Korsika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Historie: typografie za použití AWB
m →‎Historie: Odkazy, slovosled, sousední ostrov Sardinie, podrobnosti podle francouzské Wikipedie
Řádek 22:
| časové pásmo = +1
}}
'''Korsika''' ([[Francouzština|francouzsky]] ''Corse,'' [[Latina|latinsky]], [[Italština|italsky]] a [[Korsičtina|korsicky]] ''Corsica'') je [[ostrov]] ležící v západním [[Středozemní moře|Středozemním moři]] a spadající pod správu [[Francie]]. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km², je [[Největší ostrovy Středozemního moře|4. největším ostrovem]] ve Středomoří. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od [[Francie]] je vzdálen 180 km, od [[Itálie]] 80 km. ObývánOd sousedního italského ostrova [[Sardinie (ostrov)|Sardinie]] je na jihu oddělen [[Bonifácký průliv|Bonifáckým průlivem]], který je 12 km široký.

Korsika má přibližně 322 000 obyvateliobyvatelů. Nejvyšší horou ostrova je [[Monte Cinto]], které dosahuje 2706  m n. m. Oficiálním jazykem je [[francouzština]], hovoří se tu ale často [[italština|italsky]] a také [[korsičtina|korsicky]]. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z [[latina|latiny]]. Korsika je místem narození [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparte]] a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer.

Části ostrova jsou zapsány v [[UNESCO]]. [[Ostrov]] je znám pro své bělavé [[pláž]]e a čisté [[moře]] (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý [[Cestovní ruch|cíl turistů]].
 
== Historie ==
První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob [[Antické Řecko|antického Řecka]], kdy byl ostrov osídlen [[Řekové|Řeky]], [[Etruskové|Etrusky]] a [[Kartágo|Kartaginci]]. Roku [[564]] [[př. n. l.]] založili Řekové dnešní hlavní město [[Ajaccio]]. V roce [[227]] [[př. n. l.]] připadl ostrov do sféry vlivu [[Římská říše|Římské říše]] jako římská provincie, zahrnující ostrovy [[Sardinie a Korsika|Sardinii a Korsiku]].
 
Ve [[středověk]]u se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu [[PisaPisánská republika|státu Pise]], pak [[JanovJanovská (Itálie)republika|JanovuJanovské republice]]. [[Přístav]]ní město [[Calvi]] je jedním z možných rodišť „Janovana“ [[Kryštof Kolumbus|Kryštofa Kolumba]]. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé [[Kaštanovník setý|jedlé kaštany]] a [[oliva|olivy]]. V [[Italské války|italských válkách]] získala ostrov v [[16. století]] [[Francie]], ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městuměstské republice [[Janov (Itálie)[[Italština|Janovitalsky]] ''Repubblica di Genova)''. Po obvodě celého ostrova postavili Janované obranné věže, které chránily ostrov před nájezdy muslimských [[pirát]]ů ze Severní Afriky.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Janovská věž u městečka Erbalunga na Cap Corse – Torra d’Erbalunga
| periodikum = Cestynamotorce.cz
| datum_vydání = 20. července 2015
| url = http://www.cestynamotorce.cz/janovska-vez-u-mestecka-erbalunga-na-cap-corse-torra-derbalunga/
}}</ref> Počet obyvatel se v důsledku bojů a únosů do otroctví značně snižoval. V roce 1676 přijeli na ostrov řečtí exulanti, jimž zde Janované udělili azyl.
}}</ref> V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák [[Pasquale Paoli]]. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku [[1768]], kde zůstala až do roku [[1942]], kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku [[1982]] má v rámci Francie [[autonomie|autonomii]] s vlastní vládou a regionálním [[parlament]]em. Na ostrově stále nicméně existuje autonomistické hnutí, nyní reprezentované stranou ''Pè a Corsica'' (''Pro Korsiku''). Ve volbách v roce 2017 tato strana získala 56,5% a stala se tak nejsilnější korsickou stranou. Mezi její aktuální požadavky patří např. povýšení [[Korsičtina|korsičtiny]] na [[úřední jazyk]].<ref>{{Citace elektronického periodika
 
V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák [[Pasquale Paoli]] (1725–1807). Stát Janov se vzhledem ke svým zájmům na pevnině nebyl schopen sám se postavit proti korsické vzpouře a požádal francouzského krále o vojenské jednotky pro potlačení vzpoury. Několik tisíc francouzských vojáků - jménem janovské vlády a na její náklady - tak bylo vysláno, aby obsadilo pevnosti ostrova. Za několik let, aniž by cokoli získala, se Janovská republika ocitla vůči francouzskému králi zavázána nad rámec svých ekonomických možností. Nakonec Janovská republika na úhradu svých dluhů odstoupila ostrov Korsiku francouzskému králi a tak roku [[1768]] Korsika definitivně připadla do područí Francie. Součástí Francie zůstala až do roku [[1942]], kdy byla obsazena a do září 1943 okupována italskými vojsky. Po pádu fašistického režimu v Římě okupovala ostrov německá vojska, ale již v říjnu 1943 Němci ustoupili před [[Svobodná Francie|francouzskou]] armádou generála [[Charles de Gaulle|de Gaulle]].
 
