Wikipedie

Utopie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
značky: odstraněna reference editace z Vizuálního editoru
revert!
značka: revertováno
Řádek 2:
{{AfD}}
[[Soubor: Utopia.jpg|náhled| upright=1.0| Moreova Utopie {{Malé|(A. Holbein, 1518)}} ]]
'''Utopie''' (z [[řečtina|řec.]] ου τόπος ''ú-topos'', žádné místo, „nikde“) je představa ideálního lidského bytí, společnosti, obce nebo státu. [[Jan Otto|Ottova]] všeobecná encyklopedie definuje '''utopii''' jako vizionářskou představu ideální společnosti s dokonalým politickým či sociálním systémem.<ref>Ottova name="všeobecná encyklopedie (2006). Bratislava:19">{{Citace elektronickéhoAgentura periodikaCesty</ref>
| titul = UTOPIA {{!}} Definition of UTOPIA by Oxford Dictionary on Lexico.com also meaning of UTOPIA
| periodikum = Lexico Dictionaries {{!}} English
| url = https://www.lexico.com/definition/utopia
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref><ref name=":20">{{Citace elektronického periodika
| titul = utopia
| periodikum = dictionary.cambridge.org
| url = https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/utopia
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref> [[Jan Otto|Ottova]] všeobecná encyklopedie definuje '''utopii''' jako vizionářskou představu ideální společnosti s dokonalým politickým či sociálním systémem.<ref>Ottova všeobecná encyklopedie (2006). Bratislava: Agentura Cesty</ref>
 
== Definice ==
{{NPOV|část}}
Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel [[Thomas More]] jako název své knihy ''[[Utopie (kniha)|Utopie]]'' z roku [[1516]].<ref name=":6" /> V širším významu označuje něco žádoucího, i když neskutečného a možná nedosažitelného. Utopie je asociována synonymy: ''ideální místo, nebe a nebe na Zemi, ráj, rajská zahrada, nirvana'' a ''blaho''.<ref name=":18">{{Citace elektronického periodikamonografie
| titul = Bliss and Utopia are synonyms
| periodikum = thesaurus.plus
| url = https://thesaurus.plus/related/bliss/utopia
| jazyk = english
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ludacer
| jméno = Kenneth
| titul = The Heaven and Hell of More's "Utopia"
| periodikum = CEA Critic
| datum vydání = 1995
| ročník = 57
| číslo = 3
| strany = 66–73
| issn = 0007-8069
| url = https://www.jstor.org/stable/44377337
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Examples of Utopia
| periodikum = examples.yourdictionary.com
| url = https://examples.yourdictionary.com/examples-of-utopia.html
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = (PDF) Heaven on Earth. Utopia and Religion: Interaction and Reciprocal Influences
| periodikum = ResearchGate
| url = https://www.researchgate.net/publication/320076498_Heaven_on_Earth_Utopia_and_Religion_Interaction_and_Reciprocal_Influences
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref><ref name=":18">{{Citace monografie
| příjmení = Perný
| jméno = Lukáš
Řádek 63 ⟶ 22:
| poznámka = Google-Books-ID: ASrwDwAAQBAJ
| jazyk = sk
}}</ref> Tato slova evokují ve stejné míře zasněné a ideální místo, a ve stejné míře jeho nereálnost.<ref name=":18" />
 
Podle ''Filozofického slovníku'' (heslo '''utopický socialismus''') jde o předvědecké etapu vývoje učení o společnosti založené na společném majetku, která je jeden ze zdrojů [[Německá klasická filosofie|německé klasické filozofie]] a anglické [[Politická ekonomie|politické ekonomie]]. Proto-utopické představy začínají již v období starého [[Řecko|Řecka]] a [[Starověký Řím|Říma]], [[středověk]]ých [[Hereze|heretiků]], rolnických [[povstání]]ch a etablují se v období vzniku [[Kapitalismus|kapitalismu]], [[reformace]] a [[renesance]] ([[Jan Hus|Hus]], [[Thomas Müntzer|Müntzer]], [[Tomáš More|More]],<ref name=":7" /> [[Tommaso Campanella|Campanella]]<ref name=":9" />), pokračují obdobím [[osvícenství]] a [[1848|národně demokratických revolucí]] ([[Jean Meslier|Meslier]], [[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]],<ref name=":11" /> [[Gabriel Bonnot de Mably|Mably]]<ref name=":12" /> , Winstanley, později [[Gracchus Babeuf|babeufisté]],<ref name=":13" /> blanquisté, ) a v období bouřlivého vývoje kapitalismu, kterým se zvýraznily [[Antagonismus|antagonismy]] kapitalistické společnosti ([[Henri de Saint-Simon|Saint-Simon]], [[Charles Fourier|Fourier]], [[Robert Owen|Owen]], [[Étienne Cabet|Cabet]], [[Félicité Robert de Lamennais|Lamennais]], [[Pierre-Joseph Proudhon|Proudhon]] a jejich následovníci).<ref>Filozofický slovník 1977, s. 561</ref> A podobně je to uvedeno i v ''Příručních slovníku'', avšak tato definice je rozšířena i na ruských revolučních demokratů ([[Narodnictví|národniků]]), [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercena]], [[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Belinského]], [[Nikolaj Gavrilovič Černyševskij|Černyševského]].<ref>Příruční slovník naučný 1967, s. 617</ref>
== Etymologie ==
 
