Dohody z Osla: Porovnání verzí

'''Mírové dohody z OsloOsla''' jsou klíčovým okamžikem [[Izraelsko-palestinský konflikt|izraelsko-palestinského konfliktu]], jakožto první dohody mezi Izraelci a Palestinci, kdy Palestinci vlastně úplně poprvé uznali existenci Izraele. Je to soubor dohod mezi vládou [[Izrael|Izraele]] a [[Organizace pro osvobození Palestiny|Palestinskou]] osvobozeneckou organizací (OOP) - dohoda z OsloOsla I, podepsaná ve Washingtonu v DC v roce 1993 a dohoda z OsloOsla II, podepsaná v egyptské Tabě, v roce 1995.

Dohoda z OsloOsla zahájila začátek mírového procesu zaměřeného na dosažení mírové smlouvy založené na rezolucích [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] 242 a 338 a na naplnění „práva palestinského lidu na sebeurčení“. Mírový proces v Oslu začal po tajných jednáních v Oslu, která vedla k uznání státu Izrael Palestinskou osvobozeneckou organizací a uznání OOP Izraelem jako zástupce palestinského lidu a jako partnera při jednáních.

Dohody z OsloOsla vytvořily palestinskou samosprávu (nicméně ne palestinský stát), která má omezenou samosprávu na Západního břehu Jordánu a pásma Gazy a uznaly [[Organizace pro osvobození Palestiny|OOP]] jako izraelského partnera při jednáních o trvalém stavu ohledně zbývajících otázek. Nejdůležitější otázky jsou okolo hranic Izraele a Palestiny, izraelských osad, postavení Jeruzaléma, vojenské přítomnosti Izraele na zbývajících územích po uznání palestinské autonomie Izraelem a palestinského práva na návrat. Mírové dohody také požadují, aby OOP ukončila terorismus a zrušila úmluvu, která vyžaduje zničení Izraele.<ref>{{Citace elektronického periodika

Počátek mírového procesu, který vyústil v&nbsp;Dohody z&nbsp;OsloOsla, se datuje k&nbsp;říjnu roku 1991, kdy byla do [[Madrid]]u svolána konference o&nbsp;míru na [[Blízký východ|Blízkém východě]]. Jeho součástí byla bilaterální jednání mezi Izraelem a Palestinci, [[Sýrie|Sýrií]], [[Libanon]]em a [[Jordánsko|Jordánskem]]. V&nbsp;lednu 1992 pak probíhala multilaterální jednání v&nbsp;[[Moskva|Moskvě]] na téma ekonomického rozvoje, [[životní prostředí|životního prostředí]], vody a uprchlíků. Celkem mezi Izraelci a Palestinci proběhlo deset kol jednání, avšak bez jakéhokoliv průlomu. Hlavním sporným bodem byla stavba [[izraelské osady|židovských osad]] na obsazených územích.<ref name="čejka+nedorostová">{{Citace periodika

Mimo zmíněná jednání probíhaly tajné schůzky v&nbsp;Oslu, za účasti představitelů Izraele a členů OOP.<ref>Zákon o&nbsp;zákazu kontaktů, byl v&nbsp;souvislosti s&nbsp;těmito jednáními zrušen 12. prosince 1992.</ref> Tyto tajné schůzky vyústily nakonec v&nbsp;roce 1993 v&nbsp;uzavření dohod nazvaných {{Cizojazyčně|en|''Declaration of Principles on Interim Self-Government Arrangement''}}. Tzv. Mírová dohoda z&nbsp;OsloOsla byla podepsána 13. září 1993 v&nbsp;[[Bílý dům|Bílém domě]] ve [[Washington, D.C.|Washingtonu]], za izraelskou stranu premiérem [[Jicchak Rabin|Jicchakem Rabinem]] a za palestinskou stranu předsedou OOP [[Jásir Arafat|Jásirem Arafatem]]. Za uzavření mírové dohody byla Jicchaku Rabinovi i&nbsp;Jásiru Arafatovi udělena [[Nobelova cena za mír|Nobelova cena míru]]. Z&nbsp;mírových dohod vyplývalo, že má být po přechodnou dobu pěti let ustanovena Palestinská samospráva na území Západního břehu a pásma Gazy. Během tohoto období měly obě strany jednat o&nbsp;závěrečných otázkách týkajících se především otázky [[Jeruzalém]]a, palestinských uprchlíků, židovských osad, hranic a distribuci vody. Konečná dohoda měla být uzavřena v&nbsp;souladu s&nbsp;doporučením rezolucí [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]] [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242|č. 242]] a [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 338|č. 338]]. Rozdělení palestinských obsazených území na zóny A, B, C se datuje právě k&nbsp;podepsání Dohod z&nbsp;OsloOsla. Zóna A&nbsp;pak znamená území pod plnou palestinskou samosprávou, zóna B území pod palestinskou civilní správou a pod izraelskou bezpečnostní správou, zóna C pod plnou izraelskou správou.<ref>{{Citace monografie

