Klement VII.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m ještě překlep |
|||
Řádek 129:
V době dlouhého [[konkláve]] po smrti Lva X. v roce [[1521]] byl považován kardinál Medici za zvláště pravděpodobného kandidáta. Ačkoliv nebyl schopen získat papežství pro sebe nebo svého spojence Alessandra Farnese (oba upřednostňovaní kandidáti císaře [[Karel V.|Karla V.]]), měl hlavní slovo při neočekávaném zvolení [[Hadrián VI.|Hadriána VI.]], na kterého měl rovněž obrovský vliv při jeho krátkém pontifikátu. Po smrti Hadriána VI. [[14. září]] [[1523]] Medici konečně uspěl v další papežské volbě (19. listopadu 1523) a přijal jméno Klement VII.
Na papežský trůn si přinesl vysokou reputaci pro své politické schopnosti a ve skutečnosti měl všechny vlastnosti mazaného [[diplomat]]a. Na druhou stranu byl považován za světáckého a
Papežský úřad převzal v době krize. V severní Evropě se šířila protestantská reformace [[Martin Luther|Martina Luthera]]. Církev se blížila k bankrotu díky obrovským výdajům předchozích papežů (například [[Alexandr VI.|Alexandra VI.]], [[Julius II.|Julia II]], ale také Klementova bratrance [[Lev X.|Lva X.]]) na výstavbu papežského sídla. A velké cizí armády, vedené mocnými soupeři – císařem Svaté říše římské Karlem V. a [[František I.|Františkem I.]] z Francie – napadaly Itálii. Každý z těchto vládců požadoval po papeži Klementovi, aby se přidal na jeho stranu. Navíc do východní Evropy násilně pronikala osmanská vojska vedená [[Sulejman Nádherný|Sulejmanem Nádherným]].
Při svém nástupu poslal Klement VII. arcibiskupa z Kapuy, kardinála Mikuláše ze Schönbergu, ke králům Francie, Španělska a Anglie, aby mezi nimi zprostředkoval mír. Jeho pokus ale nevyšel.
| |||