Slovo utopie je odvozeno z řeckého ου ("ne") a τόπος (''místo'') a původně znamenalo "ne-místo, místo, které neexistuje".<ref>Petrusek, 1996, s. 1362</ref> Užívá se jak pro označení ideální společnosti, také pod především vlivem marxistické filosofie<ref name=":16">{{Citace elektronického periodika
Filosof [[Friedrich Engels]] o utopistech prohlásil: "''Způsob nazírání utopistů dlouho ovládal socialistické představy v 19. století a zčásti je ovládá dosud... Socialismus je pro ně všechny výrazem absolutní [[Pravda|pravdy]], [[rozum]]u a [[spravedlnost]]i a stačí jej jen objevit, aby vlastní silou dobyl svět; protože absolutní pravda je nezávislá na [[čas]]e, [[prostor]]u a lidském dějinném [[vývoj]]i, je to pouhá náhoda, kdy a kde je objevena. Přitom každý zakladatel školy přichází s nějakou absolutní pravdou, rozumem a spravedlností; a protože u každého z nich je zvláštní druh absolutní pravdy, rozumu a spravedlnosti podmíněn zase jeho [[subjektivní]]m rozumem, jeho životními podmínkami, mírou jeho znalostí a myšlenkové vyspělosti, není v tomto konfliktu absolutních pravd možné jiné řešení, než že se navzájem obrušují. Z toho pak nemohlo vzejít nic jiného než jakýsi [[Eklekticismus|eklektický]] průměrný [[socialismus]], jaký opravdu dodnes panuje v hlavách většiny socialistických dělníků ve [[Francie|Francii]] a v [[Anglie|Anglii]], jakási směsice méně pohoršlivých kritických projevů, [[Ekonomie|ekonomických]] pouček a představ různých zakladatelů sekt o budoucí společnosti, směsice, v níž jsou přípustné nejrozmanitější odstíny a kterou lze namíchat tím snáze, čím víc se jednotlivým součástem v proudu debaty ohladí ostré hrany určitosti jako oblázkům v potoce. Aby se ze socialismu udělala [[věda]], musel být nejprve postaven na reálnou půdu''."<ref name=":16">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ENGELS
| titul = Bedřch Engels - Vývoj socialismu od utopie k vĕdĕ
| jméno = Friedrich
| url = https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1880/soc-utop/ch01.htm
| titul = Vývoj socialismu od utopie k vĕdĕ
| periodikum = www.marxists.org
| url = https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1880/soc-utop/ch01.htm
| datum přístupu = 2019-08-07
}}</ref>
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = MARX
| jméno = Karl
| titul = Manifest Komunistickey Strany
| periodikum = www.marxists.org
| url = https://www.marxists.org/slovak/marx-engels/1848/manifest/index.htm#s3.3
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref> také jako [[pejorativum]], výraz naivity, neuskutečnitelnosti, něčeho nerealistického, nevědeckého, nemožného.
 
Výjimečně se u vyznavačů utopií jako ideálu vyskytuje slovo ''eutopos'' (s odkazem na ευ + τόπος), moderní slovní hříčka pro "dobré místo", "místo pro dobrý život".<ref>Sargent, 2005, s. 11 ; Stanková 2017, s. 2017</ref>
 
==== Marxistický výklad ====
K posunutí slova utopie k opisování nerealistických společenských konceptů přispěl výklad Karla Marxe a Friedricha Engelse, především v díle [[Komunistický manifest]], které vzniklo v rámci transformace Ligy spravedlivých na Svaz komunistů. Tento problém uvádí [[Martin Buber]] v knihy ''Cesty do Utopie''. Buber konstatuje, že utopie tzv. utopických socialistů jsou předrevoluční a marxistická utopie je porevoluční, nakolik odumírání státu a skok lidstva z říše nutnosti do říše svobody se u Marxe odehraje až po dosažení revoluce.<ref>{{Citace monografie
| titul = Cesty do utopie
| url = https://www.knizniklub.cz/knihy/526228-cesty-do-utopie.html
| jazyk = cs
}}</ref> Buber připomíná, že zásadní rozdíl mezi utopí predmarxistickým a marxistickými utopiemi spočívá v chápání sociální transformace. Marxistický výklad utopií býva také kritiky označován jako ideologický.
 
Filosof [[Friedrich Engels]] o utopistech prohlásil: "''Způsob nazírání utopistů dlouho ovládal socialistické představy v 19. století a zčásti je ovládá dosud... Socialismus je pro ně všechny výrazem absolutní [[Pravda|pravdy]], [[rozum]]u a [[spravedlnost]]i a stačí jej jen objevit, aby vlastní silou dobyl svět; protože absolutní pravda je nezávislá na [[čas]]e, [[prostor]]u a lidském dějinném [[vývoj]]i, je to pouhá náhoda, kdy a kde je objevena. Přitom každý zakladatel školy přichází s nějakou absolutní pravdou, rozumem a spravedlností; a protože u každého z nich je zvláštní druh absolutní pravdy, rozumu a spravedlnosti podmíněn zase jeho [[subjektivní]]m rozumem, jeho životními podmínkami, mírou jeho znalostí a myšlenkové vyspělosti, není v tomto konfliktu absolutních pravd možné jiné řešení, než že se navzájem obrušují. Z toho pak nemohlo vzejít nic jiného než jakýsi [[Eklekticismus|eklektický]] průměrný [[socialismus]], jaký opravdu dodnes panuje v hlavách většiny socialistických dělníků ve [[Francie|Francii]] a v [[Anglie|Anglii]], jakási směsice méně pohoršlivých kritických projevů, [[Ekonomie|ekonomických]] pouček a představ různých zakladatelů sekt o budoucí společnosti, směsice, v níž jsou přípustné nejrozmanitější odstíny a kterou lze namíchat tím snáze, čím víc se jednotlivým součástem v proudu debaty ohladí ostré hrany určitosti jako oblázkům v potoce. Aby se ze socialismu udělala [[věda]], musel být nejprve postaven na reálnou půdu''."<ref name=":16" /> Engels dále pokračuje: "''Tak v době reformačních a selských válek v Německu [[Novokřtěnectví|novokřtěnci]] a [[Thomas Müntzer|Thomas Münzer]]; za velké anglické revoluce [[levelleři]]; za velké francouzské revoluce [[Gracchus Babeuf|Babeuf]]. Tyto revoluční vzpoury dosud nevyzrálé třídy byly provázeny příslušnými teoretickými projevy; v [[16. století|16]] a [[17. století]] utopická líčení ideálních společenských poměrů; v [[18. století]] už přímo komunistické teorie ([[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]] a [[Gabriel Bonnot de Mably|Mably]]). Požadavek rovnosti se už neomezoval jen na politická práva, ale měl být rozšířen i na společenské postavení jednotlivců; měly být zrušeny nejen [[Třídní původ|třídní]] výsady, ale samy třídní rozdíly. Nové učení se tak poprvé objevilo v podobě [[Askeze|asketického]] [[Komunismus|komunismu]] navazujícího na [[Sparta|Spartu]] a zatracujícího jakékoli užívání života. Potom následovali tři velcí utopisté: [[Henri de Saint-Simon|Saint-Simon]], u něhož si buržoazní tendence podržela ještě určitou platnost vedle tendence proletářské; [[Charles Fourier|Fourier]], a konečně [[Robert Owen|Owen]], který v zemi nejvyvinutější kapitalistické výroby a pod dojmem protikladů, které tato výroba zplodila, soustavně rozvíjel své návrhy na odstranění [[Třídní vědomí|třídních rozdílů]], navazuje přímo na francouzský [[materialismus]]''."<ref name=":16" />
 
