Karpaty: Porovnání verzí

{{Možná hledáte|pohoří Karpaty na [[Měsíc]]i, viz [[Montes Carpatus]]}}{{Pracuje se|2=7. 5. 2021, 11:38 (CEST)}}{{Infobox - reliéf

V &nbsp;Karpatech žije největší evropská populace [[Medvěd hnědý|medvěda hnědého]], [[Vlk obecný|vlka]], [[Kamzík horský|kamzíka]] a [[Rys ostrovid|rysa]], s &nbsp;největší koncentrací v &nbsp;Rumunsku, a také více než třetina všech evropských druhů rostlin včetně mnoha [[Endemit|endemitních]] a [[Relikt (biologie)|reliktních]] druhů.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref><ref name=":2" /> V &nbsp;horách a jejich [[Podhůří|podhůřích]] se nachází také mnoho [[Termální pramen|termálních]] a [[Minerální voda|minerálních vod]], přičemž na Rumunsko připadá třetinu všech těchto evropských vod.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> V &nbsp;Rumunsku se rovněž nachází druhá největší plocha [[Prales|pralesů]] v &nbsp;Evropě po Rusku, celkem 250 000 hektarů (65 %), většina z &nbsp;nich se nachází v &nbsp;Karpatech,<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> přičemž [[Jižní Karpaty]] představují největší nefragmentovanou lesní oblast v &nbsp;Evropě.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Míra odlesňování v &nbsp;důsledku nezákonné těžby dřeva je v &nbsp;Karpatech vysoká.<ref>{{Citace elektronického periodika

Na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy|původní bukové lesy Karpa]]<nowiki/>t, ale též [[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|lidové dřevěné chrámy]] polských, ukrajinských a slovenských vesnic, [[Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii|opevněné vesnice Sedmihradska]], pravoslavné kláštery v &nbsp;bývalé&nbsp;[[Moldávie|Rumunské Moldávii]] nebo unikátní jeskyně [[Slovenský ráj|Slovenského ráje]] a [[Slovenský kras|krasu]].

Pohoří se v &nbsp;moderní době nazývá ''Karpaty'' v &nbsp;[[Čeština|češtině]], [[Polština|polštině]] a [[Slovenština|slovenštině]] a ''Карпати'' (''Karpaty'') v &nbsp;[[Ukrajinština|ukrajinštině]], ''Карпати''/''Karpati'' v &nbsp;[[Srbština|srbštině]], ''Carpați'' (čti [karpac]) v &nbsp;[[Rumunština|rumunštině]], ''Карпаты'' v &nbsp;[[Rusínština|rusínštině]], ''Karpaten'' v &nbsp;[[Němčina|němčině]] a ''Kárpátok'' v &nbsp;[[Maďarština|maďarštině]].<ref name=":9">{{Citace elektronického periodika

Jméno „Karpaty“ je úzce spjato se starými dáckými kmeny zvanými „Karpes“ nebo „[[Karpové]]“, kteří žili na rozsáhlém území od východního a severovýchodního břehu Černého moře až po sedmihradské pláně v &nbsp;dnešním Rumunsku a Moldavsku. Název ''Karpaty'' může nakonec pocházet z &nbsp;[[Praindoevropský jazyk|protoindoevropského]] kořene ''*sker-''/''* ker-'', ze kterého pochází [[Albánština|albánské]] slovo ''karpë'' (skála) a [[Slovanské jazyky|slovanské]] slovo ''skála'' (i &nbsp;útes), snad prostřednictvím [[Dáčtina|dáckého]] kognátu, který znamenal horu, skálu nebo drsný terén (srov. germánský kořen ''*skerp-'', staronorský ''{{Cizojazyčně|non|harfr}}'' „brázda“, gótské ''skarpo'', středoněmecký ''scharf'' „hrnčíř“ a moderní hornoněmecké ''Scherbe'' „střep“, staroanglické ''{{Cizojazyčně|ang|scearp}}'' a anglické ''sharp'' (ostrý'')'', litevské ''kar~pas'' "řezat„řezat, sekat, zářez"zářez“, lotyšské ''cirpt'' "střih„střih, klip"klip“). Archaické polské slovo ''karpa'' znamenalo „členité nerovnosti, podvodní překážky/skaliska, členité kořeny nebo kmeny“. Častější slovo ''skarpa'' znamená ostrý útes nebo jiný svislý terén. Název může místo toho pocházet z &nbsp;indoevropského ''*kwerp'' „otáčet“, podobné staroanglickému {{Cizojazyčně|ang|hweorfan}} „otáčet, měnit“ (anglicky warp) a řeckému ''{{Cizojazyčně|grc|καρπός}}'' ''karpós'' „zápěstí“, možná odkazující na to, jak se pohoří ohýbá nebo stáčí do tvaru písmene L.<ref>Room, Adrian. ''Placenames of the World''. London: MacFarland and Co., Inc., 1997.</ref>

