Karpaty: Porovnání verzí

Karpaty jsou [[pásmové pohoří|pásmové]] pohoří s&nbsp;komplexní geologickou strukturou, navazující na Alpy. Oproti jiným alpidským pohořím jsou méně kompaktní; není zde žádný souvislý hlavní hřeben, ale skládají se z většího množství navazujících dílčích pohoří oddělených kotlinami a průsmyky. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[Flyš|flyšových]] příkrovů, tvořených třetihorními usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V&nbsp;centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v&nbsp;celých Jižních Karpatech převládají staré vyvřelé a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]]. Na ně pak na mnoha místech a často i&nbsp;v&nbsp;celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj|Slovenský raj]], [[Hășmaș]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní vápence a dolomity s&nbsp;mnoha jeskyněmi, krasovými jevy a skalními útvary. Tyto horniny vystupují na povrch také v&nbsp;[[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k&nbsp;Panonské a Transylvánské pánvi je prstenec vulkanických pohoří, jako je [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]] nebo [[Zemplínské vrchy]]. [[Transylvánská vysočina]] je tvořena převážně kenozoickými horninami, [[vněkarpatské sníženiny]] a [[Panonská pánev|Panonie]] jsou pánve překryté neogénními [[Spraš|spraši]].<ref name=":1" /><ref name=":4" /> V&nbsp;různých oblastech karpatského oblouku se nalézají nevelká ložiska nerostných surovin, například [[Ropa|ropy]], [[Zemní plyn|zemního plynu]], [[Černé uhlí|černého]] a [[Hnědé uhlí|hnědého uhlí]], [[Halit|soli]] a [[Ruda|kovových rud]].<ref name=":6">{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref name=":4" />

Z&nbsp;vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; část z&nbsp;nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách a v&nbsp;kotlinách centrálních částí navazují zonální horské [[Smrčina|smrčiny]]; lesnicky byl však smrk rozšířen i&nbsp;do většiny dalších [[Vegetační stupňovitost|vegetačních stupňů]], často ve formě monokultury. [[Hranice lesa]] se v&nbsp;Karpatech v&nbsp;průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750&nbsp;m n.&nbsp;m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v&nbsp;jižních Karpatech místy dosahuje až k&nbsp;2 000 metrům.<ref name=":4" /> Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i&nbsp;o&nbsp;stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v&nbsp;poloninách i&nbsp;[[Buk lesní|bukem]].<ref name=":4" /> Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Brusnice (rod)|brusnic]], v&nbsp;jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V&nbsp;nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] a [[Sněhové vyležisko|sněhová výležiska]], bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.<ref name=":7">{{Citace elektronické monografie

[[Soubor:Hepatica transsilvanica 01.jpg|náhled|Jaterník sedmihradský roste převážně v&nbsp;bukových lesích]]Pohoří patří k&nbsp;floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť jeho flóra je o&nbsp;něco méně výrazná než v&nbsp;sousedních Alpách. Důvodem tohoto bohatství jsou pestré fytogeografické podmínky, členitý reliéf geologicky mladého pohoří, zastoupení kyselého silikátového i&nbsp;bazifilního vápencového a vulkanického podloží a také fakt, že Karpaty během dob ledových nebyly příliš zaledněny a mohly tak představovat [[Refugium (ekologie)|refugium]] mnoha i&nbsp;mezofilních druhů rostlin. Mnoho prvků mají přitom společných s&nbsp;Alpami, především východními, ale též s&nbsp;[[Pyreneje|Pyrenejemi]], nebo naopak s&nbsp;jižními pohořími Balkánu. Fytogeograficky od jihu do nejteplejších oblastí zasahuje teplomilný vliv submediteránní, od východu a z panonské kotliny vliv ponticko-panonský s druhy kontinentálních stepí, který dosahuje krom Transylvánie až na jižní Moravu. Boreální eurosibiřská flóra se v Karpatech objevuje v horských smrčinách a rašeliništích a konečně k&nbsp;[[Fytogeografické členění Evropy|alpsko-karpatskému floroelementu]] patří horské a vysokohorské rostliny jako [[prvosenka medvědí ouško]] (''Primula auricula''), [[prvosenka nejmenší]] (''P. minima''), [[hořec tečkovaný]] (''Gentiana punctata'') a [[Hořec Clusiův|Clusiův]] (''G. clusii'') nebo [[ostřice pevná]] (''Carex firma''), jež jsou z větší části glaciální relikty.<ref>{{Citace elektronického periodika