Podle ''Filozofického slovníku'' (heslo '''utopický socialismus'''), který čerpá z marxistického výkladu, jde o předvědeckou etapu vývoje učení o společnosti založenou na společném majetku, která je jeden ze zdrojů [[Německá klasická filosofie|německé klasické filozofie]] a anglické [[Politická ekonomie|politické ekonomie]].
 
Proto-utopické představy začínají již v období starého [[Řecko|Řecka]] a [[Starověký Řím|Říma]], [[středověk]]ých [[Hereze|heretiků]], rolnických [[povstání]]ch a etablují se v období vzniku [[Kapitalismus|kapitalismu]], [[reformace]] a [[renesance]] ([[Jan Hus|Hus]], [[Thomas Müntzer|Müntzer]], [[Tomáš More|More]],<ref name=":7" /> [[Tommaso Campanella|Campanella]]<ref name=":9" />), pokračují obdobím [[osvícenství]] a [[1848|národně demokratických revolucí]] ([[Jean Meslier|Meslier]], [[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]],<ref name=":11" /> [[Gabriel Bonnot de Mably|Mably]]<ref name=":12" /> , Winstanley, později [[Gracchus Babeuf|babeufisté]],<ref name=":13">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Perný
| jméno = Lukáš
| titul = Babeuf zvaný Gracchus, organizátor sprisahania rovných
| periodikum = DAV DVA - kultúrno-politický magazín
| url = https://davdva.sk/babeuf-zvany-gracchus-organizator-sprisahania-rovnych/
| datum vydání = 2019-05-17
| jazyk = sk-SK
| datum přístupu = 2019-07-30
}}</ref> blanquisté) a v 19. století ([[Henri de Saint-Simon|Saint-Simon]], [[Charles Fourier|Fourier]], [[Robert Owen|Owen]], [[Étienne Cabet|Cabet]], [[Félicité Robert de Lamennais|Lamennais]], [[Pierre-Joseph Proudhon|Proudhon]] a jejich následovníci).<ref>Filozofický slovník 1977, s. 561</ref>
 
Podobně je definice uvedena i v ''Příručních slovníku'', avšak tato definice je rozšířena i na ruských revolučních demokratů ([[Narodnictví|národniků]]), [[Alexandr Ivanovič Gercen|Gercena]], [[Vissarion Grigorjevič Bělinskij|Belinského]], [[Nikolaj Gavrilovič Černyševskij|Černyševského]].<ref>Příruční slovník naučný 1967, s. 617</ref>
 
Engels dále pokračuje: "''Tak v době reformačních a selských válek v Německu [[Novokřtěnectví|novokřtěnci]] a [[Thomas Müntzer|Thomas Münzer]]; za velké anglické revoluce [[levelleři]]; za velké francouzské revoluce [[Gracchus Babeuf|Babeuf]]. Tyto revoluční vzpoury dosud nevyzrálé třídy byly provázeny příslušnými teoretickými projevy; v [[16. století|16]] a [[17. století]] utopická líčení ideálních společenských poměrů; v [[18. století]] už přímo komunistické teorie ([[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]] a [[Gabriel Bonnot de Mably|Mably]]). Požadavek rovnosti se už neomezoval jen na politická práva, ale měl být rozšířen i na společenské postavení jednotlivců; měly být zrušeny nejen [[Třídní původ|třídní]] výsady, ale samy třídní rozdíly. Nové učení se tak poprvé objevilo v podobě [[Askeze|asketického]] [[Komunismus|komunismu]] navazujícího na [[Sparta|Spartu]] a zatracujícího jakékoli užívání života. Potom následovali tři velcí utopisté: [[Henri de Saint-Simon|Saint-Simon]], u něhož si buržoazní tendence podržela ještě určitou platnost vedle tendence proletářské; [[Charles Fourier|Fourier]], a konečně [[Robert Owen|Owen]], který v zemi nejvyvinutější kapitalistické výroby a pod dojmem protikladů, které tato výroba zplodila, soustavně rozvíjel své návrhy na odstranění [[Třídní vědomí|třídních rozdílů]], navazuje přímo na francouzský [[materialismus]]''."<ref name=":16" />
==== Výklad současných autoru ====
V současné filozofii došlo k transformaci výkladu utopie z popisů nerealistických a naivních konceptů, k zaměření na výkladu eu-topos (dobré místo), jako hledání normativních vizí nových společenských projektů sociálni transformace, což dokladují i definice Oxfordu a Cambridge.<ref name=":19" /><ref name=":20" /> Pro diferenciaci od původního významu autoři operují i s termíny realistická utopie, utopistika, konkretní utopie či utopie pro realisty ([[John Rawls]],<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Förster
| jméno = Annette
| titul = PROBING THE LIMITS OF RAWLS’S REALISTIC UTOPIA
| periodikum = Social Philosophy and Policy
| datum vydání = 2016/ed
| ročník = 33
| číslo = 1-2
| strany = 334–353
| issn = 0265-0525
| doi = 10.1017/S0265052516000248
| jazyk = en
| url = https://www.cambridge.org/core/journals/social-philosophy-and-policy/article/abs/probing-the-limits-of-rawlss-realistic-utopia/DE22839485DCB064646E212409A517DE
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref> [[Fredric Jameson]],<ref>{{Citace periodika
| příjmení = FITTING
| jméno = PETER
| titul = The Concept of Utopia in the Work of Fredric Jameson
| periodikum = Utopian Studies
| datum vydání = 1998
| ročník = 9
| číslo = 2
| strany = 8–17
| issn = 1045-991X
| url = https://www.jstor.org/stable/20719758
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref> [[Immanuel Wallerstein]],<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Zaki
| jméno = Hoda
| titul = Review of Utopistics: Or, Historical Choices of the Twenty-first Century
| periodikum = Utopian Studies
| datum vydání = 1999
| ročník = 10
| číslo = 2
| strany = 328–330
| issn = 1045-991X
| url = https://www.jstor.org/stable/20718158
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref> Nupert-Doppler,<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Opportunities for Transformative Politics in Times of Crisis {{!}} Institute for Advanced Sustainability Studies
| periodikum = www.iass-potsdam.de
| url = https://www.iass-potsdam.de/en/news/kairos-transformative-politik-krisenzeiten
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref> E. O. Wright<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Envisioning Real Utopias
| periodikum = www.ssc.wisc.edu
| url = https://www.ssc.wisc.edu/~wright/ERU.htm
| datum přístupu = 2021-03-09
}}</ref>).
 