V &nbsp;pozdně [[Římská říše|římských]] dokumentech byly [[východní Karpaty]] označovány jako ''Montes Sarmatici'' (což znamená [[Sarmati|Sarmatské]] pohoří).<ref>E.g. in work ''Tractatus de duabus Sarmatiis, Asiana et Europiana, et de contentis in eis'' by [[Maciej Miechowita|Mathias de Miechow]], first edition from 1517. [https://www.hs-augsburg.de/~harsch/Chronologia/Lspost16/Miechow/mie_tr21.html Second book, chapter 1].</ref> [[Západní Karpaty]] se nazývaly ''Carpates'', jméno, které je poprvé zaznamenáno v &nbsp;[[Klaudios Ptolemaios|Ptolemaiově]] ''Geografii'' (2. stol. n. l.).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Ve skandinávské ''sáze Hervarar'', která vypráví starogermánské legendy o &nbsp;bojích mezi [[Gótové|Góty]] a [[Hunové|Huny]], se jméno ''Karpates'' objevuje v &nbsp;předvídatelné germánské podobě jako ''Harvaða fjöllum'' (viz [[Grimmův zákon]]). [[Gervasius z Tilbury|Gervase z &nbsp;Tilbury]] ve svém ''Otia Imperialia'' („Rekreace pro císaře“) z &nbsp;roku 1211 psal o &nbsp;pohoří jako o &nbsp;''Hunských alpách''. Uherské listiny ze třináctého až patnáctého století pojmenovávají hory ''Thorchal'', ''Tarczal'' nebo méně často ''Montes Nivium'' („Zasněžené hory“). V &nbsp;Polsku název "Karpaty"„Karpaty“ poprvé použil [[Stanisław Staszic]] na začátku 19. století ve svém díle ''O &nbsp;ziemiorództwie Karpatów i &nbsp;innych gór i &nbsp;równin Polski'' (O &nbsp;pozemkovém hospodářství Karpat a jiných hor a pláních Polska).<ref>{{Citace elektronického periodika

Dle [[geomorfologie|geomorfologického dělení]] jsou [[Dělení Karpat|Karpaty]] [[geomorfologický subsystém|geomorfologickým subsystémem]] [[Alpsko-himálajský systém|Alpsko-himálajského systému]]. Po geologické stránce je hranicí Karpat na západě průtok Dunaje [[Vídeňská pánev|Vídeňskou pánví]] a dále [[Karnuntská brána]], která tvoří hranici mezi [[Hainburské vrchy|Hainburskými vrchy]] (Karpaty) a [[Litavské vrchy|Litavskými vrchy]] (nejvýchodnější výběžek celého systému [[Alpy|Alp]]). Ze západu, severu a východu je pohoří obklopeno pásem tzv. [[Vněkarpatské sníženiny|vněkarpatských sníženin]] – tektonických poklesů, které je oddělují od sousedních horských celků. Na západě jsou [[Moravská brána]], [[Vyškovská brána]] a moravské úvaly v &nbsp;České republice hranicí mezi Karpatami a pohořími hercynského [[Český masiv|Českého masivu]], na severu je pás sníženin odděluje od taktéž hercynské [[Polská vysočina|Polské vysočiny]], na východě od hornatého [[Podolí (země)|Podolí]]. Na jihu a jihovýchodě svahy Karpat spadají do [[Dolnodunajská nížina|Dolnodunajské nížiny]], prostor uvnitř karpatského oblouku vyplňují nížiny [[Panonská pánev|Panonské pánve]].<ref name=":8" />

