Mikuláš Medek: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Externí odkazy: +virtuální prohlídka výstavy |
Narovnání přesměrování StB |
||
Řádek 33:
Po vyloučení ze školy se Medek ocitl ve společenské izolaci a existenčních starostech. Nedokončené studium znamenalo, že se nemohl stát výtvarníkem na volné noze, hrozilo odvelení k dvouleté vojenské službě a musel si hledat zaměstnání. Následovalo nelehké období, kdy několik měsíců pracoval u revolverového soustruhu ve strojírenském závodě Škoda na Smíchově (1950) a nakonec se nervově zhroutil a byl hospitalizován na Bulovce. Vojenské službě se vyhnul, když si způsobil zranění hrudníku nožem.<ref>Stanislav Drvota, Osobnost a tvorba, Avicenum 1973, s. 86</ref> V dalších letech získával příležitostné zakázky v oblasti užité knižní grafiky, jako tvůrce plakátů pro cirkus nebo malíř dekorací. Výtvarníkům zadával zakázky a dodával malířský materiál Jaroslav Puchmertl, někdejší člen [[Skupina Ra|skupiny Ra]], který byl zaměstnán na Ústředním výboru Národní fronty. Mikuláš Medek se kvůli zakázkám pro obživu nikdy nevzdal vlastní tvorby, která se rozvíjela bez přerušení od poloviny 40. let. Roku 1945 poprvé vystavil dva obrazy na studentské výstavě a seznámil se s [[Libor Fára|Liborem Fárou]] a jeho prostřednictvím i s okruhem [[Spořilovští surrealisté|spořilovských surrealistů]]. Od roku 1949 se stýkal s [[Vladimír Boudník|Vladimírem Boudníkem]], [[Bohumil Hrabal|Bohumilem Hrabalem]] a jeho okruhem ([[Egon Bondy]]) a s [[Jiří Kolář|Jiřím Kolářem]]. Roku 1951 se Emila a Mikuláš Medkovi připojili ke skupině surrealistů kolem [[Karel Teige|Karla Teiga]] a podíleli se na samizdatových sbornících ''Znamení zvěrokruhu'' a ''Objekt'' i na anketách o surrealismu, které organizoval [[Vratislav Effenberger]]. Celou skupinu surrealistů sledovala a odposlouchávala [[Státní bezpečnost]] (akce ''Mazalové'') a v blízkosti Mikuláše Medka se pohybovalo několik spolupracovníků StB, kteří o něm podávali zprávy ([[Egon Bondy]], Jaroslav Puchmertl, Josef Vyleťal, Stanislav Drvota).<ref>M. Vodrážka, 2019, s. 49, 72–74, 105, 108</ref>
V letech 1955 a 1956 spolu se [[Zdeněk Palcr|Zdeňkem Palcrem]] a [[Stanislav Podhrázský|Stanislavem Podhrázským]] pracoval jako restaurátor fresek ve Strakonicích a v Klatovech. Roku 1957 odevzdal kresebné návrhy pro gobelínové dílny Ústředí uměleckých řemesel ve Valašském Meziříčí, které podnik nakonec nerealizoval, pod pseudonymem ilustroval knihy. První články o Medkově tvorbě zveřejnil roku 1956 polský Przegląd Artystyczny a o rok později [[Ludmila Vachtová]] v časopisu Tvar.<ref>L.V. (Ludmila Vachtová), Malíř Mikuláš Medek, Tvar VIII, 1957, č. 9, s. 280–281)</ref> V témže roce se seznámil s [[Václav Havel|Václavem Havlem]], [[Jiří Kuběna|Jiřím Kuběnou]] a [[Josef Topol|Josefem Topolem]]. Roku 1958 byly tři Medkovy obrazy vystaveny dva dny na Filozofické fakultě a [[Ludmila Vachtová]] ho zde představila teoretikům [[František Šmejkal|Františku Šmejkalovi]] a [[Zdenek Felix|Zdenku Felixovi]]. Spřátelil se s [[Jan Koblasa|Janem Koblasou]] a skupinou Šmidrů. Prostřednictvím [[Herberta Masaryková|Herberty Masarykové]] se v následujícím roce seznámil s hudebními skladateli [[Krzysztof Penderecki|Krzystofem Pendereckim]], [[Józef Patkowski|Józefem Patkowským]] a [[Luigi Nono|Luigi Nonem]]. Medkovy žádosti o výstavní termín jsou v té době trvale zamítány a je vyřazen i ze všech souborných výstav.<ref>Mikuláš Medek – Texty, 1995, s. 202</ref> Roku 1960 [[Ludmila Vachtová]] odeslala článek o pěti českých malířích (Medek, Istler, Koblasa, Kotík, Sklenář) do revue La Biennale di Venezia. Ten byl první zprávou o českém současném umění na Západě a Vachtovou kvůli tomu vyšetřovala [[Státní bezpečnost|StB]] a dostala výpověď z redakce časopisu ''Výtvarné umění''.
=== 1961–1969 ===
| |||