Přemysl Otakar II.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typografie za použití AWB |
popis klenotů a tkanin; socha v NM |
||
Řádek 450:
| isbn = 9788072772285
| poznámky = [dále jen Hroby a hrobky]
}}</ref> V roce 1296 Václav II.
[[Soubor:Crown of Ottokar II.jpg|náhled|Koruna nalezená v Přemyslově hrobě v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|chrámu svatého Víta]]|alt=Fotografie pozlacené koruny vystavené ve vitríně]]
Naposledy byly Přemyslovy ostatky přemístěny na příkaz [[Karel IV.|Karla IV.]], ctitele odkazu svých přemyslovských předků a zejména Přemysla Otakara II. Uloženy byly roku 1373 v chrámu sv. Víta na [[Pražský hrad|Pražském hradě]] pod opukovou náhrobní deskou
Dále byly v hrobce nalezeny pohřební klenoty z pozlaceného stříbra, a to koruna s nápisovou páskou po obvodu, královské jablko a původní, nikoli pohřební, královské žezlo, které bylo přelomeno, aby se vešlo do této malé truhličky s ostatky.<ref>Emanuel Poche, Objev v hrobě krále Přemysla Otakara II. v katedrále sv. Víta v Praze, vː Umění 25, 1977, s. 137</ref> Klenoty jsou dnes vystaveny v expozici ''Příběh Pražského hradu'', kosti byly vráceny do hrobky. Koruna je 17 cm vysoká a
| příjmení = Jan
| jméno = Libor
Řádek 469:
| oclc = 954490138
| poznámky = [dále jen Král na stříbrném trůnu]
}}</ref> Na pohřební koruně
{{Citát v rámečku|HIC IACET PRZEMISL ALIAS OTAKARUS REX BOHEMIE ET AUSTRIE STIRIE CARINTHIE DUX MARCHIO MORAVIE ET DOMINUS PORTUS NAONIS FILIUS WENCESLAI REGIUS<br />
Zde leží Přemysl, jinak Otakar, král český a rakouský, štýrský, korutanský vévoda, markrabě moravský a pán [[Pordenone]], syn krále Václava
<ref name=Hah137 />}}
Dochovaly se
== Přemyslův dvůr ==
Řádek 860:
| jazyk = de
}}</ref> Dostavba farností měla za následek mnoho vleklých sporů o jejich limitace a desátkové příjmy. V církvi pokračovaly také pře o [[Patronátní právo|patronáty]] a jejich dědičnost i prodejnost. Zatímco stoupala váha episkopátu a jeho orgánů, rozvíjel se úřad [[Arcijáhen|arcijáhnů]]. Současně se také začaly tvořit venkovské [[Děkan#Římskokatolická církev|děkanáty]]. Nechyběly však četné stížnosti na poklesky světsky žijících kněží i řeholníků. Biskup Bruno Olomoucký se ve svém spisu z prosince 1273 psal o problému loupeživých duchovních a farářů, kteří zanedbávají své povinnosti a porušují celibát.<ref>Přemysl Otakar II., s. 310–316.</ref>
[[Soubor:Statuta_judaeorum.jpg|náhled|''[[Statuta Judaeorum]]'' potvrzená roku 1356 [[Karel IV.|Karlem IV.]]|alt=Béžová listina s latinským textem.]]▼
[[File:Ludwig Schwanthalerː Socha Přemysla Otakara II., vestibul Národního muzea, Praha.jpg|thumb|[[Ludwig Schwanthaler]]ː Socha Přemysla Otakara II. z roku 1848, ve vestibulu [[Národní muzeum|Národního muzea]] v Praze]]
=== Židé ===
▲[[Soubor:Statuta_judaeorum.jpg|náhled|''[[Statuta Judaeorum]]'' potvrzená roku 1356 [[Karel IV.|Karlem IV.]]|alt=Béžová listina s latinským textem.]]
{{Viz také|Židé v českých zemích za vlády Přemyslovců|Židé na Moravě ve středověku}}
V první polovině 13. století stále vzrůstalo napětí mezi křesťanským a menšinovým židovským obyvatelstvem v Českých zemích. Papež [[Inocenc IV.]] v reakci na to vydal roku 1247 a poté znovu v roce 1253 [[papežská bula|buly]], které zakazovaly jakékoli násilnosti vůči Židům. Přemysl Otakar II. v roce 1254 papežovy buly potvrdil a snad ještě téhož roku, snad až v roce 1262,{{#tag:ref|Text vydaný [[Karel IV.|Karlem IV.]] uvádí jako dobu vzniku původní listiny rok 1254,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Rössler | jméno = Emil Franz | titul = Deutsche Rechtsdenkmäler aus Böhmen und Mähren | místo = Prag | rok = 1845 | vydavatel = Friedrich Tempsky | strany = 177–187 | url = http://books.google.com/books?id=BKbkAAAAMAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false | jazyk = la}}</ref> uvedenou titulaturu ovšem Přemysl Otakar II. užíval až v letech 1262–1269, proto například historička [[Jana Zachová]] datuje originální privilegium až do roku 1262.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Zachová | jméno = Jana | titul = Un privilege de Přemysl Otokar II | periodikum = Judaica Bohemiae | ročník = 14 | rok = 1978}}</ref>|group="pozn."}} vydal pro Židy rozsáhlé privilegium s 32 ustanoveními nazývané ''[[Statuta Judaeorum]]''. Židé se tímto privilegiem dostali do pozice [[servi camerae]] (služebníků komory), což znamenalo, že je král přijal pod svou [[Jurisdikce|jurisdikci]] a ochranu, ale zároveň finančně těžil z jejich příjmů. Židé díky němu měli ve většině případů rovnoprávné postavení s křesťany a mohli kdykoli překročit hranice Přemyslova státu, museli u toho však zaplatit stejné clo jako obyvatelé města, ke kterému náleželi (výjimkou byla situace, kdy převáželi své mrtvé). Dále je nikdo neměl právo pohánět k vyplácení zástav na soud o jejich svátečním dni. Pokud byl Žid křivě obviněn z vraždy křesťana a úspěšně se obhájil, měl být potrestán žalující křesťan. Král rovněž zakázal šíření protižidovských pověr. Pokud byl Žid zavražděn, vyšetřování měli vést sami členové židovské obce. Přemysl také uvedl, že pokud pátrání povede k podezřelému, panovník k odhalení zločince napomůže. Křesťanu, který zaútočil na Žida, měla mu být uťata ruka. Přemysl toto privilegium v reakci na obnovení protižidovských nálad znovu potvrdil v roce 1268.<ref>Velké dějiny III., s. 332–334.</ref>
| |||