Nejproblematičtější je vymezení hranice Karpat v &nbsp;[[Srbsko|Srbsku]] vzhledem k &nbsp;tomu, že hranice s &nbsp;navazujícími [[Balkanidy]] není geologická (obě pohoří patří do Alpsko-himálajského systému) a je tedy víceméně záležitostí konvence. Jako hranice se obvykle uvádí údolí řeky [[Timok]], a to buď buď po linii [[Stalać]] – [[Sokobanja]] – [[Knjaževac]] (masívy [[Ozren]] i&nbsp;[[Devica]] by pak už patřily pod Balkán), nebo o&nbsp;něco jižněji údolími řek [[Nišava]] a Timok (v&nbsp;tom případě by Ozren i&nbsp;Devica patřily pod Karpaty). Pro účely Karpatské úmluvy je přijímána úzká definice Srbské akademie věd, která za součást Karpat považuje dokonce pouze jižní břeh soutěsky Železná vrata v &nbsp;rozsahu území národního parku [[Národní park Đerdap|Djerdap]].<ref>{{Citace elektronické monografie

Nejvyšší částí Karpat jsou [[Vysoké Tatry]], v &nbsp;nichž leží 15 nejvyšších vrcholů včetně [[Gerlachovský štít|Gerlachovského štítu]] (2 655 m n. m.). Teprve na 16. místě se objevuje jiný než slovenský vrchol, a to [[Moldoveanu]] v &nbsp;rumunském masivu [[Fagarašské hory|Fagaraš]] (2 544 m n. m.). Třetím nejvyšším pohořím je taktéž rumunský [[Parâng]] s &nbsp;horou [[Parângul Mare]] (2 519 m n. m.). Výšku 2 500 metrů přesahují ještě pohoří [[Retezat]] ([[Peleaga]], 2 509 m n. m.) a [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]] ([[Omu]], 2 505 m n. m.).

[[Soubor:Carpathians division.svg|alt=mapa|náhled|Jiný pohled na dělení Karpat v &nbsp;širším geografickém kontextu: Vnitřní Západní Karpaty jsou dále děleny na západní (2) a východní část (3), Rumunské západní Karpaty sjednoceny s &nbsp;Transylvánskou vysočinou (7). Pohoří Poiana Ruscă a Banátské hory jsou zahrnuty do Jižních Karpat (6) stejně jako Srbské Karpaty, zde v &nbsp;úzkém pojetí zahrnujícím pouze jižní břeh Dunaje. (I. – Vněkarpatské sníženiny, II. – Dolnodunajská nížina, III. – Panonská pánev)]]

Tradičně se v&nbsp;české literatuře Karpaty dále dělí na tři [[geomorfologická provincie|geomorfologické provincie]] – [[Západní Karpaty|Západní]] (rozdělené dále na vnitřní a vnější), [[Východní Karpaty|Východní]] (taktéž vnitřní a vnější) a [[Jižní Karpaty]] (včetně Apusenského křídla); dělení se však v&nbsp;jednotlivých zdrojích a zemích dosti liší.<ref name=":4" /> Hranice mezi Západními a Východními Karpaty je v &nbsp;literatuře kladena buď do oblasti [[Lupkovský průsmyk|Lupkovského průsmyku]], nebo dále na západ do [[Kurovské sedlo|Kurovského sedla]] (též Tyličského) na slovensko-polské hranici, zhruba na spojnici měst [[Bardejov]] a [[Nowy Sacz]]. Vnější části Západních a Východních Karpat odpovídají geologicky flyšovému pásu, vnitřní pak jádrovým krystalickým a někde též vulkanickým pohořím. Na západě tvoří hranici mezi Vnějšími a Vnitřními Karpatami také vápencové [[Bradlové pásmo]] (viz níže kapitola Geologie).<ref name=":4" />

Hranicí mezi Východními a Jižními Karpaty je tradičně&nbsp;rumunský průsmyk [[Predeal]] (1 033&nbsp;m n.&nbsp;m.) na spojnici města [[Brașov]] na severu a údolím řeky [[Prahova]] na jihu, objevují se však i &nbsp;názory na její mírné posunutí do údolí řeky [[Dâmbovița (řeka)|Dâmbovițy]]; v &nbsp;tom případě by pohoří [[Bucegi (pohoří)|Bucegi]] spadalo ještě pod Karpaty východní. [[Rumunské Západní Karpaty|Rumunské západní Karpaty]] (oblast Apuseni) je vymezena taktéž nejednoznačně: hranice buď probíhá údolími řek [[Cerna (řeka)|Cerna]] a [[Timiș (řeka)|Timiș]] (obr. nahoře), nebo jsou pohoří [[Poiana Ruscă|Poiana Rusca]] a [[Banát (pohoří)|Banátské hory]] přiřazeny k &nbsp;Jižním Karpatům a hranicí je údolí [[Mureș|Mureše]] (obr. dole).<ref>Jiří Čížek a kolektiv: ''Rumunské a bulharské hory.'' 223 pp. Olympia, Praha, 1986. Str.&nbsp;9.</ref>

