Olomoucká smlouva: Porovnání verzí

Olomouckými úmluvami uznal Vladislav II. stávající stav. [[České království]] bylo navzdory ustanovením [[Karel IV.|Karla IV.]] o své nedělitelnosti rozděleno. Nadále měli užívat titulu český král dva panovníci, Vladislav s právem vládnout dědičně v Čechách a Matyáš, který získal - rovněž pro sebe i své potomky - Moravu, Slezsko a obě Lužice. Po Korvínově smrti mohly být sice vedlejší země bez souhlasu uherského krále přivtěleny k českým zemím, ale pouze za 400 tisíc [[uherský zlatý|uherských zlatých]]. Jestliže by zůstaly naopak v moci uherského panovníka, nemělo ho to stát zhola nic. Pokud by však Vladislav zemřel dříve než Matyáš, a to bez dědiců, a v Čechách by Matyáše přijali za svého panovníka, vrátily by se vedlejší země do svazku Koruny české bez náhrady.

Toto ustanovení mělo inspirovat český volební sněm, aby v budoucnu zvolil králem Matyáše Korvína. Dále bylo dohodnuto, že oba králové budou usilovat o to, aby došlo k urovnání sporu mezi Čechy a [[papežská kurie|papežskou kurií]] a v Praze mohl být instalován katolický arcibiskup.

*[[Vladislav Jagellonský]]

[[Kategorie:ČeskéDějiny dějinyČeska za vlády Jagellonců]]