Fytogeografické členění Evropy: Porovnání verzí

'''Fytogeografické členění Evropy''' je rozdělení evropských květenných oblastí dle jejich typických prvků na základě [[podnebí]], [[Teplota|teploty]], [[Vlhkost vzduchu|vlhkosti]], rozložení [[Srážky|srážek]], [[Zeměpisná šířka|zeměpisné šířky]] a [[Kontinentální podnebí|kontinentality]], přičemž nejdůležitější jsou zde dva ekologické gradienty: směrem od severu na jih roste průměrná teplota a délka [[Vegetační doba|vegetačního období]], směrem od západu na východ roste kontinentalita, tedy teplotní rozdíly mezi zimou a létem. Lze rozlišit několik hlavních oblastí, jimž odpovídají typické elementy [[Květena|flóry]] (soubory rostlinných druhů s podobným areálem rozšíření) a [[Vegetace|vegetační]] typy.

* '''Atlantická''' – Zaujímá úzký pruh pobřeží [[Atlantský oceán|Atlantiku]] od severního Portugalska po Jutský poloostrov a západní Skandinávii a[[Britské ostrovy|Britské souostroví]], též pobřeží [[Skandinávie]]

* '''Mediteránní (středomořský)''' – vyznačuje se [[Středozemní podnebí|typickým klimatem]] s horkými suchými léty a mírnými deštivými zimami s praktickouprakticky úplnou absencí mrazů. Charakteristickou vegetací jsou [[Tvrdolistá středomořská doubrava|tvrdolisté doubravy]] a sekundární křoviny ([[makchie]], [[Garrigue (vegetace)|garrigue]]). V ČR středomořské rostliny obvykle nedokážou přežít zimu, proto se zde přirozeně nevyskytují, pouze některé jsou ve vhodných podmínkách pěstovány. Příklady: [[oleandr obecný]], [[dub cesmínovitý]], [[dub korkový]], [[olivovník evropský]], [[žumara nízká]].

* '''Submediteránní''' – přechodná oblast směrem na sever od Středomoří a na Balkáně, rostou zde rostliny přizpůsobené již zimním mrazům. Tento vliv zasahuje i do nejteplejších oblastí ČR,. typickýmTypickým prvkem jsou zde [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]] na výslunných svazích pahorkatin nebo typické křoviny – [[Šibljak|šibljaky]].

* '''Pontický, resp. ponticko-panonský''' – vázán na silně kontinentální klima, ve kterém podmínky již nedovolují souvislý růst lesa, tedy na zónu [[Step|stepí]]. Těžištěm oblasti jsou stepi jižní Ukrajiny a Ruska, přes Maďarsko zasahuje její vliv až do střední Evropy (Dolní Rakousko, jižní Morava). Typickým vegetačním prvkem jsou [[Suché trávníky|úzkolisté stepní trávníky]]. Příklady: [[kosatec nízký]], [[pryskyřník illyrský]], [[hlaváček jarní]], [[katrán tatarský]], [[kavyl Ivanův]].

* '''Jihosibiřský''' – souvisí s předcházejícím, ale jeho těžiště leží o něco severněji a zasahuje dále na východ, až za Ural do oblasti Altaje. Zahrnuje hlavně druhy [[Lesostep|lesostepí]] a širokolistých [[Suché trávníky|suchých trávníků]], ale též lesostepních teplomilných doubrav a [[Dubohabřina|dubohabřin]]. Příklady: [[tužebník obecný]], [[Válečka prapořitá|válečka prapořitá,]] [[lilie zlatohlavá]].

* '''Orientálně-turanský''' – jeho těžištěm jsou silně kontinentální stepi a polopouště od [[Malá Asie|Anatolie]] po [[Střední Asie|Střední Asii]], často se zasolenými půdami. V ČR se vyskytuje jen vzácně několik [[Halofilní rostliny|halofilních rostlin]], více jich roste již na Slovensku a v Maďarsku, především rostliny z čeledi [[Laskavcovité|laskavcovitých]] a různé [[Pelyněk|pelyňky]]

* '''Boreální''' – jedná se o rostliny s centrem rozšíření v biomu [[Tajga|tajgy]]. V české přírodě k boreálnímu floroelementu patří například druhy horských jehličnatých lesů a [[Rašeliniště|rašelinišť]]. Příklady: [[brusnice borůvka]], [[Rojovník bahenní|rojovník bahenní,]] [[suchopýr úzkolistý]], [[sedmikvítek evropský]].

* '''Subboreální''' – navazuje na předchozí, rozšířen více na jih. Příklady: [[borovice lesní]], [[krušina olšová]], [[hruštička okrouhlolistá]], [[tužebník jilmový]].