Definice karpatských geomorfologických oblastí, která je používána v &nbsp;článku, odpovídá větší mapě vpravo nahoře. Vněkarpatské sníženiny jsou obvykle považovány za součást jednotlivých provincií, ke kterým přiléhají.<ref>{{Citace elektronické monografie

Karpaty jsou [[pásmové pohoří|pásmové]] pohoří s&nbsp;komplexní geologickou strukturou, navazující na Alpy. Geologicky je vnější část západních a východních Karpat tvořena širokým pásmem [[Flyš|flyšových]] příkrovů, tvořených třetihorními usazeninami [[Jílovec|jílovců]], [[Pískovec|pískovců]] a [[Slepenec|slepenců]]. V&nbsp;centrálních, jádrových částech Západních Karpat a prakticky v&nbsp;celých Jižních Karpatech převládají staré vyvřelé a metamorfované horniny [[Krystalinikum|krystalinika]], převážně [[Žula|granity]]. Na ně pak na mnoha místech a často i&nbsp;v&nbsp;celých dílčích pohořích, jako jsou [[Malá Fatra|Malá]] a [[Velká Fatra]], [[Pieniny]], [[Slovenský ráj|Slovenský raj]], [[Munții Hășmașu Mare|Hășmaș]], [[Piatra Craiului]] nebo [[Munții Apuseni|Apuseni]], nasedají mladší, druhohorní vápence a dolomity s&nbsp;mnoha jeskyněmi, krasovými jevy a skalními útvary. Tyto horniny vystupují na povrch také v&nbsp;[[Bradlové pásmo|Bradlovém pásmu]] na rozhraní mezi Vnějšími a Vnitřními západními Karpatami. Ve vnitřních oblastech přiléhajících k&nbsp;Panonské a Transylvánské pánvi je prstenec vulkanických pohoří, jako je [[Mátra]], [[Căliman]], [[Harghita (pohoří)|Harghita]], [[Vihorlatské vrchy|Vihorlat]] nebo [[Zemplínské vrchy]]. [[Transylvánská vysočina]] je tvořena převážně kenozoickými horninami, [[vněkarpatské sníženiny]] a [[Panonská pánev|Panonie]] jsou pánve překryté neogénními [[Spraš|spraši]].<ref name=":1" /><ref name=":4" /> V &nbsp;různých oblastech karpatského oblouku se nalézají nevelká ložiska nerostných surovin, například [[Ropa|ropy]], [[Zemní plyn|zemního plynu]], [[Černé uhlí|černého]] a [[Hnědé uhlí|hnědého uhlí]], [[Halit|soli]] a [[Ruda|kovových rud]].<ref name=":6">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> a dále v &nbsp;létě (červen a červenec). Občas bývají záplavy kvůli špatnými [[Retence (hydrologie)|retenčními]] vlastnostmi půd katastrofické.<ref name=":10">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Největší přehradní nádrž (z &nbsp;přibližně padesáti v &nbsp;Karpatech), [[Železná vrata]], se nachází na rumunsko-srbské hranici, další v &nbsp;údolí [[Bistrița (řeka)|Bistrițy]] v &nbsp;Rumunsku, jedna v &nbsp;údolí řeky [[Sana (řeka)|Sana]] v &nbsp;Polsku a přehrada [[Orava (vodní nádrž)|Orava]] na severním Slovensku.

Přestože je v &nbsp;Karpatech asi 450 jezer, je jejich celková rozloha menší než 4&nbsp; km². Jezera ve vysokých horách jsou převážně ledovcového původu.<ref name=":10" /> Nejvíce [[Ledovcové jezero|ledovcových jezer]] je v&nbsp;Tatrách a v&nbsp;Jižních Karpatech. Největší je [[Morskie Oko|Morskie oko]] na polské straně Tater s &nbsp;plochou 35 ha; v &nbsp;Jižních Karpatech je největší desetihektarové jezero [[Bucura]] v&nbsp;pohoří Retezat.Ve vulkanických pohořích vyvěrá několik desítek [[Minerální pramen|minerálních]] a [[Termální pramen|termálních pramenů]], často využitých pro lázeňské účely. Unikátem je slané heliotermické [[Ursu|jezero Ursu]] nebo sopečné [[Lacul Sfânta Ana|Jezero svaté Anny]] ve vyhaslém kráteru někdejšího vulkánu.<ref>{{Citace elektronického periodika

