Cizosprašnost: Porovnání verzí

| příjmení = Talián

| jméno = František

| titul = Biologie rostlin

| vydání = 4. přepracované

 

== Zabránění samoopylení ==

[[samosprašnost|Samoopylení]] je u cizosprašných rostlin zabráněno různými mechanismy. Některé jsou fyziologické či genetické, jako je [[autoinkompatibilita]] (neschopnost spojení [[pohlavní buňka|gamet]] pocházejících ze stejného jedince), jiné jsou morfologické ([[dichogamie]], [[různočnělečnost]]).

 

=== Autoinkompatibilita ===

Autoinkompatibilita je geneticky podmíněná [[fyziologie rostlin|fyziologická]] reakce, zabraňující oplození [[pyl]]em z geneticky shodné rostliny. Může se jednat o pyl z téže rostliny nebo o pyl z jiné rostliny se stejným [[genom]]em, získané některým způsobem [[vegetativní rozmnožování|vegetativního rozmnožování]]. U většiny rostlin je tento proces regulován jediným genem v jediném tzv. S lokusu. Varianty v tomto lokusu jsou známy jako [[haplotyp]]y, variace v samotném genomu jsou označovány jako [[alela|alely]]. Pouze u některých rostlin je lokusů více (např. u některých [[lipnicovité|trav]] nebo [[pryskyřník prudký|pryskyřníku prudkého]].

Při [[sporofyt]]ickém typu se nesnášenlivost projevuje již na povrchu blizny, např. vzájemnou interakcí [[enzym]]ů z pylového zrna s [[bílkovina]]mi blizny. Pokud je S alela pylu shodná s S alelou blizny, pylová láčka v takovém případě vůbec nevyklíčí. Tento typ se vyskytuje zejména u rostlin se suchými bliznami (např. [[hvězdnicovité]]) a s trojbuněčnými pylovými zrny. Při [[gametofyt]]ickém typu se nesnášenlivost projeví až při prorůstání [[pylová láčka|pylové láčky]] [[čnělka|čnělkou]] nebo až v [[zárodečný vak|zárodečném vaku]], a projevuje se postupným zastavením růstu pylové láčky. Tento typ se vyskytuje u rostlin s vlhkými bliznami a dvoubuněčnými pylovými zrny (např. [[lilkovité]]).<ref name="morf">{{Citace monografie

 

=== Různočnělečnost ===

Samoopylení je u některých rostlin zabráněno rozdílnou stavbou květů, označovanou jako [[různočnělečnost|heterostylie]] (různočnělečnost). Vyskytuje se např. u [[prvosenka|prvosenek]]. U některých jedinců jsou květy dlouhočnělečné ([[čnělka]] je dlouhá a [[prašník]]y jsou umístěny pod ní v korunní trubce), jiné krátkočnělečné (čnělka je krátká a prašníky jsou nad ní, na dlouhých nitkách). Mimo to se tyto květy liší i velikostí [[pyl|pylových zrn]] a stavbou [[blizna|bliznových]] papil. U některých rostlin, např. u [[kyprej]]e, existují dokonce tři typy květů (tzv. tristylie).<ref name="morf"/>

 

=== Dichogamie ===

U některých rostlin blizny a prašníky nedozrávají v rámci jednoho květu ve stejný čas. Tento jev, nazývaný [[dichogamie]], znesnadňuje samoopylení. Pokud jako první dozrávají prašníky, je to tzv. proterandrie (prvoprašnost). Vyskytuje se např. u [[hvězdnicovité|hvězdnicovitých]]. Pokud jako první dozrává blizna a až po ní prašníky, jedná se o proterogynii (prvobliznost). Je zastoupena např. u [[plamének|plaménku]] či [[podražec|podražce]].<ref name="morf"/>

 

V&nbsp;[[ovocnářství]] je za cizosprašný považován jedinec (např. strom) nebo celý [[kultivar]] ([[odrůda]]), pokud k&nbsp;opylení potřebuje jiný kultivar, přičemž nezáleží na tom, zda jiný kultivar roste na druhém stromu, nebo je [[roubování|přiroubován]] na strom, o jehož opylení se jedná (např. [[hrušeň|hrušně]], [[jabloň|jabloně]], [[třešeň|třešně]]).<br />

Za samosprašný je považován jedinec (např. strom) nebo celý kultivar (odrůda), pokud se opylí pylem z&nbsp;libovolně umístěného květu stejného kultivaru (např. některé [[Broskvoň obecná|broskvoně]], [[Meruňka obecná|meruňky]], [[Višeň obecná|višně]]).<ref>ŠROT, Jaroslav. ''1000 dobrých rad zahrádkářům''. Praha: Brázda, 1996. {{ISBN|80-209-0257-0}}.</ref>

== Reference ==

<references />

 

{{Portály|Rostliny}}