Krásná Helena: Porovnání verzí

| žánr = [[Opera- buffa]]

| hudba = [[Jacques Offenbach]]

| libreto = [[Henri Meilhac]] a [[Ludovic Halévy]]

| jazyk = [[francouzština]]

| premiéra = 17. prosinec 1864, [[Théâtre des Variétés]], [[Paříž]]

| česká premiéra = 4. září 1873, [[Švandova aréna Eggenberg]] v  [[Praha|Praze]]

* [[Paris (mytologie) |Paris]], syn trojského krále [[Priamos|Priama]] ([[tenor]])

* [[Meneláos]], král [[Sparta|Sparty]] (tenor)

* [[Agamemnón]], král [[Mykény|Mykén]] ([[baryton]])

* [[Kalchás]], veký [[augur]] (velekněz) Jupiterova[[Jupiter]]ova chrámu ([[bas]])

* [[Ajax I.]], král Salamidy (tenor)

* [[Ajax II.]], král Lokridy (tenor)

* Leona, [[hetéra]], přítelkyně OresteaOresta (soprán)

* Parthenis, [[hetéra]], přítelkyně OresteaOresta (soprán)

Opereta se odehrává ve starověkém [[Řecko|Řecku]] ([[Sparta]] a  [[Nauplion]]) krátce před začátkem [[Trójská válka|trójské války]]. Děj je však promíšen s tehdy aktuálními prvky z doby [[Druhé francouzské císařství|druhého francouzského císařství]]. Ze Sparty se stává [[Paříž]] a z Nauplia okouzlující přímořské letovisko [[Trouville-sur-Mer]].

Helena, manželka krále [[Meneláos|Meneláa]], je považována za nejkrásnější ženu na světě a  i  sama tomu věří. Její trochu hloupý manžel je velmi starý a  nemůže ji už uspokojit. Helena proto žádá bohyni lásky [[Venuše (mytologie)|Venuši]], aby jí konečně poslala skutečného milence. Myslí si na pastýře, kterému Venuše kdysi na hoře Idě slíbila nejkrásnější ženu na světě. MenelaosMeneláos o  tomto příběhu také slyšel a  velmi se obával o  věrnost své krásnémladé manželky.

Ve Spartě se právě koná intelektuální soutěž. Jedním z  účastníků je princ [[Paris (mytologie)|Paris]] z  [[Trója|Tróje]], který se v  přestrojení za pastýře kpřidružil k účastníkům přimísil. Protože zná správnou odpověď na každou otázku, brzy vzbudí Helenin zájem. Paris si rychle uvědomí, že velkému [[Augur|auguroviaugur]]ovi (veleknězi) [[Kalchás|Kalchásovi]] jde hlavně o  jeho vlastní zisk, a  podplatí ho, aby mu zajistil příznivé okolnosti vev jeho snaze získat Helenu. KalchasKalchás tedy oznamuje lidu, že bohové nařídili Meneláovi jítodcestovat na [[Kréta|Krétu]]. Ten se s  těžkým srdcem vydává cestuna mořskou plavbu.

[[Kalchás]] slibuje Heleně pro nadcházející noc nádherný sen. Když Helena vidí ve svém pokoji Parida, věří, že se jí nyní sen plní. Oba stráví bouřlivou noc lásky a  uspokojují své touhy. Ale co nečekali: Meneláos se ze své cesty vrací dříve, přistihne svou manželku při nevěře a  chce svého soupeře nechat zatknout. Než se ho však strážci zmocní, podaří se mu uprchnout.

''Plážová promenáda v Naupliu.''

Každý, kdo má v Řecku nějaké postavení, se zotavuje v  Naupliu. Také král Meneláos a jeho manželka poctí toto přímořské letovisko svou návštěvou poctí. Ve svém zoufalství totiž Meneláos poslal prosbu velkému augurovi bohyně Venuše, aby se konečně vyjasnila otázka viny. Jeho žena stále tvrdohlavě trvá na tom, že se do „nouze“ dostala bez vlastní viny. VOdpovědí odpovědiMeneláovi dostaneje vzkaz, že by měl s  manželkou zajítpřijít do Nauplia, tam se mu otevřou oči.

