Almanzor: Porovnání verzí

Almanzor se narodil jako Muhammad ibn Abí Ámir do vznešené rodiny, pocházející z [[Jemenské království|Jemenského království]], arabského suverénního státu v západní Asii na jižním konci [[Arabský poloostrov|Arabského poloostrova]]. Do [[Córdoba (Španělsko)|Córdoby]] přišel jako student práv a literatury. Během několika let se Almanzor vymanil z této nízké pozice a stal se de facto vládcem córdobského [[Chalífát|chalífátuchalífát]]u. Chalífa [[Al-Hakam II.|al-Hakam II.]] zemřel v roce 976. Jeho synovi a nástupci Hišámu II. bylo v té době pouhých 11 let. Hišámova matka Shub proto požádala ibn Abí Ámira, aby do doby dospělosti jejího syna vládl jako [[regent]]. Almanzor měl na Subh velký vliv. O dva roky později se stal [[Hadžib|hadžibemhadžib]]em (arabsky ''hajib'' byl titul úředníka na úrovni [[Vezír|vezíravezír]]a). Během následujících tří let Almanzor upevnil svou moc. Rozšířil palác [[Medina Azahara]] na okraji Córdoby a současně zcela izoloval mladého chalífa, který se stal v podstatě vězněm v Medině Azahara. Po al-Hakamově smrti Almanzor zničil jeho obrovskou knihovnu, obsahující snad až 600 000 svazků, neboť podle něj obsahovala pouze ''starověké vědy''.

[[Soubor:Map Almanzor campaigns-es.svg|thumbnáhled|Mapa Almanzrových tažení]]

V roce 981, po návratu do Córdoby z bitvy u Torrevicente, ve které porazil svého posledního zbývajícího soupeře (a tchána) Ghaliba al-Nasira i, převzal titul ''al-Mansúr bi-lláh''. V křesťanském [[Španělsko|Španělsku]] byl znám jako Almanzor či Al-Mansúr. Almanzor měl nyní v Al-Andalusii absolutní moc. Nejspíše aby se pozapomnělo, že si pro sebe usurpoval vládu na úkor Hišáma II., podnikal Almanzor stálé vojenské útoky na křesťanské státy poloostrova. Organizoval 57 tažení a zvítězil ve všech. Aby mohl vést tolik válek proti [[Křesťanství|křesťanským]] státům, naverboval mnoho [[Berbeři|berberských]] žoldnéřů, kteří v průběhu času narušili politický řád.

Ačkoli Almanzor bojoval hlavně proti království [[León (Španělsko)|León]] a [[Kastilie]], vydrancoval v roce 985 i [[Barcelona|Barcelonu]]. V roce 988 vyplenil [[Santiago de Compostela]] v [[Galicie|Galicii]] a v roce 997 španělský León, přičemž katedrální zvony nechal roztavit pro lucerny pro [[Mezquita|velkou mešitu v Córdobě]]. Almanzor vedl několik tažení proti království [[Navarrské království|Navarra]], včetně jeho nejdelšího tažení, ve kterém porazil kastilskou armádu v bitvě u Cervera.

Jeho manželkou se stala ''Abda la Vascona'' z Navarry, dcera Sancha II. z Navarry, kterého propustil ze zajetí a který [[Konverze (náboženství)|konvertoval]] k [[Islám|islámuislám]]u. Porodila mu syna, Abd al-Rahmana, jenž převzal na důkaz svého vztahu k dědečkovi jméno ''Abd al-Rahman Sanchuelo'' (Shanjoul). V roce 992 jako závazek míru mezi oběma státy se Almanzor oženil s druhou dcerou Sancha II., Teresou z Leónu. V roce 993 dal král Vermudo II. svou dceru princeznu Theresu Almanzorovi. Vermuda II. arabský historik [[Ibn Chaldún]] označil jako otroka.

Kolem roku 100 se utvořila aliance křesťanských vládců Pyrenejského poloostrova proti Almanzorovi jako důsledek jeho vítězných tažení. Jeho nástupcem byl jeho syn ''Abd al-Malik al-Muzaffar'', který ovládal Al-Andalus jako [[Hadžib|hajib]] až do své smrti v roce 1002. Po pádu Abd al-Malika převzal vládu jeho ambiciózní nevlastní bratr ''Abd al-Rahman Sanchuelo''. Ten se pokusil chalífát definitivně usurpovat pro sebe, neboť Al-Mansur učinil z právoplatného vládce Hišáma II. jen pouhou loutku. Tímto krokem zatáhl zemi do občanské války a chalifát se nakonec rozpadl. Po pádu córdobského chalífátu se vytvořila drobná, spolu soupeřící království [[Taifas|Taifa]]. Po Almanzorovi je pojmenována nejvyšší hora ve středním Španělsku, [[Pico Almanzor]] v [[Sierra de Gredos]] v provincii [[Ávila]] s výškou 2591 metrů.

* Almansor – jméno několika panovníků [[Saracén|Saracénů]]ů, např.

** Ismail Al-Mansor byl kalífem Fatimidů v letech 946–953