Největší část Karpat, zhruba 55 % jejich rozlohy, se nachází v&nbsp;Rumunsku. Z&nbsp;ostatních zemí připadá na Slovensko 17 %, na Ukrajinu necelých 11 %, na Polsko necelých 10 %, na Maďarsko 4 %, na Česko 3 % a na Rakousko a Srbsko (v &nbsp;nejužší definici) méně než 1 % rozlohy.<ref name=":1" /> Vzhledem k &nbsp;nejednoznačnému vymezení v &nbsp;literatuře především u &nbsp;srbských hor je však tyto počty třeba brát jako pouze orientační. V &nbsp;následujících odstavcích je podán výběr některých karpatských pohoří podle jednotlivých států; pro úplný a geomorfologicky uspořádaný přehled viz článek [[Dělení Karpat]].[[Soubor:Vršatské bradlá z hradu.jpg|alt=Vápnecové útesy, roztroušené stromy|náhled|[[Vršatské bradlá|Vršatské bradlo]] na Slovensku, součást vápencového Bradlového pásma Karpat]]

Do Rakouska zasahuje karpatský systém jen zcela okrajově a pokrývá pouhých 0,5 % země. Severní část patří do [[Jihomoravské Karpaty|Jihomoravských Karpat]]: leží zde i &nbsp;nejvyšší bod rakouských Karpat kopec [[Buschberg]] (491 m n. m.) v &nbsp;oblasti [[Leiser Berge]]. Jižní část, [[Hainburské vrchy]], je jižním výběžkem [[Malé Karpaty|Malých Karpat]]. [[Karnuntská brána]], jižně od Hainburských vrchů, tvoří hranici mezi Karpaty a Alpami.

V &nbsp;Česku pokrývají karpatská pohoří nejvýchodnější část republiky, celkově zhruba 8,5 % země.<ref name=":1" /> Nejvyšším vrcholem moravské (i&nbsp;slezské) části Karpat je [[Lysá hora (Moravskoslezské Beskydy)|Lysá hora]] (1323&nbsp;m).

Na Ukrajině Karpaty zabírají převážně oblast bývalé [[Podkarpatská Rus|Podkarpatské Rusi]] a jižní část [[Halič|Haliče]] na samém západě země, celkem pouze asi 3,6 % z &nbsp;celkové rozlohy.<ref name=":1" /> Některá pohoří sem přesahují ze Slovenska a Polska. Nejvyšším vrcholem je [[Hoverla]] (2 061&nbsp;m).

Hranice srbských Karpat se v &nbsp;literatuře liší (viz výše kapitola Geografické vymezení). V &nbsp;širokém pojetí by jejich nejvyšším vrcholem byl [[Šiljak]] v&nbsp;masivu [[Rtanj]] s&nbsp;nadmořskou výškou 1&nbsp;560&nbsp;m.

