Hrabišici: Porovnání verzí

}}</ref> [[Vratislav Vaníček]] jeho původ dokonce hledal i mezi knížaty bájného českého kmenu [[Lemuzi|Lemuzů]], který obýval území, na nímžněmž Hrabišici později nejvýrazněji působili.<ref>{{Citace monografie

Kromě zmíněné listiny z roku 1073 se pak prameny o Hrabišicích na dlouhou dobu odmlčují. Jejich příbuznými možná byli členové knížecí družiny [[Boreš (1091)|Boreš]], jenž je připomínán v roce 1091, a jeho syn [[Olen (1121)|Olen]], který je zmiňován k roku 1121. Až na počátku 12. století se objevila postava [[Hrabiše I. Hrabišic|Hrabiše I.]], rádce knížete [[Bořivoj II.|Bořivoje II.]] Mohlo se jednat o syna Kojaty I. Hrabišice.<ref>Hrabišici, s. 20–21, 24–25.</ref> Hrabiše roku 1103 podplatil jistý [[Skarbimír (palatin)|Skarbimír]], aby přemluvil knížete Bořivoje, že má v boji mezi polskými knížaty podpořit [[Boleslav III. Křivoústý|Boleslava III. Křivoústého]], což se mu nakonec povedlo.<ref>Velké dějiny, s. 488.</ref> Bořivoj byl ale vzápětí sesazen z trůnu a donucen uprchnout do vyhnanství. Hrabiše svému pánovi ale zachoval věrnost a Bořivoje doprovázel v roce 1109 při jeho návratu do Čech. Když se Bořivoji téhož roku podařilo obsadit Pražský hrad, Hrabiše pověřil jeho správou. Brzy poté byl však Bořivoj poražen a opět vyhnán z Čech. Zda ho Hrabiše do exilu následoval, nebo se s jeho nepřáteli nějak domluvil a zůstal v Čechách, není známo.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Soběslav I. Přemyslovci v kontextu evropských dějin v letech 1092–1140 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2007 | počet stran = 363 | strany = 90, 106–111 | isbn = 978-80-7185-831-7}}</ref> Po roce 1109 se v pramenech Hrabišici na dlouhou dobu neobjevují. Až k roku 1122 [[Mnich sázavský]] zaznamenává smrt jistého [[Kojata II. Hrabišic|Kojaty II.]], který byl patrně donátorem [[Sázavský klášter|Sázavského kláštera]]. Kojata II. snad patřil ke stejné generaci jako Hrabiše I., snad byl jeho bratr nebo bratranec. Není vyloučené však ani to, že byl Hrabišovým synem, to by ale zemřel ve velmi mladém věku. V roce 1158 pak při [[obléhání Milána]] padl Hrabišův vnuk [[Gerard Hrabišic]]. Jeho bratrem mohl být [[Všebor III. de Vinarec]] (z [[Vinařice (okres Beroun)|Vinařic]]) připomínající se pouze k roku 1170.<ref>Hrabišici, s. 21–23.</ref>