|
| url = https://operaplus.cz/antonin-bartak-jeden-ze-slavnych-plzenske-opery/
| datum přístupu =
}}</ref><ref>Haasová (2018)</ref> dirigenta a šéfa opery Divadla J. K. Tyla v Plzni a Marie, roz. Görgové. Matčina rodina provozovala [http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=6147 právovárečnou hospodu „U Görgů]“Görgů“,kde se pravidelně setkávaly význačné osobnosti plzeňského kulturního života. V Plzni do roku 1941 vychodil základní školu a absolvoval čtyři ročníky reálného a dva ročníky klasického gymnasia. Pro své výrazné výtvarné nadání pak zamířil na Státní grafickou školu v Praze, kde studoval u profesora Rubeše v oddělení speciálního kreslení. V roce 1943, koncem druhého ročníku, byl totálně nasazen jako pomocný dělník – v letech 1943–44 v ČKD Karlín Praha, a pak od ledna do května 1945 ve Škodových závodech Plzeň. Po válce byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do oddělení ručního tisku na látku k prof. [[Alois Fišárek (malíř)|Aloisi Fišárkovi]]. Po druhém ročníku Bedřich Barták složil zkoušky i na Akademii múzických umění v Praze, kde chtěl studovat jevištní výtvarnictví u prof. [[František Tröster|Františka Tröstera]]. Protože však profesor Tröster nakonec nepřednášel, dal přednost dokončení školy uměleckoprůmyslové, kde studoval v letech 1945–50 u prof. Josefa Nováka v oddělení výstavnictví. V letech 1947–48 se Bedřich Barták v Divadle J. K. Tyla v Plzni podílel jako scénograf na osmi inscenacích. Od února 1949 do září 1950 působil jako grafik v Gramofonových závodech Praha a přímo se výtvarně podílel na aranžmá pro gramofonové závody na jarních Plzeňských výstavních trzích. Spolupodílel se na vytvoření Divadla hudby v Praze, které bylo pro veřejnost otevřeno v říjnu 1949. V té době také vytvořil logo Supraphonu – lva s lyrou.<ref name="Beránek–Lakosilová"> Beránek–Lakosilová (2015), s. 117: "Ještě před svým zatčením v r. 1950 grafik Barták vytvořil své nejznámější dílo – firemní symbol ''Supraphonu'' (lva s lyrou)."</ref>
Koncem září 1950, těsně před složením poslední zkoušky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, byl zatčen a odsouzen na 12 let odnětí svobody za velezradu. Provinil se tím, že ve svém plzeňském bytě nechal přespat své dva kolegy z Prahy, kteří si naplánovali útěk na Západ. Jejich záměr byl však [[Státní bezpečnost|Státní bezpečností]] odhalen a oni vypovídali i o svém posledním noclehu. Většinu z 10 let až do svého propuštění na amnestii v roce 1960 strávil v [[Jáchymovské doly|jáchymovských uranových dolech]].<ref>Kaplan–Pacl (1993), s. 120–121, 144–145, 162–163</ref><ref>David (2015), s. 17–18, 196–199</ref><ref>[https://www.ceskatelevize.cz/porady/126087-jachymov/29048071122/ Jáchymov, dokument o historii města, těžbě uranové rudy a trestních lágrech (1991). Scénář a režie V. Pacl, Československá televize]</ref> Během uvěznění mu zemřeli oba rodiče. Ještě před propuštěním poznal z dopisů i při občasných návštěvách svou budoucí ženu [[Anna Bartáková|Annu]], roz. Hartlovou, která studovala zpěv u jeho otce. Jejich manželství trvalo až do roku 1983, kdy Anna Bartáková zemřela.
|