Filosof [[Richard Stahěl]] připomíná, že "''... každá společenská organizace se opírá o něco, co není uskutečněno nebo proveditelné, ale má ten ideál, který je někde za obzorem, maják, ke kterému se může snažit přibližovat, pokud ten ideál považuje za společensky platný a je všeobecně přijímaný''."<ref name=":14" />
Řádek 183 ⟶ 58:
 
[[Jakub Ort]] odvolávající se na sociologa Erika Olin Wrighta, filosofa [[Ernst Bloch|Ernsta Blocha]] a sborník [[Alexander Neupert-Doppler|Alexandra Neupert-Doppler]]<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Neupert-Doppler
| jméno = Alexander
| titul = Utopie: vom Roman zur Denkfigur
| url = https://books.google.sk/books?id=n5rNrQEACAAJ&dq=Neupert-Doppler+utopie&hl=sk&sa=X&ved=0ahUKEwik9sHEv6HkAhWOJlAKHU8ZCooQ6AEIKzAA
| vydavatel = Schmetterling Verlag
| počet stran = 196
| isbn = 9783896576835
| počet stran = 196
| poznámka = Google-Books-ID: n5rNrQEACAAJ
| jazyk = de
| poznámka = Google-Books-ID: n5rNrQEACAAJ
| jméno = Alexander
| příjmení = Neupert-Doppler
}}</ref> uvádí příklad tzv. konkrétních utopií (Konkrete Utopien). Mezi takové konkrétní utopie zařazují sdílené bydlení, svobodu pohybu, revoluci péče a nerůstovou a udržitelnou ekonomikou (odpověď na ekologické problémy). Ort dodává, že ''„představy o utopické společnosti není nutné nechávat nedohledné budoucnosti. V myšlení i praxi se dají konkrétní utopie rozvíjet už dnes.''"<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = A2larm
Řádek 201 ⟶ 76:
Také filosof [[Immanuel Wallerstein]] uvádí příklady realizovatelných utopií (právo na bezplatní zdravotní péči, vzdělání a pod.) pod pojmem ''utopistika''.''<ref name=":5" />''
 
Nizozemský historik [[Rutger Bregman]] také uvádí koncept realistické utopie. Ve své knize otevřel témata univerzálního základního příjmu, otevřených hranic a 15hodinového15-hodinového pracovního týdne.<ref>BREGMAN, R.: ''Utopia for Realists..''. USA: Little, Brown and Company/Hachette Book Group, 2016</ref>
 
Paradoxní definici nabízí [[Patrik Ouředník]], který zahrnuje do definice i [[Antiutopie|dystopii]]: ''„Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity. Utopie je vše, co se odehrává na jiném místě nebo v jiném čase, příslib, náznak, naděje, noční můra, zlý sen. Utopie je stav, který je nám navždy uzavřen, stav, k němuž nevyhnutelně směřujeme.“ <ref> Patrik Ouředník: ''Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem.''</ref>''
 
== Etymologie ==
Slovo utopie je odvozeno z řeckého ου ("ne") a τόπος (''místo'') a původně znamenalo "ne-místo, místo, které neexistuje".<ref>Petrusek, 1996, s. 1362</ref> Užívá se jak pro označení ideální společnosti, tak také jako [[pejorativum]], výraz naivity, neuskutečnitelnosti, něčeho nerealistického, nevědeckého, nemožného.
 
Výjimečně se u vyznavačů utopií jako ideálu vyskytuje slovo ''eutopos'' (s odkazem na ευ + τόπος), moderní slovní hříčka pro "dobré místo", "místo pro dobrý život".<ref>Sargent, 2005, s. 11 ; Stanková 2017, s. 2017</ref>
 
== Dějiny ==
{{NPOV|část}}
[[Soubor:Časová osa dějin utopie.png|náhled|Časová os dějin utopie]]
 