Z&nbsp;vegetačních typů jsou pro Karpaty typické především rozsáhlé plochy podhorských a horských [[Bučina|bučin a jedlobučin]], místy doposud pralesovitého charakteru; část z&nbsp;nich byla vyhlášena součástí přírodního dědictví UNESCO jako [[Původní bukové lesy Karpat a dalších oblastí Evropy]]. Na ně ve vyšších polohách a v&nbsp;kotlinách centrálních částí navazují zonální horské [[Smrčina|smrčiny]]; lesnicky byl však smrk rozšířen i &nbsp;do většiny dalších vegetačních stupňů, často ve formě monokultury. [[Hranice lesa]] se v&nbsp;Karpatech v&nbsp;průměru nachází ve výškách zhruba 1650–1750&nbsp;m n.&nbsp;m., směrem na jih a východ vlivem rostoucí kontinentality stoupá; v&nbsp;jižních Karpatech místy dosahuje až k&nbsp;2 000 metrům.<ref name=":4" /> Na mnoha místech byla uměle snížena tvorbou letních pastvin, tzv. [[Polonina|polonin]], a to i&nbsp;o&nbsp;stovky metrů; fytocenologicky jsou to převážně [[Louka#Smilkové louky|smilkové louky]], které po opuštění pastvy opět podléhají sukcesi [[Brusnice (rod)|borůvkových]] křovin a posléze stromů. Lesní hranice je tvořena [[Smrk ztepilý|smrkem ztepilým]], [[Jeřáb ptačí|jeřábem]], místy též [[Modřín opadavý|modřínem]] a [[Borovice limba|limbou]], v&nbsp;poloninách i&nbsp;[[Buk lesní|bukem]].<ref name=":4" /> Subalpínský stupeň je tvořen porosty [[Borovice kleč|kosodřeviny]], [[Brusnice (rod)|brusnic]], v&nbsp;jižních a východních Karpatech též [[Olše zelená|olše zelené]], zakrslého [[Jalovec obecný|jalovce]] a karpatského pěnišníku. V&nbsp;nejvyšších polohách jsou [[Hole|alpínské louky]] a [[Sněhové vyležisko|sněhová výležiska]], bohatě zastoupena je také vegetace skal a sutí, a to jak acidofilních, tak bazifilních.<ref name=":7">Kapitola zpracována na základě přednášky M. Chytrého z &nbsp;cyklu ''Vegetace a biotopy Evropy'' na Přírodovědecké fakultě MU, viz níže v &nbsp;sekci Externí odkazy</ref>[[Soubor:Rzekabiałka.jpg|náhled|vlevo|Štěrkonosná řeka [[Biela voda (přítok Dunajce)|Biela voda]] v&nbsp;jižním Polsku, v&nbsp;pozadí Vysoké Tatry|alt=Říční koryto, v&nbsp;pozadí hory]]Nivální stupeň, tedy vysokohorská oblast věčného sněhu a ledu, v&nbsp;Karpatech není vyvinut; pouze několik nejvyšších masivů zasahuje do stupně subniválního ([[Vysoké Tatry]] nad 2300 m n.&nbsp;m., ojediněle i&nbsp;exponované nejvyšší štíty jižních Karpat). Naproti tomu v&nbsp;nízkých pahorkatinách včetně jihomoravských Karpat či Transylvánské vysočiny převládají [[Dubohabřina|dubohabřiny]] a na klimaticky příhodných stanovištích též [[Teplomilná doubrava|teplomilné doubravy]], [[suché trávníky]] a [[Lesostep|lesostepi]]. Náhradní polopřirozenou vegetací středních a podhorských poloh jsou [[Louka|louky]] a [[Pastvina|pastviny]], které jsou díky dlouhodobému působení tradičních způsobů hospodaření často mimořádně druhově bohaté, mezi nimi i&nbsp;ty [[Bělokarpatské louky|bělokarpatské]] v&nbsp;ČR. Především na flyšových vrstvách jsou častá luční svahová [[prameniště]] a [[slatiniště]], v&nbsp;oblastech vývěru minerálních pramenů též s&nbsp;unikátní [[Halofilní rostliny|halofilní]] vegetací.<ref name=":7" /><ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Hepatica transsilvanica 01.jpg|náhled|Jaterník sedmihradský roste převážně v &nbsp;bukových lesích]]Pohoří patří k&nbsp;floristicky nejvýznačnějším a na [[Endemit|endemity]] a [[Relikt (biologie)|relikty]] (včetně paleoendemitů a třetihorních reliktů) nejbohatším oblastem Evropy, byť jeho flóra je o&nbsp;něco méně výrazná než v &nbsp;sousedních Alpách. Důvodem tohoto bohatství jsou pestré fytogeografické podmínky mísící vlivy submediteránní, boreokontinentální i&nbsp;ponticko-panonské,<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> členitý reliéf geologicky mladého pohoří, zastoupení kyselého silikátového i&nbsp;bazifilního vápencového a vulkanického podloží a také fakt, že Karpaty během dob ledových nebyly příliš zaledněny a mohly tak představovat [[Refugium (ekologie)|refugium]] mnoha i&nbsp;mezofilních druhů rostlin. Mnoho prvků mají přitom společných s&nbsp;Alpami, především východními, ale též s&nbsp;[[Pyreneje|Pyrenejemi]], nebo naopak s&nbsp;jižními pohořími Balkánu. K &nbsp;vyhraněnému alpsko-karpatskému floroelementu patří horské a vysokohorské rostliny jako [[prvosenka medvědí ouško]] (''Primula auricula''), [[prvosenka nejmenší]] (''P. minima''), [[hořec tečkovaný]] (''Gentiana punctata'') a [[Hořec Clusiův|Clusiův]] (''G. clusii'') nebo [[ostřice pevná]] (''Carex firma'').<ref>{{Citace monografie

