Klokanovití: Porovnání verzí

'''Klokanovití''' (Macropodidae) jsou druhá největší [[čeleď]] [[vačnatci|vačnatců]] (po [[vačicovití|vačicovitých]]) s 54 [[druh (biologie)|druhy]] v 11 [[rod (biologie)|rodech]]. Klokani se vyvinuli poměrně rychle v období pozdního [[miocén]]u až [[pliocén]]u, přibližně již v průběhu 3 až 4 milionů let (nikoliv 5 až 12 milionů let, jak se předpokládalo dříve).<ref>https://phys.org/news/2018-10-kangaroo-evolution.html</ref> Nezahrnuje však [[klokánkovití|klokánkovité]], kteří mají samostatnou čeleď, přestože se velmi klokanovitým podobají. Jedná se o středně velké až velké vačnatce (patří sem i největší druhy žijících vačnatců) s prodlouženými zadními končetinami, které u pozemních druhů slouží ke skákavému pohybu. U stromových druhů není prodloužení zadních končetin tak výrazné. Většina druhů je výhradně [[Býložravec|býložravých]]. České slovo ''klokan'' nenajdeme v žádném jiném jazyce s výjimkou chorvatštiny. Jedná se o obrozenecký výtvor [[Jan Svatopluk Presl|J. S. Presla]], který jejej utvořil s použitím ruského kmene a podle vlastnosti zvířete (klok/клок = chomáč chlupů, klokan má vlnatou srst).<ref>[Hoffmanová, Eva: ''J. S. Presl — K. B. Presl''. Praha: Melantrich, 1973. Strany 106-7.]</ref> Názvy používané v ostatních jazycích (např. ''kangaroo'', ''känguru'', ale i [[Slovenština|slovenské]] ''kengura'' aj.) mají [[Australské jazyky|domorodý původ]], zřejmě z jazyka guugu jimidhirr z [[Yorský poloostrov|Yorského poloostrova]].<ref>Comrie, Bernard: ''Atlas jazyků světa''. Praha: Metafora, 2007</ref>