==== Proto-utopie ====
Slovo Utopie je sice moderního původu, žánr je však daleko starší. Utopické prvky lze nalézt už v 8. století před n. l. v Izajášově proroctví nebo Homérově [[Odysseia|Oddyseji]].<ref> Patrik Ouředník: ''Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem.''</ref>
[[Milan Šimečka]] uvádí: ''„...utopismus byl běžným typem myšlení už na úsvitu lidské civilizace. Utopické názory nacházíme v nejstarších náboženských představách, objevují se pravidelně v sousedství prastarých, ještě předfilozofických názorech na příčiny a smysl přírodního dění, účel stvoření, cesty dobra a zla, štěstí a neštěstí, pohádky a pověsti, které se dědily z generace na generaci a které pozdější inspirovali básnictví a filozofií ... základní motivy, na kterých je vybudována utopická literatura, jsou staré jako celá historická epocha lidských dějin.''“<ref name=":2" /> Podobně Jerzy Szacki chápe utopii jako univerzální ideu: ''„Určité motivy utopického myšlení projevují překvapující trvalost, a věrně provázejí lidstvo téměř od úsvitu historických dob až do současnosti. ... Není možné představit si si ani jednu epochu, ani jeden národ, ani jednoho člověka, který by nesnil o nějakém ráji na zemi ... tam, kde existuje křivda, bída a bolest, tam se musí objevit úvaha o tom, jak by se daly odstranit příčiny zla.“''<ref name=":1" />
Řádek 217 ⟶ 96:
[[Soubor:Czech and Slovak translations of utopian books.jpg|náhled|České a slovenské vydání utopií]]
 
Podle [[Patrik Ouředník|Patrika Ouředníka]]: ''„Fiktivní svět, který umožňuje získat odstup od přítomnosti a vyjádřit ideálnost bytí v jiném životě, v jiném čase, v jiném prostoru, je téma prastaré. Teprve'' Utopie ''Thomase Mora z roku 1516 však kodifikuje žánr: co možná zevrubný popis institucí a mravů imaginární země, v níž ideální vláda řídí společenství šťastných jedinců. Politická správa (moudrý diktátor, ctnostná vládnoucí třída nebo rovnostářství a absence vší hierarchie), role náboženství (jeho zánik či osvícená, event. zbrusu nová religiozita), státní ekonomie (buď nulová, po vzoru edenské zahrady, nebo naopak striktně plánované hospodářství v rukou blahovolných expertů), vlastnictví (resp. způsob nabývání majetku), rodina (resp. sexualita) a výchova (resp. přístup ke vzdělání) budou napříště bezmála povinnými figurami.“'' <ref>{{Citace elektronické monografie
=== Utopie první generace ===
| příjmení = Ouředník
| jméno = Patrik
| titul = Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem
| url = http://nllg.eu/ecrire/?exec=article&id_article=11
| datum vydání = 2010
| vydavatel = Torst
}}</ref>
 
==== Utopie Thomasa Mora ====
[[Tomáš More|Thomas More]] knihou ''„O nejlepším stavu obce a o ostrově [[Utopie (kniha)|Utopie]]“''<ref name=":6">MORE, T.: ''Utópia''. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2017</ref><ref>MORE, T.: ''Utopie''. 2. vyd. Praha: Mladá fronta. 1978</ref><ref>MORE, T.: ''Utopie''. Praha: J. Otto. 1911</ref> vytvořil nový literární žánr popisující koncepty ideálních společností.<ref name=":7">{{Citace elektronického periodika
| titul = Z knižnice utopického socializmu: Thomas More – Vizionár utópie
Řádek 229 ⟶ 114:
| jméno = Lukáš
| příjmení = Perný
}}</ref><ref name=":18" /> Kniha se skládá ze dvou částí - první kniha je (slovy [[Friedrich Engels|Engelse]]) ''"... otřesným dokumentem o bídě lidových mas a vášnivým protestům proti jejich ožebračování a terorizování vykořisťovatelským státem"'' a druhá podává (slovy [[Vojtěch Zamarovský|Vojtěcha Zamarovského]]) ''"... první soustavně vypracován návrh komunistického společenského zřízení založeného na společenském vlastnictví výrobních prostředků a obecné pracovní povinnosti, ve kterém se uplatňuje komunistická zásada rozdělování spotřebních statků podle potřeby."''<ref>ZAMAROVSKÝ, V.: ''Utopisti''. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo politickej literatúry, 1961</ref> Cestopisní kniha je napsána ve formě platónského vzoru [[dialog]]u mezi Thomasem Morem, Peterem Gillisem a fiktivní postavou Rafaela Hythlodaya, který v Utopii žil 5 let a odešel jen proto, aby o ní rozšířil zprávy ve světě. Autor střídá vážnost a ironický přístup inspirovaný římským básníkem [[Lúkianos|Lukiánem]]. Obsahuje sociální kritiku dobové společnosti, ale i vizi normativního ideálu sociálně spravedlivé společnosti. Tyto dva atributy definoval základ utopického literárního žánru - kritika společnosti a nabídka alternativy.<ref name=":18" /> More navazuje na základní komunitární principy staro-křesťanského učení ([[Skutky apoštolů|Skutky Apoštolů]], [[Svatý Benedikt|sv. Benedikt]], [[Svatý Ambrož|sv. Ambrož]] a [[Svatý Augustin|sv. Augustin]]; především v díle [[O Boží obci|''De civitate Dei'']]. Podle Bohumila Svobody byl křesťansko-humanistický světonázor Thomase Mora formován především sv. Augustinem, v němž nacházel historické analogie (zánik Římské říše) s obdobím, ve kterém žil.<ref name=":8">SVOBODA, B.: ''Thomas More, světec a utopista''. Praha: Triton, 2014</ref> Mora dále inspiruje antická literatura, v níž také nachází ideové zdroje pro zdůvodnění rovnostářství (idea [[Zlatý věk|zlatého věku]], [[Lykúrgos|Lykurgove zákony]] ve [[Sparta|Spartě]], Platónova [[Ústava (Platón)|Ústava]]).<ref name=":7" /> V neposlední řadě autora inspirovala i memoárové-cestopisná literatura, především objev [[Nový svět|Nového světa]], italského obchodníka [[Amerigo Vespucci|Ameriga Vespucciho]] a také byl inspirován křesťanským humanistou Johnem Coletom a učením [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]]. Sumárum by se tedy dalo říci, že komunismus Thomase Mora je silně ovlivněn [[Antika|antikou]], [[Rané křesťanství|raně křesťanským]] [[rovnostářství]]m, středověkým způsobem [[Feudalismus|feudálního]] života a dobovou literaturou [[Renesance|renesančních humanistů]] především v otázce přírodní filozofie a [[Novoplatonismus|novoplatonismem]].<ref name=":7" /> Podle B. Svobodu, More představil v ''Utopii'' společnost s velmi volným [[Federace|federativním]] národním společenstvím [[Autonomie|autonomních]] a soběstačných městských jednotek, který je založen na bratrském svazku dobrovolné spolupráce.<ref name=":8" /> Podle Lukáše Perného<ref name=":18" /> Morová hypotetická komunistická společnost předpokládá redistribuci kolektivního blahobytu, tedy právo na rovný podíl z kolektivního blahobytu (Ut. 62, 67, 115<ref name=":6" />) s cílem zajistit hmotné a duchovní [[Potřeba|potřeby]] občanů (Ut. 115<ref name=":6" />) prostřednictvím soběstačného [[Plánovaná ekonomika|plánovaného hospodářství]] (nadbytky dávají svým sousedům; Ut. 49<ref name=":6" />). Společnost je ekonomicky a potravinově soběstačná, (Ut. 49<ref name=":6" />) [[přírodní zdroj]]e jsou v kolektivním vlastnictví [[stát]]u. Obyvatelé usilují o koncept [[udržitelnost]]i a [[Ekologie|ekologické]] rovnováhy. (Ut. 53, 81<ref name=":6" />) Jde o národ [[Pacifismus|pacifistů]], válku vedou pouze v případě obrany sebe nebo spojenců. (Ut. 94-102<ref name=":6" />) Tenhle koncept, na rozdíl od Platónova (i když se jím inspiruje) není [[Aristokracie|aristokratický]], ale přibližuje se k ideálu [[beztřídní společnost]]i (Ut. 115<ref name=":6" />) a [[Radikální demokracie|radikální demokracii]] (nevládnou filozofové, lid si vládne sám) (Ut. 54-55, 109<ref name=":6" />). S „modernistickým“ výkladem Morovy Utopie nesouhlasí [[Patrik Ouředník]]: ''„Spíše než se lopotně pokoušet o marxistickou projekci Morovy intelektuální hříčky do budoucnosti, pokusme se ji vnímat v dobovém kontextu.'' Utopie ''v sobě spojuje dvojí psychologický a literární atribut, kritiku soudobého světa a nostalgii po světě pominuvším; brojíc proti jedné tradici nachází únik – nikoli odpověď – v jiné. Novodobé nazírání na'' Utopii, ''jež ji interpretuje jako zvěstovatelku budoucí modernity, je více než simplicistní; stejně dobře lze dospět k hledisku právě opačnému s poukazem na pozoruhodnou anachroničnost utopijské společenské smlouvy v Evropě počátku 16. století. Zatímco renesanční filozofie zvolna ustanovuje individualismus, Utopijci hlásají důsledný kolektivismus; zatímco probíhá první evropská průmyslová revoluce, Utopijci se rozplývají nad úhlednými políčky a zakládají jednotná zemědělská družstva; zatímco se všude v Evropě vzmáhá národní cítění a přináležitost k danému teritorálnímu celku, Utopijci žijí mimo prostor; zatímco se konstituují státy, Utopijci organizují společenství měst; zatímco se množí obchodní styky a vzniká nová společenská hiearchie, Utopijci odmítají soukromé vlastnictví a peněz se dotýkají nanejvýš bidlem; zatímco alterita nově objevených světů poskytuje renesančním myslitelům nikdy nevídané podněty, pro Utopijce je základním předpokladem šťastné společnosti izolacionismus.“'' <ref>{{Citace elektronické monografie
}}</ref><ref name=":18" />
 
Podle [[Patrik Ouředník|Patrika Ouředníka]]: ''„Fiktivní svět, který umožňuje získat odstup od přítomnosti a vyjádřit ideálnost bytí v jiném životě, v jiném čase, v jiném prostoru, je téma prastaré. Teprve'' Utopie ''Thomase Mora z roku 1516 však kodifikuje žánr: co možná zevrubný popis institucí a mravů imaginární země, v níž ideální vláda řídí společenství šťastných jedinců. Politická správa (moudrý diktátor, ctnostná vládnoucí třída nebo rovnostářství a absence vší hierarchie), role náboženství (jeho zánik či osvícená, event. zbrusu nová religiozita), státní ekonomie (buď nulová, po vzoru edenské zahrady, nebo naopak striktně plánované hospodářství v rukou blahovolných expertů), vlastnictví (resp. způsob nabývání majetku), rodina (resp. sexualita) a výchova (resp. přístup ke vzdělání) budou napříště bezmála povinnými figurami.“''
 
Cestopisní kniha je napsána ve formě platónského vzoru [[dialog]]u mezi Thomasem Morem, Peterem Gillisem a fiktivní postavou Rafaela Hythlodaya, který v Utopii žil 5 let a odešel jen proto, aby o ní rozšířil zprávy ve světě. Autor střídá vážnost a ironický přístup inspirovaný římským básníkem [[Lúkianos|Lukiánem]]. Obsahuje sociální kritiku dobové společnosti, ale i vizi normativního ideálu sociálně spravedlivé společnosti. Tyto dva atributy definoval základ utopického literárního žánru - kritika společnosti a nabídka alternativy.<ref name=":18" /> More navazuje na základní komunitární principy staro-křesťanského učení ([[Skutky apoštolů|Skutky Apoštolů]], [[Svatý Benedikt|sv. Benedikt]], [[Svatý Ambrož|sv. Ambrož]] a [[Svatý Augustin|sv. Augustin]]; především v díle [[O Boží obci|''De civitate Dei'']]. Podle Bohumila Svobody byl křesťansko-humanistický světonázor Thomase Mora formován především sv. Augustinem, v němž nacházel historické analogie (zánik Římské říše) s obdobím, ve kterém žil.<ref name=":8">SVOBODA, B.: ''Thomas More, světec a utopista''. Praha: Triton, 2014</ref> Mora dále inspiruje antická literatura, v níž také nachází ideové zdroje pro zdůvodnění rovnostářství (idea [[Zlatý věk|zlatého věku]], [[Lykúrgos|Lykurgove zákony]] ve [[Sparta|Spartě]], Platónova [[Ústava (Platón)|Ústava]]).<ref name=":7" />
 
V neposlední řadě autora inspirovala i memoárové-cestopisná literatura, především objev [[Nový svět|Nového světa]], italského obchodníka [[Amerigo Vespucci|Ameriga Vespucciho]] a také byl inspirován křesťanským humanistou Johnem Coletom a učením [[Erasmus Rotterdamský|Erasma Rotterdamského]]. Sumárum by se tedy dalo říci, že komunismus Thomase Mora je silně ovlivněn [[Antika|antikou]], [[Rané křesťanství|raně křesťanským]] [[rovnostářství]]m, středověkým způsobem [[Feudalismus|feudálního]] života a dobovou literaturou [[Renesance|renesančních humanistů]] především v otázce přírodní filozofie a [[Novoplatonismus|novoplatonismem]].<ref name=":7" />
 
Podle B. Svobodu, More představil v ''Utopii'' společnost s velmi volným [[Federace|federativním]] národním společenstvím [[Autonomie|autonomních]] a soběstačných městských jednotek, který je založen na bratrském svazku dobrovolné spolupráce.<ref name=":8" /> Podle Lukáše Perného<ref name=":18" /> Morová hypotetická komunistická společnost předpokládá redistribuci kolektivního blahobytu, tedy právo na rovný podíl z kolektivního blahobytu (Ut. 62, 67, 115<ref name=":6" />) s cílem zajistit hmotné a duchovní [[Potřeba|potřeby]] občanů (Ut. 115<ref name=":6" />) prostřednictvím soběstačného [[Plánovaná ekonomika|plánovaného hospodářství]] (nadbytky dávají svým sousedům; Ut. 49<ref name=":6" />). Společnost je ekonomicky a potravinově soběstačná, (Ut. 49<ref name=":6" />) [[přírodní zdroj]]e jsou v kolektivním vlastnictví [[stát]]u. Obyvatelé usilují o koncept [[udržitelnost]]i a [[Ekologie|ekologické]] rovnováhy. (Ut. 53, 81<ref name=":6" />) Jde o národ [[Pacifismus|pacifistů]], válku vedou pouze v případě obrany sebe nebo spojenců. (Ut. 94-102<ref name=":6" />) Tenhle koncept, na rozdíl od Platónova (i když se jím inspiruje) není [[Aristokracie|aristokratický]], ale přibližuje se k ideálu [[beztřídní společnost]]i (Ut. 115<ref name=":6" />) a [[Radikální demokracie|radikální demokracii]] (nevládnou filozofové, lid si vládne sám) (Ut. 54-55, 109<ref name=":6" />).
 
S „modernistickým“ výkladem Morovy Utopie nesouhlasí [[Patrik Ouředník]]: ''„Spíše než se lopotně pokoušet o marxistickou projekci Morovy intelektuální hříčky do budoucnosti, pokusme se ji vnímat v dobovém kontextu.'' Utopie ''v sobě spojuje dvojí psychologický a literární atribut, kritiku soudobého světa a nostalgii po světě pominuvším; brojíc proti jedné tradici nachází únik – nikoli odpověď – v jiné. Novodobé nazírání na'' Utopii, ''jež ji interpretuje jako zvěstovatelku budoucí modernity, je více než simplicistní; stejně dobře lze dospět k hledisku právě opačnému s poukazem na pozoruhodnou anachroničnost utopijské společenské smlouvy v Evropě počátku 16. století. Zatímco renesanční filozofie zvolna ustanovuje individualismus, Utopijci hlásají důsledný kolektivismus; zatímco probíhá první evropská průmyslová revoluce, Utopijci se rozplývají nad úhlednými políčky a zakládají jednotná zemědělská družstva; zatímco se všude v Evropě vzmáhá národní cítění a přináležitost k danému teritorálnímu celku, Utopijci žijí mimo prostor; zatímco se konstituují státy, Utopijci organizují společenství měst; zatímco se množí obchodní styky a vzniká nová společenská hiearchie, Utopijci odmítají soukromé vlastnictví a peněz se dotýkají nanejvýš bidlem; zatímco alterita nově objevených světů poskytuje renesančním myslitelům nikdy nevídané podněty, pro Utopijce je základním předpokladem šťastné společnosti izolacionismus.“'' <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Ouředník
| jméno = Patrik
Řádek 268 ⟶ 143:
}}</ref>
 
==== Sluneční stát ====
V utopickém [[O slunečním státě|''Slunečním státě'']] Tommase Campanellu vládne [[sofokracie]] - triumvirát filozofů: Moc, Moudrost a Láska. Na čele Slunečního státu je tzv. metafyzik, Slunce, nejvyšší vládce, který je volen úředníky, zná [[dějiny]] všech národů, náboženské obřady, [[zákon]]y, všechny republiky a monarchie, původců zákonů, věd, řemesel, musí znát poznatky z fyziky, [[Matematika|matematiky]], [[Astrologie|astrologii]], [[Metafyzika|metafyziky]], [[teologie]], původ [[umění]] a [[Věda|věd]], musí umět srovnávat podobnosti a rozdíly věcí: nutnost, osud, harmonie, moc, moudrost, láska, druhy bytostí. Ve společnosti se věnují [[zemědělství]] a chovu zvířat, pěstují [[Řemeslo|řemesla]], [[vojenství]] a [[kněžství]]. [[O slunečním státě|''Sluneční stát'']] jako literární dílo, po formální stránce kopíruje žánr, který Thomas More založil: je psáno jako [[cestopis]], [[dialog]]ickou formou, s cílem kritiky soudobé společnosti a východiska v deskripcii vzdálené, ideální rovnostářské společnosti z pozice [[Vypravěč příběhů|vypravěče]] (mořeplavce z Janova). Nacházíme v něm normativní ideál, ale i kritiku nastávajících společenských poměrů.<ref name=":9" />
 
[[Soubor:Francis Bacon, Nová Atantida, slovenké vydání.jpg|náhled|Francis Bacon, Nová Atantida, slovenské vydání]]
 
==== Nová Atlantida ====
[[Francis Bacon]] je prvním autorem [[Science fiction|sci-fi]] utopie [[novověk]]u. Název ''[[Nová Atlantis|Nová Atlantida]]'' je odvozen od [[Platón]]ově [[Atlantida|Atlantidy]], jejíž zkázu spojuje Bacon v díle se starozákonní potopou. Děj ''Nové Atlantidy'' začíná napínavým popisem ztroskotání evropské lodě v odlehlé části [[Tichý oceán|Tichého oceánu]], na západ od [[Peru]] (jinde se uvádí [[Jižní oceán|Jižního oceánu]]).<ref name=":10" /> Posádka narazí na ostrov Bensalem a následně ji obyvatelé ostrova ubytují v Dome pro cizince, kde se tři dny léčí. Po třech dnech přichází posel a oznamuje jim, že na dobu šesti týdnů dostávají povolení pro časově omezenou návštěvu vědecky vyspělého ostrova. Centrem vědeckého bádání je Šalamounův dům. V této vědecké instituci dělají pokusy na léčbu nemocí, prodloužení života, ochlazování, pokusy s léčivými rostlinami, pokusy se zvířaty, umělým plozením živočichů, plodností, výrobou tepla, existují zde [[dalekohled]]y a [[mikroskop]]y, experimentují s letem ptáků, mají proto-ponorky, zkoumají geometrii a matematiku.<ref>PERNÝ, L.: Doslov. In: BACON, F.: ''Nová Atlantída.'' Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2018</ref> Filosof [[Milan Šimečka]] připomíná, že na rozdíl od starších rovnostářských utopií je [[Nová Atlantis|''Nová Atlantida'']] spíše vědecko-fantastickým románem. Bacon je podle M. Šimečky spíše konzervativcem, zastáncem [[Soukromé vlastnictví|soukromého vlastnictví]], filantropizmu; zastáncem nadtřídního míru mezi [[bohatý]]mi a [[Chudoba|chudými]].<ref name=":2" />
 
=== Utopie druhé generace ===
Kritickou stránku zdůrazňují autoři negativních utopií čili '''[[Antiutopie|dystopií]]''', jako je „[[Labyrint světa a ráj srdce|''Labyrint světa a ráj srdce'']]“ [[Jan Amos Komenský|J. A. Komenského]] (1631), „Jiný svět“ [[Cyrano de Bergerac|Cyrana z Bergeracu]] (1657) nebo satira „[[Gulliverovy cesty]]“ [[Jonathan Swift|Jonathana Swifta]] (1721). Utopické pasáže a prvky se vyskytují i u mnoha dalších autorů ([[François Rabelais]], [[Daniel Defoe]], [[Voltaire]], [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseau]], [[Etienne-Gabriel Morelly|Morelly]],<ref name=":11">{{Citace elektronického periodika
| titul = Étienne-Gabriel Morelly, komunitárny filozof, ktorý možno (ne)existoval
Řádek 321 ⟶ 192:
 
== Dělení ==
Jerzy Szacki<ref name=":1">SZACKI, J. (1971): Utopie. Praha: Mladá fronta</ref> rozdělil utopie na:
Podobné definice uvádí ''Ilustrovaný encyklopedický slovník'', tedy utopický socialismus jako učení o ideální společnosti založené na společném vlastnictví (také uvádí kromě tradičních zažitých jmen i Mesliera, Babeufa, Mablyho a Morellyho) a utopie rozděluje na:
 
* fantastickou nereálnou představu (pejorativum),
* literární prozaický žánr,
* [[utopický socialismus]] (jako samostatné heslo)<ref>Ilustrovaný encyklopedický slovník 1982, s. 698</ref>
Polský odborník na utopie, Jerzy Szacki<ref name=":1">SZACKI, J. (1971): Utopie. Praha: Mladá fronta</ref>, rozdělil utopie na:
 
# utopie místa (vázané na konkrétní [[ostrov]], [[město]]; př. [[Utopie (kniha)|Utopie]], [[Tommaso Campanella|Sluneční stát]], Bensalem, [[Nová Harmonie]]),
Řádek 332 ⟶ 198:
# utopie věčného řádu ([[Království Boží|království nebeské]]),
# utopie řehole (komunity, mnišské řády, př. [[Tábor]], [[Jezuitská redukce]])
# utopie politiky (plány na společenskou reformu, př. [[Jean-Jacques Rousseau|Rousseavo]] dílo ''O společenské smlouvě,<ref name=":1" />'' [[Etienne-Gabriel Morelly|Morellyho]] ''Zákonník přírody''<ref name=":15" />{{Citace, elektronickéhoMablyho periodikadílo ''O zákonodárství nebo zásady zákonů''<ref name=":12" />, [[Gracchus Babeuf|Babeufove]] projevy, listy;<ref name=":13" /> <ref>BABEUF, G.: ''Prejvy, články a listy.'' Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954</ref> [[Maximilien Robespierre|Robespierrovi]] projevy, [[Jakobíni|jakobínská]] ústava a jiné<ref name=":1" />)
 
{{NPOV|část}}
#
 
Filosof [[Lukáš Perný]]<ref name=":18" /> navazující na teze [[Milan Šimečka|Milana Šimečky]],<ref>ŠIMEČKA, M. (1967): Kríza utopizmu. Bratislava: Obzor, vydavateľstvo kníh a časopisov n. p.</ref><ref name=":2">ŠIMEČKA, M. (1963): Sociálne utópie a utopisti, Bratislava: Vydavateľstvo Osveta n. p.</ref> Jerzy Szackeho,<ref name=":1" /> Jiřiho Hrůzy<ref name=":3">HRŮZA, J. (1967): Města utopistu. Praha: Československý spisovateľ</ref>, J. Neměčkové<ref name=":4">NĚMĚČKOVÁ, J. (1968): