Wikipedie

Jaroslav Borovička (historik umění): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Život: wikilinky, oprava
opravy a doplňky
Řádek 1:
{{Infobox - osoba
| titul před = [[Doktor práv|JUDr.]]
| jméno = JUDr. Jaroslav Borovička
| obrázek =
| velikost obrázku =
| popisek =
| datum narození = 18. 8. 1912, Hlavnice u Opavy
| datum úmrtí = 29. 12. 2009, Praha
| vzdělání = Právnická fakulta UK
| povolání = historik umění, sběratel
| ocenění =
| choť =
| partner =
| web =
}}
'''Jaroslav Borovička''' (*[[18. srpen|18. srpna]] [[1912]], [[Hlavnice]] u– Opavy -[[29. prosinec|29. prosince]] [[2009]], [[Praha]]) byl právník, sběratel a obchodník s uměním, historik umění, vysokoškolský pedagog, vydavatel, kurátor.
== Život ==
Jaroslav Borovička pocházel z rodiny advokáta Václava Borovičky a jeho ženy Boženy, roz. Schusterové. Matka se po rozvodu přestěhovala do Prahy a znovu provdala jako Stroffová. Otec zemřel roku 1942 nebo 1943 v koncentračním táboře. Jaroslav Borovička se o umění začal zajímat již kolem roku 1937, kdy studoval v Praze na Právnické fakultě UK.
Řádek 25 ⟶ 14:
Jako kurátor připravil výstavy [[Karel Černý (malíř)|Karla Černého]] v [[Topičův salon|Topičově salonu]] (1946, 1948) a vydal jeho monografii.<ref>Jaroslav Borovička: Malíř Karel Černý (s úvodním slovem Jana Patočky), Praha 1946</ref> Roku 1947 uspořádal ve stejné galerii výstavu Josefa Šímy.<ref name= Rus />
 
Do roku 1950 byl uměleckým ředitelem [[Český fond výtvarných umění#Tvar|podniku Tvar]], jehož zřizovatelem byl Svaz československých výtvarných umělců. V letech 1951-1954 byl vedoucím referentem n. p. Antikva v pobočce Na Příkopě 17, poté zástupcem hlavního inženýra a vedoucím znalcem v [[Ústředí lidové a umělecké výroby]] (ÚLUV) a nakonec byl zaměstnán jako aranžér podniku [[Restaurace a jídelny]] (RaJ). Podle pozdějšího obvinění u soudu (1959), Borovička po nucené likvidaci svého obchodu v letech 1957-19581957–1958 obchodoval nadále s uměním pod krytím a ve spolupráci s jiným obchodníkem s uměním, Karlem Moravcem, který měl možnost provozovat svou živnost až do roku 1958. Moravec ve svém skladišti v Ječné č. 20 uschoval Borovičkovy obrazy, plastiky a jiné umělecké předměty. Borovička vyřizoval kontakty mezi umělci, majiteli obrazů a krajskými galeriemi, kterým je nabízel ke koupi. Tušil přitom, že jeho činnost sleduje Bezpečnost a snažil se svůj majetek rozptýlit na více místech. Krátce před svým zatčením se Borovička rozvedl.
 
Dne 14. února 1959 byl Borovička vzat do vazby a ještě téhož roku v červnu odsouzen za spekulaci k pěti letům vězení a zabavení majetku (což byl jeden z cílů celého procesu).<ref>Rusinko M, 2018, s. 198</ref> Spolu s ním byl souzen Karel Moravec a Borovičkova sestra Božena Gürtlerová, která u sebe měla část jeho sbírky. Podle soudu byla Borovičkova "spekulační činnost brzdou výstavby socialismu" a jeho vlastnictví značného množství obrazů "přesahovalo normální potřebu občana, majícího zálibu ve sbírání". Borovička se u soudu hájil tvrzením, že "obraz originál není předmětem potřeby, jak vyžaduje skutková podstata trestného činu spekulace, pro který je stíhán". Stejně tak u odvolacího soudu i advokát [[František Čeřovský]] argumentoval, že "umělecké výtvory ducha nelze považovat za předmět potřeby". Matka Jaroslava Borovičky, Božena Štroffová, která se v době jeho věznění starala o jeho dva syny, musela v hmotné nouzi prodat svůj jediný obraz, ''Paridův soud'' [[Bohumil Kubišta|Bohumila Kubišty]].<ref>[https://www.respekt.cz/tydenik/2020/3/sobe-ke-cti-dedicum-k-vzteku Jan H. Vitvar, výstava Sobě ke cti, umění ke slávě, Respekt 12.1.2020]</ref>
 
Borovička odpykával trest ve Valdicích a byl podmínečně propuštěn až roku 1963. Při odchodu z vězení se pod nátlakem zavázal ke spolupráci s Ministerstvem vnitra, ale to spolupráci roku 1968 ukončilo pro jeho "neserioznost, špatný chraktercharakter a nedocházení na schůzky".
 
Roku 1965 se díky velkorysosti a odvaze ředitele [[Národní galerie Praha|Národní galerie]] [[Jiří Kotalík|Jiřího Kotalíka]], který napsal doporučující posudek, mohl Jaroslav Borovička znovu vrátit k výtvarnému umění a získal zaměstnání v tehdy nově zřízeném [[Art Centrum|Art Centru]]. Zde využil své dřívější kontakty a často vyjížděl do zahraničí, kde jednal s umělci a zahajoval výstavy českého umění (např. 14 Grafiker aus Prag, Folkwang Museum, Essen).
Řádek 53 ⟶ 42:
== Externí odkazy ==
* [https://cs.isabart.org/person/9763 Informační systém abART: Jaroslav Borovička]
 
{{DEFAULTSORT:Borovička Jaroslav}}▼
{{Portály|Česko|Komunistický režim v Československu|Lidé|Umění}}
 
▲{{DEFAULTSORT:Borovička, Jaroslav}}
[[Kategorie:Čeští právníci]]
[[Kategorie:Čeští sběratelé umění]]
[[Kategorie:Čeští historikové umění]]
[[Kategorie:Absolventi Právnické fakulty Univerzity Karlovy]]
[[Kategorie:Čeští emigranti a exulanti]]
[[Kategorie:Narození 1912]]
[[Kategorie:Narození 18. srpna]]
[[Kategorie:Narození v Hlavnici]]
[[Kategorie:Úmrtí 2009]]
[[Kategorie:Úmrtí 29. prosince]]
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]]
[[Kategorie:Muži]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Borovička_(historik_umění)“