské kultuře se používá převážně při pohřbech.<ref name=":5" /> Starověcí Číňané nosili bílé šaty a klobouky, jen když truchlili za mrtvými.<ref name=":6" /> Není to však úplně přesné. Předepsaná barva je označována jako „''su“'' (素), což znamená přírodní odstín, nebělený a nebarvený materiál s nádechem do šedožluté, ne čistě bílý. V minulosti si v některých oblastech Číny vdovy vplétaly do uzlu na zátylku bílou stuhu, aby ozřejmily svůj stav. V žádném případě se nedoporučuje bílá ozdoba do vlasů, přináší to neštěstí.<ref name=":1" />

Starověcí Číňané považovali černou za krále barev a ctili černou konzistentněji než jakoukoli jinou barvu.<ref name=":6" /> Černá barva (''chej'') je spojovaná se slanou chutí a jako symbol představuje temnotu, smrt, provinění a nectnosti. Čínský překlad slova „''chej“'' samo o sobě znamená smůlu, nepravidelnost, nezákonnost atd.<ref name=":4" /> Řekne-li se o někom, že nosí v hrudi „černé srdce“, je to urážlivý eufemismus mravní zkušenosti. Černá barva nebyla příliš oblíbená, protože připomínala barvu pohmožděnin a podlitin, evokovala tudíž nezdar a neštěstí.<ref name=":1" /> Nesmí se nosit k příznivým příležitostem, jako jsou svatby. Společně s bílou je černá v Číně barvou smuteční, ale narozdíl od Evropy se čínští smuteční hosté nestrojí do šatů černých, ale bílých.<ref name=":0" />