Ivan Ajvazovskij: Porovnání verzí

Od roku [[1845]] žil ve Feodosiji, kde si postavil dům na městském nábřeží. Ajvazovskij hodně cestoval, několikrát do roka ho povinnosti zavedly do Petrohradu, ale TheodosiiFeodosii považoval za své domovské město. Aktivně se zabýval záležitostmi města, jeho uspořádáním, napomáhal jeho rozkvětu. Za vydělané peníze založil školu umění, která se nakonec stala jedním z uměleckých center [[Nové Rusko (historické území)|Nové Rusi]], a výstavní síň ([[1880]]). Stal se zakladatelem [[Kimmerijská malířská škola|Kimmerijské malířské školy]]. Byl iniciátorem výstavby železniční trati Feodosija – [[Džankoj]], která byla dokončena v roce [[1892]]. Zajímal se o [[Archeologie|archeologii]] a věnoval se otázkám [[Ochrana památek|ochrany památek]] na Krymu. Zúčastnil se výzkumu více než 80 mohyl. Část při tom nalezených předmětů se nyní nachází v [[petrohrad]]ské [[Ermitáž]]i.

Často cestoval po [[Rusko|Rusku]], [[Blízký východ|Blízkém Východě]], [[Afrika|Africe]] a jednouv roce 1892 navštívil i [[Severní Amerika|Severní Ameriku]], kde malovalobdivoval [[Niagarské vodopády]], které později zachytil na obraze. V roce 1857 vytvořil Ajvazovskij na umělecké výstavě v Paříži sérii čtyř krajin s názvem ''Bohatství Ruska'', za které byl jako první ruský umělec jmenován rytířem [[Řád čestné legie|řádu čestné legie]]. Jako jeden z prvních ruských umělců organizovat výstavy svých obrazů nejen v Petrohradě a Moskvě, ale také v hlavních městech evropských států, stejně jako v mnoha provinčních městech Ruska. Během života uspořádal 125 autorských výstav.

Ajvazovskij zemřel na krvácení do mozku při tvorbě obrazu ''Výbuch turecké lodi''. Je pohřben ve Feodosiji, v hradbě středověkého arménského kostela [[Surb Sarkis]]. V roce 1903 vdova po umělci Anna Burnazjanová nechala na hrob svého manžela instalovat náhrobek ve tvaru [[Sarkofág|sarkofágu]] vez jednoho tvaru velkého bloku bílého mramoru s nápisem ve staroarménštině.

V jeho dílech se zvláště v počátcích objevovaly prvky [[Romantismus|romantismu]], což se projevovalo ve volbě námětů, koloritu a snaze o dokonalé linie. Od klidných, idylických obrazů postupně přešel k dramatickému ztvárnění rozbouřeného moře a živlů. Vynikal schopností zpracovat světelné efekty vznikající při osvětlení rozbouřeného moře slunečním nebo měsíčním světlem. Pokračoval v tradici ruského krajinářství začátku devatenáctého století a fakticky založil novou školu [[Marinismus|marinismu]], ve které zanechal svůj vlastní neopakovatelný otisk.

* {{Commonscat}}

* {{Commons|Иван Константинович Айвазовский}}