Dřevěné uhlí: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typogr. |
m zestručnění, úprava formulací, redukce, nejen tavení |
||
Řádek 5:
Hlavní složkou je elementární uhlík kontaminovaný popelem a četnými organickými sloučeninami. Dřevěné uhlí má velmi nízkou hustotu (částečně zachovává strukturu buněčných stěn dřeva). Má vysokou adsorpční kapacitu díky velkému povrchu. Jako palivo má asi třikrát vyšší energetickou účinnost než dřevo. 1 [[kilogram]] uhlí poskytuje množství energie podobné energii získané spalováním jednoho litru benzínu. Problematické je jeho použití ve velkém zejména vzhledem kvůli prostoru zabíranému ve vztahu k hmotnosti, kromě toho se při manipulaci rozpadá a práší (v tomto ohledu jsou dřevěné [[Briketa|brikety]] lepší – jsou méně křehké a mají vyšší hustotu). Vzhledem k relativně nízkému obsahu [[Dehet|dehtu]] patří mezi pevná paliva vytvářející nejmenší množství popela a emisí.
V [[mezinárodní index barviv|Mezinárodním indexu barviv]] má dřevěné uhlí číselné označení 77266. V [[lékopis]]ech se pro aktivní dřevěné uhlí užívá latinský název ''Carbo pulveratur'', respektive ''Carbo medicinalis''
Je užíváno jako [[potravinářská přídatná látka]]; jako „medicinálnímu uhlí z rostlinné suroviny“ je mu přidělen [[Seznam přídatných látek|kód E153]].
== Historie ==
Dříve se dřevěné uhlí připravovalo v [[milíř]]ích, dnes v kovových karbonizérech.
Dřevěné uhlí bylo po dlouhou dobu základním zdrojem [[Teplo|tepla]] pro kovářské výhně
Výjimkou je v 21. století [[Brazílie]], kde se dřevěné uhlí vyrábí a užívá ve velkém množství pro užití [[Metalurgie|metalurgii]], protože tento stát nemá téměř žádné zásoby [[černé uhlí|černého uhlí]]. K pokrytí potřeb pro výrobu železa byly vysázeny velké [[blahovičník|eukalyptové]] [[plantáž]]e.<ref>Dieter Osteroth: ''Biomasse: Rückkehr zum ökologischen Gleichgewicht.'' Springer, 1992, {{ISBN|978-3-642-77410-2}}, S. 110–122.</ref>
| |||