}}</ref> V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák [[Pasquale Paoli]]. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku [[1768]], kde zůstala až do roku [[1942]], kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku [[1982]] má v rámci Francie [[autonomie|autonomii]] s vlastní vládou a regionálním [[parlament]]em. Na ostrově stále nicméně existuje autonomistické hnutí, nyní reprezentované stranou ''Pè a Corsica'' (''Pro Korsiku''). Ve volbách v roce 2017 tato strana získala 56,5% a stala se tak nejsilnější korsickou stranou. Mezi její aktuální požadavky patří např. povýšení [[Korsičtina|korsičtiny]] na [[úřední jazyk]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 49 ⟶ 57:
 
== Geografie ==
Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem [[Mt. Stello]] a pokračuje na jih, kde vrcholí na [[Mt. San Pietro]] (1&nbsp;766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a [[Mezozoikum|druhohorní]] [[sediment]]y. Vápenité [[břidlice]] obsahují ještě [[fylit]]y a polohy [[diorit]]ů a [[diabas]]ů. Konečnou podobu dalo této oblasti [[alpinské vrásnění]]. Na jihu kolem [[Bonifacio|Bonifacia]] se vklínily [[Neogén|neogenní]] vápencové sedimenty. Větší část ostrova zabírají [[Horský štít|skalní štíty]] se strmými stěnami, přecházející na západě v pobřeží [[fjord]]ového typu. Některé teorie hovoří o pokračování vrásné zóny [[Španělsko|španělské]] [[Sierra Nevada|Sierry Nevady]]. V každém případě je tento [[krystalický masiv]] jedním z nejstarších v Evropě. Na jeho stavbě se podílejí hlavně [[žula|žuly]] [[Hercynské vrásnění|variského stáří]] s četnými zlomy a méně často [[porfyr]]y ([[Paglia]], [[Orba (město)|Orba]]). Ostré vrcholy, hluboce zaříznutá údolí alpského rázu, pozůstatky ledovcové činnosti (období pleistocénu) ve formě [[kar]]ů a [[jezero|jezer]] (Lac du Rotondo, Nino), to jsou ''Korsické Alpy''. Pohoří je orientováno SSZ-JJV, ale jednotlivé hřebeny stojí k této ose příčně. Přechod hor je proto fyzicky náročný. V hlavním směru se nacházejí široká a hluboká sedla, oddělující dílčí horské skupiny. Přes ně vede čára rozvodí, a také [[silnice]] ([[Col de Vergio]], [[Vizzavona]], [[Verda]], [[Bavella]]).
 
== Rozdělení ostrova ==
Řádek 72 ⟶ 80:
 
=== Historie horolezectví ===
Hory pro evropské návštěvníky zpřístupnili horolezci [[Francis Fox Tuckett]] a [[Douglas William Freshfield]]. [[horolezectví|Horolezecky]] oblast objevil v letech [[1899]], [[1902]] a [[1904]] [[stuttgart]]ský doktor [[Felix von Cube]], který zpracoval na tehdejší dobu velmi kvalitní [[mapa|mapu]]. Na jeho památku byla na [[Plateau de Stagnu]] umístěna deska. V roce [[1972]] byl vytvořen [[Regionální přírodní park Korsika]] (Parc Natural Regional de la Corse), který zahrnuje skoro 40 % plochy ostrova.
 
V současné době vede na Korsice přes dva tisíce horolezeckých cest<ref>[http://escalade.corse.topo.free.fr Escalade Corse - přehled horolezeckých oblastí na Korzice] francouzsky</ref>. Většina z nich je kratší sportovní lezení na pobřeží<ref>[http://www.horydoly.cz/horolezci/porto-mala-prijemna-lezecka-oblast-na-korsice.html Porto, malá lezecká oblast na Korsice]</ref> i ve vnitrozemí, část klasických cest poskytuje dlouhé vícedélkové lezení ve vnitrozemských horách.
Řádek 80 ⟶ 88:
== Demografie ==
[[Soubor:Brando-Lavasina hameau-1.jpg|náhled|Severní pobřeží Korsiky]]
Na ostrově žije zhruba 320 &nbsp;tisíc obyvatel, z toho asi 100 &nbsp;tisíc ve městech [[Bastia]] a [[Ajaccio]]. Vzhledem k povrchu ostrova a drsným horským podmínkám patří Korsika k oblastem s nejmenším zalidněním. Mladá [[generace]] se stěhuje do měst, kde je více pracovních možností a turistický ruch. Na Korsice je mnoho [[Rybolov|rybářských]] vesniček – rybaření byla dříve hlavní obživa tamějších obyvatel.
Dějiny [[ostrov]]a byly celá staletí velmi rušné. Od dob [[starověký Řím|Říma]] přes [[Saracén]]y, dlouhou [[Vojenská okupace|okupaci]] [[Janovská republika|Janovem]], přes krátké období samostatnosti až po jeho připojení k Francii. Obtížně dostupné hory byly hrdým Korsičanům vždy dobrým domovem a [[macchie]] laskavou matkou.