}}</ref>[[Soubor:Rhododendron myrtifolium (kotschyi) (35280457661).jpg|alt=Kvetoucí rostlina na subalpínské louce, v &nbsp;pozadí hory|náhled|Pěnišník karpatský|vlevo]]Flóra samotných Karpat obsahuje na 3900 původních druhů, z&nbsp;čehož je 250 (resp. 420 včetně [[Apomixie|apomiktů]]) endemických druhů. Jen málo z&nbsp;nich je přitom rozšířeno po celé délce karpatského oblouku: k&nbsp;takovým endemitům či subendemitům patří například [[zvonek karpatský]] (''Campanula carpatica''), [[kyčelnice žláznatá]] (''Dentaria glandulosa''), [[ladoňka karpatská]] (''Scilla kladnii'') nebo [[kostival srdčitý]] (''Symphytum cordatum''). Mezi Západními a Východními Karpatami probíhá výrazná fytogeografická hranice. Endemity Západních Karpat jsou [[koniklec slovenský]] (''Pulsatilla slavica''), rostoucí v[[Bor (les)|&nbsp;reliktních borech]] na vápencových svazích, [[lýkovec slovenský]] (''Daphne arbuscula'') z &nbsp;[[Muráňská planina|Muráňské planiny]], [[lomikámen tatranský]] (''Saxifraga wahlenbergii''), [[stračka karpatská]] (''Delphinium oxysepalum''), [[hvozdík lesklý]] (''Dianthus nitidus'') či [[dřípatka karpatská]] (''Soldanella carpatica''). Pouze ve Východních a Jižních Karpatech roste [[šafrán karpatský]] (''Crocus heuffelianus''), [[šeřík karpatský]] (''Syringa josikaea''), [[jaterník sedmihradský]] (''Hepatica transsilvanica''), [[pryskyřník karpatský]] (''Ranunculus carpaticus''), [[pěnišník karpatský]] (''Rhododendron myrtifolium'') nebo žlutě kvetoucí [[Mák (rod)|mák]] ''Papaver corona-sancti-stephani''.<ref name=":0" /><ref name=":3" />

}}</ref> Krom toho zde žije i &nbsp;mnoho ohrožených či dokonce endemických druhů bezobratlých.<ref name=":11" />

První přírodní rezervace vznikaly v &nbsp;Karpatech od 30. let 20. století. Pro zachování přírodních hodnot vznikla roku 2003 Karpatská úmluva, která vstoupila v&nbsp;platnost 4. ledna 2006. V&nbsp;ní se sedm států zavázalo k&nbsp;ochraně přírodního a kulturního dědictví a k&nbsp;udržitelnému rozvoji Karpat.<ref>{{Citace elektronického periodika

Karpaty jsou oblastí, kde se vždy vzájemně setkávaly různé kulturní vlivy. Nejstarší doložené osídlení ([[Neandertálec|neandrtálci]]) je doloženo z &nbsp;[[Paleolit|paleolitu]] nálezy z &nbsp;[[Šipka (národní přírodní památka)|jeskyně Šipka]] u &nbsp;Štramberka. Od doby železné se zde postupně prolnulo osídlení [[Keltové|keltské]], [[Thrákové|thrácké]] a [[Dákové|dácké]], [[Římské provincie|římské]], [[Germáni|germánské]], [[Slované|slovanské]], [[Avaři|avarské]], [[Hunové|hunské]], [[Maďaři|maďarské]], posléze také [[Židé|židovské]] a [[Romové|romské]]; všechny tyto vrstvy zanechaly v &nbsp;Karpatech dědictví v &nbsp;podobě toponym, jazyků, legend, architektury, hudby, kuchyně i &nbsp;tradic. Stýká se zde západní ([[Římskokatolická církev|římskokatolický]]) i &nbsp;východní ([[Pravoslaví|pravoslavný]], [[Řeckokatolická církev|řeckokatolický]]) křesťanský ritus. Odlehlé pohoří mnohdy sloužilo jako útočiště pro obyvatelstvo vyhnané nebo pronásledované v &nbsp;okolních rovinách, jako byli [[Huculové]], [[Lipované]] a další. Karpaty jsou či byly domovem řady malých národů, jako jsou [[Rusíni]], [[Huculové]], [[Lemkové]], [[Bojkové]], historických území ([[Halič]], [[Bukovina (země)|Bukovina]], [[Sedmihradsko]], [[Banát]]) a národnostních enkláv, jako např. [[Sedmihradští Sasové|sedmihradští Němci]] a Maďaři, [[Pémové|Banátští Češi]] atd.

