Slovo pro občana v západoevropských jazycích - amglickéanglické ''citizen'', francouzské ''citoyen'' i německé ''Bürger'' - znamenalo původně měšťan. Protože Češi v 19. století sice ve městech bydleli, nebyli však většinou občany, musela si čeština vytvořit nové slovo "občan". Proto v češtině necítíme úzký vztah mezi měštanstvím a demokratickým občanstvím, které z něho vzniklo.<ref>J. Sokol, ''Občan a der Buerger''. In: týž, ''Dluh života'', str. 94-99.</ref> Naopak máme pohrdlivé označení "měšťák", které se těžko překládá do jiných jazyků.
