Boris Uherský: Porovnání verzí

Roku 1131 bezdětný Štěpán zemřel a na trůn nastoupil jako jeho dědic oslepený bratranec [[Béla II. Uherský|Béla]]. Tehdy Boris znovu vystoupil se svými nároky na uherský trůn a získal zastání na polském dvoře [[Boleslav III. Křivoústý|Boleslava Křivoústého]]. Roku 1132 vpadl do [[Uhersko|Uher]] a z prohrané bitvy se spasil útěkem. Bélu vojensky podpořil švagr [[Adalbert II. Babenberský|Adalbert Babenberský]] a [[Soběslav I.]] opakovaně vtrhl do Boleslavova [[Slezsko|Slezska]]. Až v srpnu 1135 se na říšském sněmu Boleslav vzdal svého chráněnce Borise a uznal Bélu uherským králem.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bláhová | jméno = Marie | odkaz na autora = Marie Bláhová | příjmení2 = Frolík | jméno2 = Jan | odkaz na autora2 = Jan Frolík | příjmení3 = Profantová | jméno3 = Naďa | odkaz na autora3 = Naďa Profantová | titul = Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197 | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 1999 | počet stran = 800 | isbn = 80-7185-265-1| strany = 549-550549–550}}</ref> Boris se svého snu o uherské koruně nevzdal, roku 1146 se utkal v marném boji s Bélovým synem [[Gejza II. Uherský|Gejzou]]. O rok později se připojil k druhé křížové výpravě jejíž vůdce, [[Seznam francouzských panovníků|francouzský král]] [[Ludvík VII. Francouzský|Ludvík VII.]], Borise odmítl Gejzovi vydat. Roku [[1150]] napadl ve službách byzantského císaře [[Manuel I. Komnenos|Manuela]] jižní část Uherska. Zemřel v bitvě s [[Pečeněhové|Pečeněhy]] roku [[1154]].