Významným historickým procesem byla od 13.–14. století především [[Valašská kolonizace]] se svou kulturou [[Salaš|salašnického]] [[Pastevec|pastevectví]], která se podepsala na osídlení, vytvoření charakteristické podoby karpatské krajiny s &nbsp;vysokohorskými pastvinami, mýtinami a loukami i &nbsp;na typickém místopisném názvosloví od Rumunska až po české Valašsko.<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> V &nbsp;19. století patřila většina Karpat pod správu [[Rakousko-Uhersko|Rakouska-Uherska]]. V &nbsp;průběhu obou světových válek byly Karpaty místem tuhých frontových bojů, na což upomíná řada památníků a vojenských hřbitovů v&nbsp;oblasti, například v&nbsp;[[Dukelský průsmyk|Dukelském průsmyku]]. Doba 20. a 21. století přinesla budování průmyslové, dopravní a turistické infrastruktury, ale (obzvlášť s &nbsp;nástupem východoevropského kapitalismu) také neřízenou a bezohlednou exploataci přírodního bohatství lesů [[Mýcení|holosečemi]], expanzi turistických resortů, sjezdovek, i &nbsp;postupné opouštění tradiční pastevecké a zemědělské kultury vedoucí k &nbsp;zarůstání nevyužívaných polonin, sadů a luk.<ref>{{Citace elektronického periodika

[[Soubor:Demanova Ice Cave 27.jpg|alt=Pohled do jeskynního sálu s &nbsp;ledovými krápníkovitými útvary|náhled|[[Demänovská ledová jeskyně]] na Slovensku patří k &nbsp;významným turistickým cílům]]Průmysl v &nbsp;Karpatech není příliš významný, hlavními ekonomickými zdroji jsou zemědělství (v &nbsp;nižších polohách a v &nbsp;údolích) a lesnictví. V &nbsp;teplejších oblastech a na jižních svazích se pěstuje [[Kukuřice setá|kukuřice]], [[cukrová řepa]], [[Réva vinná|vinná réva]] či [[tabák]], v &nbsp;chladnějších [[Žito seté|žito]], [[Oves setý|oves]], [[pšenice]] a [[Lilek brambor|brambory]]. Na horách stále převažuje [[Pastevec|pastevectví]], především ovcí, skotu a koní, přestože s &nbsp;generační výměnou postupně zaniká, především na západě. Hlavním zdrojem příjmů je v &nbsp;mnoha oblastech těžba dřeva, což v &nbsp;minulosti vedlo k &nbsp;vykácení mnoha původních porostů a jejich nahrazení smrkovými monokulturami. Zatímco v &nbsp;zemích západních Karpat se postupně prosazuje šetrnější lesnické hospodaření, na východě dochází stále k &nbsp;masivním, často i &nbsp;nelegálním holosečím.<ref name=":5" /><ref>{{Citace elektronického periodika

Pohoří karpatského oblouku patří k&nbsp;oblíbeným cílům letní turistiky, a to jak k &nbsp;jednodenním, tak i&nbsp;k&nbsp;vícedenním trekům a dálkovým přechodům.<ref>{{Citace elektronické monografie

}}</ref> V&nbsp;mnoha oblastech se lze setkat s&nbsp;tradiční lidovou architekturou a kulturními památkami, z &nbsp;nichž mnohé jsou zařazeny na seznam památek UNESCO, ať už jde o &nbsp;typické dřevěné kostelíky [[Dřevěné chrámy slovenských Karpat|na Slovensku]], v &nbsp;[[Karpatské dřevěné chrámy v Polsku a na Ukrajině|Polsku a na Ukrajině]] a [[Dřevěné kostely v oblasti Maramureš|v &nbsp;Maramureši]],<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [[Vesnice s opevněnými kostely v Transylvánii|opevněné vesnice Sedmihradska]] nebo pravoslavné kláštery v &nbsp;bývalé&nbsp;[[Moldávie|Rumunské Moldávii]] a [[Bukovina (země)|Bukovině]] ([[Klášter Putna|Putna]], [[Klášter Moldovița|Moldovița]] a další). Turisty lákají též unikátní ledové jeskyně [[Slovenský ráj|Slovenského ráje]] a [[Slovenský kras|krasu]]. Karpatským unikátem je síť úzkorozchodných lesních železnic, budovaných na přelomu 19. a 20. století za účelem dopravy dřeva a lesních dělníků do odlehlých oblastí hor. Mnoho jich ve 20. století zaniklo, [[Bieszczadská lesní dráha|některé]] dosud slouží jako turistická atrakce.<ref>{{Citace elektronického periodika

{{Překlad|en|Carpathian Mountains|1018860461|fr|Carpates|182659008}}