Exil: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
verze 19653812 uživatele Svenkaj (diskuse) zrušena - ještě se diskutuje na Diskuse Exulanti
značka: vrácení zpět
verze 19653862 uživatele Svenkaj (diskuse) zrušena- po diskusi na "Exulanti" a návrhu na slouč. na Exil sloučeno s "Exulant", rozšířeno, zdroje
Řádek 1:
[[File:Napoleon sainthelene.jpg|thumb|[[Napoleon Bonaparte]] v exilu na ostrově [[Svatá Helena (ostrov)|Svatá Helena]] (autor François Joseph Sandmann)]]
'''Exil''' (z [[Latina|latinského]] ''exilium'' - vyhnanství a ''exul'' - vypovězený) znamenal původně trest vypovězení, dnes znamená stav člověka nebo skupiny '''exulantů''', lidí, kteří museli opustit svou [[vlast]] v důsledku vypovězení, vyhnání, [[odsun]]u, [[deportace]], [[ztráta státního občanství|ztráty občanství]], hrozby osobního nebezpečí, a to zejména z důvodů politického, národnostního, rasového či náboženského pronásledování.
 
V přeneseném smyslu pak výraz ''exil'' může znamenat celou skupinu exulantů z téže země, z téže příčiny a podobně. Setkáváme se tak například s československým předválečným exilem, [[Ruská emigrace v Československu|ruským exilem]] po bolševické revoluci v Rusku atd.
'''Exulant''' (z [[Latina|latiny]]) je osoba, která nedobrovolně opustila svou vlast, pobývá v [[Exil|exilu]] a má v úmyslu se do své země vrátit, až důvody náboženského či politického [[Perzekuce|pronásledování]] pominou.
 
== Exil a emigrace ==
Podobný význam jako exil, vyhnanství má i slovo [[emigrace]], které se však liší tím, že může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený.
* emigrace může být i dobrovolná, například ekonomická, kdežto exil je vynucený,
* exulant (člověk v exilu) často předpokládá, že by se při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigrace je spíše natrvalo.<ref>K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky''. Praha: Libri 2004, str. 123 n.</ref>
 
Rozdíl mezi exulantem a emigrantem vysvětlil už [[Jan Amos Komenský]].<ref name=":0">Historie o těžkých protivenstvích církve české. Praha 1888. (Poprvé vyšla kniha v latinském znění v roce 1647. Český překlad pořídil Adam Hartman, vydáno v Lešně v roce 1655.)</ref>
V&nbsp;demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí [[azyl]]u, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.
 
{{Citát|Nicméně však přece ti, jimž nebeské věci nad zemské milejší byly... zanechavše dědičných svých sídel a všechněch nemovitin... šli z země do okolních krajin Foitlandu, Míšně, Lužic, Slezska, Polska i do Uher se rozptýlivše. Někteří až do Prus, do Rus, do Sedmihradské země, do Denemarku i do Nidrlandu, aby vyhnanství své snášeti mohli, se odebrali... Nepřátelé mezi tím těch, kteří z vlasti ustoupili, nechtěli je nazývati exulanty, ale emigranty (t. j. ne vyhnance, ale vystěhovalce), jako by ne od císaře vyhnáni, ale vzpourou sami z vlasti vyšli...|[[Jan Amos Komenský]]<ref name=":0" />}}
== Exil politiků ==
 
Do exilu lidé někdy odcházejí, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických. Příkladem může být exilová vláda vedená prezidentem [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] v době [[Druhá světová válka|2. světové války]] jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem [[Emil Hácha|Emilem Háchou]].
Komunistická propaganda odmítala již od počátku 50. let 20. století užívat výraz ''exulant'' pro ty, kdo opustili tehdejší Československo.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Glazarová
| jméno1 = Jarmila
| titul = Nad rodným krajem
| periodikum = Rudé právo
| datum_vydání = 1951-10-04
| strany = 3
| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1951/10/4/3.png
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref> Jako emigrant tak např. byl označen i politický exulant [[Pavel Tigrid]] a mnozí další.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Rozum chladí hlavu
| periodikum = Rudé právo
| datum_vydání = 1970-01-29
| strany = 5
| url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1970/1/29/5.png
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref>
 
== Exulant ==
''Exulant'' je osoba, která je nucena svou vlast nedobrovolně, pod politickým tlakem opustit, aby se vyhnul nebezpečí, např. vězení nebo i ztrátě života. Často je mu zabráněno se do vlasti vrátit.<ref>{{Citace kvalifikační práce
{{Podrobně|Exulant}}
| příjmení = Oktábec
V&nbsp;původním významu slova byl exulant někdo, kdo nuceně odešel do zahraničí ze své původní vlasti kvůli zákazu, hrozbě postihu, ztráty, často z politických důvodů.
| jméno = Petr
Často s předpokladem návratu po skonční hrozby, např. změně režimu, kvůli němuž musel odejít, zajímá se o&nbsp;svou původní vlast, často s&nbsp;naději a ambicemi se do ní vrátit. Klasickým příkladem exulanta je [[Jan Amos Komenský|Jan Ámos Komenský]]. V&nbsp;moderní češtině je výraz ''exulant'' často zaměňován s&nbsp;výrazem ''[[Emigrace|emigrant]]''. Emigrant je osoba odcházející z&nbsp;různých důvodů, např. jako exulant, ale i ze studijních, výdělkových, partnerských nebo zdravotních důvodů.
| instituce = Univerzita Karlova
| titul = Emigrace z Československa do Rakouska v osmdesátých letech 20. století
| url = https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/152505/
| typ_práce = Diplomová práce
| vedoucí = Přemysl Houda
| místo = Praha
| strany = 11-12
| rok = 2016
*}}</ref> exulantObvykle (člověk v exilu) častose předpokládá, že by se exulant při změně poměrů chtěl do vlasti vrátit, emigraceemigrant jese usazuje spíše natrvalo.<ref>K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky''. Praha: Libri 2004, str. 123 n.</ref>
 
V&nbsp;demokratických zemích mají političtí a náboženští exulanti nárok na poskytnutí [[azyl]]u, někdy se však tyto podmínky obtížně prokazují.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Ošťádalová
| jméno1 = Šárka
| titul = Na cestě za mezinárodní ochranou: Stručný průvodce řízením o udělení azylu či doplňkové ochrany
| periodikum = Právní prostor
| datum_vydání = 2015-10-02
| url = https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/na-ceste-za-mezinarodni-ochranou-strucny-pruvodce-rizenim-o-udeleni-azylu-ci-doplnkove-ochrany-cast-i
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref>
 
== Příklady exilu ==
=== Náboženský exil ===
{{Podrobně|ExulantExulanti}}
V [[Doba pobělohorská|pobělohorské době]] odešla ze [[Země Koruny české|zemí Koruny české]] řada osobností, které odmítly [[Konverze (náboženství)|konvertovat]] ke [[Katolická víra|katolické víře]].
 
K exilu z náboženských důvodů docházelo již před rokem 1620, jako byl např. [[Dekret z Alhambry|v XV. století odchod Židů]] z [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]]. Za exil je často považován i odchod křesťanů z [[Blízký východ|Blízkého východu]], i když zde se může jednat i o ekonomickou emigraci z rozvrácených států.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení1 = Novák
| jméno1 = Martin
| titul = Křesťané masově odcházejí z Blízkého východu, u mladých je to tragédie, říká historik
| periodikum = Aktuálně.cz
| datum_vydání = 2018-12-24
| url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/postaveni-arabskych-zen-se-zlepsuje-ale-pomalu-rika-profesor/r~aa09206ce35611e8a470ac1f6b220ee8/
| datum_přístupu = 2021-03-28
}}</ref>
 
=== Politický exil ===
==== Exil politiků ====
Do exilu lidé někdy odcházejí, aniž by se vzdávali svých společenských funkcí ve vlasti, ať už ekonomických nebo politických. Příkladem může být exilová vláda vedená prezidentem [[Edvard Beneš|Edvardem Benešem]] v době [[Druhá světová válka|2. světové války]]<ref group="p">Sám Edvard Beneš z funkce československého presidenta abdikoval.</ref> jako paralelní politická struktura k okupační protektorátní vládě, vedené prezidentem [[Emil Hácha|Emilem Háchou]]. Obdobně existovaly během druhé světové války exilové vlády dalších zemí.
 
Jako soudobý příklad může sloužit exilová vláda Tibetu, která sídlí v Indii.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = ‚Vysíláme zprávu, že Tibet je okupovaný.‘ Tibeťané v indickém exilu vybírají nového předsedu vlády
| periodikum = iRozhlas
| vydavatel = Český rozhlas
| datum_vydání = 2021-01-03
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/tibet-cina-dharamsala-exilova-tibetska-vlada-lobsang-sanggja-indie-zahranici_2101031736_gak
| datum_přístupu = 2021-03-27
}}</ref> Politiky–exulanty v 21. století jsou např. běloruská [[Svjatlana Cichanouská]] či katalánský [[Carles Puigdemont]].
 
==== Politický exil osobností (příklady) ====
Minimálně po 2. světové válce se obecně zavedlo užívat pro Čechy v exilu název ''emigrant'' bez rozlišení důvodu a neužívá se ''exulant'' jako zastaralé.
* Syn [[Napoleon Bonaparte|Napoleona Bonaparte]], [[Napoleon II.]], pobýval po vojenské porážce a abdikaci svého otce v Rakousku a českých [[Zákupy (zámek)|Zákupech]].
Tyto pojmy se týkají jak přechodného, tak dlouhodobého pobytu v zahraničí, zpravidla ale alespoň několikaletého.
* Známým exulantem 19. století byl [[Victor Hugo]], který za vlády [[Napoleon III.|Napoleona III.]] žil téměř 20 let v zahraničí.
* [[Bolševici|Bolševický]] revolucionář [[Lev Nikolajevič Trockij]] byl po [[Vladimir Iljič Lenin|Leninově]] smrti ze země vypovězen a v exilu byl zavražděn.
* Ruský disident [[Alexandr Solženicyn]] byl ze [[Svaz sovětských socialistických republik|Sovětského svazu]] vypovězen v roce 1974 a vrátil se až v roce 1994, když již Sovětský svaz neexistoval.
* Československý novinář [[Pavel Tigrid]] setrval v prvním exilu po dobu [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|německé okupace]] šest let (v letech 1939–1945) a ve druhém 21 let (1948–1989), do zániku komunistické vlády.
* Jako mnoho dalších osobností z oblasti kultury opustil Československo v roce 1978 po soustavné policejní šikaně hudebník [[Jaroslav Hutka]]; do vlasti se vrátil na konci roku 1989.
 
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
<references group="p" />
=== Reference ===
<references />
Řádek 42 ⟶ 112:
* [[Emigrace]]
* [[Gulag]]
* [[Exulanti]]
 
=== Externí odkazy ===