Netrvá to ani dlouho a bělovlasý a úctyhodný Großaugurvelký [[augur]] se skutečně přiblíží s  lodí. Požádá Helenu, aby s  ním šlaodešla do [[Kythéra|Kythéry]], abya tam v  chrámu obětovala sto bílých ovcí. a jeJe to Meneláos, který své ženě řekne, aby okamžitě nastoupila na loď a uposlechla poslechlaaugurův rozkaz. Netrvá však dlouho, než si Meneláos uvědomí, že byl podveden. Jakmile je totiž loď párněkolik metrů vzdálena od plážepobřeží, velký augur se odhalí jako princ Paris, který  krásnou Helenu uneseunesl. A  tento únos – jak nyní víme – byl příčinou začátku [[Trójská válka|trójské války]]!

Koncem září se Jacques Offenbach již starástaral o obsazení rolí. ChceChtěl mít pěvkyni a zároveň [[Kurtizána|kurtizánu]] [[Hortense Schneider]]<ref group="pozn">'''Hortense Schneider''' (1833-1920) byla slavná zpěvačkapěvkyně a kurtizána, pro jejíž speciální talent navrhl Offenbach ''La belle Hélène'' a později další operety jako ''Barbe-bleue'' 1866, ''La Grande-Duchesse'' 1867, ''La Périchole'' 1868 a ''La Diva'' 1869. Vyznačovala se více svou obrovskou jevištní přítomností a erotickým kouzlem než klasickými pěveckými schopnostmi. Spisovatel [[Émile Zola|Emil Zola]] ji - ironicky namířeně - vykreslil v ''Naně'' (1880) jako herečku bez zvláštních talentů, která však díky svému fyzickému kouzlu dokázala pařížské publikum uvést do varu.</ref> v roli Heleny, Léu Silly v roli Oresta,<ref>Jacques Offenbach: ''Correspondance avec Meilhac et Halévy''. Séguier, 1994. S 80</ref> Henriho CouderCoudera v roli Calchase Kalcháse<ref>Jacques Offenbach: ''Correspondance avec Meilhac et Halévy''. Séguier, 1994. S 82</ref> - ten nakonec vytvořívytvořil roli „AgamemnonaAgamemnóna.

Po premiéře ve Francii byla opera (či opereta) ''Krásná Helena'' bylas úspěšněvelkým úspěchem uvedena na jeviště i v jinýchmnoha dalších zemích.

* Na konci února 1865 odešel Jacques Offenbach do Vídně, aby „řídil zkoušky ''La Belle Hélène''“.<ref>''Le Figaro'', 23. únor 1865</ref>. Německá premiéra se pak konala již tři měsíce po pařížské a to před bouřícím publikem v [[Theater an der Wien]] 17. března 1865.<ref>Emil Pirchan, Marie Geistinger: ''Die Königin der Operette'', Wien 1947.</ref> Role Hélène byla svěřena [[Marie Geistinger|Marii Geistinger]], která dosáhla „úspěchu tak úplného, ​​jakojako byl úspěch Hortense Schneider v Paříži“.<ref>Jean-Claude Yon: ''Jacques Offenbach''. Gallimard, 2000. S 313</ref> Premiéru uvedl tehdejší ředitel divadla, [[:de:Friedrich_Strampfer|Friedrich Strampfer]].<ref name="Encyclopedia">Kurt Gänzl: ''La belle Hélène''. Ve: ''Encyclopedia of the musical theater'', 2nd edition.</ref> Francouzské libreto přeložili do němčiny [[Camillo Walzel]] a [[Julius Hopp]]. V prvních devíti měsících sezóny mělo dílo 65 představení. Marie Geistinger odehrála do konce roku 1875 v roli Heleny až 200 představení. Sám Offenbach po vídeňské premiéře nadšeně prohlásil: ''To je krásná Hélène mých snů!'' («Voilà la belle Hélène de mes rêves!»).<ref>Emil Pirchan, Marie Geistinger: ''Die Königin der Operette'', Wien 1947.</ref>

Offenbach ve svém díle vytvořil množství chytlavých melodií. Hudba z něho přímo prýštila. Kromě slavné předehry, kterou lze často slyšet v koncertních sálech nebo v rádiu, si zaslouží zvláštní zmínku také tato pěvecká čísla (německy a česky):