Podepsání dohod z&nbsp;OsloOsla se však, přestože se jednalo o&nbsp;významný krok na cestě k&nbsp;míru, ukázalo jako dosti kontroverzní krok. Bylo zřejmé, že tento mírový proces situaci značně zkomplikoval. Především na palestinské politické scéně začala sílit opozice a to zejména organizací [[Hamás]] a [[Palestinský islámský džihád]], které se proti OOP a smlouvám z&nbsp;OsloOsla začaly vymezovat. Současně se začaly stupňovat i&nbsp;teroristické akce, kterým však v&nbsp;té době nedostatečně vyzbrojená a vycvičená palestinská policie (která v&nbsp;palestinských autonomních oblastech nahradila izraelské vojáky) nebyla schopna účinně čelit. Mírový proces a jeho důsledky vyvolal reakci i&nbsp;v&nbsp;Izraeli, kde se proti dohodám vymezila nejsilnější opoziční pravicová strana [[Likud]] a další pravicová uskupení.

Po zdlouhavých jednáních byla 28. září 1995 ve Washingtonu podepsána dohoda o&nbsp;rozšíření autonomie Západního břehu a Pásma Gazy, tzv. Oslo II, za izraelskou stranu premiérem Jicchakem Rabinem a za palestinskou stranu Jásirem Arafatem. Svatá místa na Západním břehu byla předána do rukou Palestinců s&nbsp;výjimkou [[Jeskyně patriarchů]] v&nbsp;Hebronu a byla formulována speciální ujednání pro [[Ráchelin hrob]] v&nbsp;[[Betlém]]ě a [[Josefův hrob]] v&nbsp;[[Nábulus]]u. Tato ujednání zaručovala volný přístup ke všem místům. V&nbsp;dohodě se Izrael zavázal zvýšit objem vody pro Palestince na 28 milionů krychlových litrů ročně. Na základě smlouvy mělo být postupně propuštěno 5 až 6 tisíc palestinských vězňů zadržovaných v&nbsp;izraelských věznicích. Proti smlouvě se však zvedla vlna protestů a to jak na palestinských autonomních územích tak v&nbsp;Izraeli. V&nbsp;Izraeli se krajním projevem odporu proti dohodám z&nbsp;OsloOsla stal [[atentát na Jicchaka Rabina]] spáchaný 4. listopadu 1995 izraelským extremistou [[Jigal Amir|Jigalem Amirem]]. Na palestinských územích pak palestinský Islámský džihád vyzval k&nbsp;pokračování boje proti Izraeli.

Po Rabinově smrti začal mírový proces stagnovat. Podepsalo se na tom i&nbsp;vítězství strany Likud a jejího lídra [[Benjamin Netanjahu|Benjamina Netanjahua]] ve [[Volby do Knesetu 1996|volbách roku 1996]], kdy byl poražen Rabinův nástupce a spoluautor dohod z&nbsp;OsloOsla [[Šimon Peres]] ze [[Izraelská strana práce|Strany práce]]. Na palestinské politické scéně došlo k&nbsp;posilování pozic Hamásu vůči Arafatově OOP. Mezi Izraelci a Palestinci nedošlo k&nbsp;žádnému pokroku ani po mimořádných parlamentních a prezidentských volbách v&nbsp;Izraeli 17. května 1999, kdy zvítězil blok Strany práce vedený [[Ehud Barak|Ehudem Barakem]]. Naopak po neúspěchu [[Summit v Camp Davidu (2000)|summitu v&nbsp;Camp Davidu]] v&nbsp;červenci 2000 došlo k&nbsp;nárůstu nepřátelství, které nakonec vedlo k&nbsp;vypuknutí palestinské [[Druhá intifáda|druhé intifády]] (2000–2005).

== Film Mírová dohoda z OsloOsla ==

Mírová dohoda z OsloOsla (v originálu The Oslo Diaries)<ref>{{Citace monografie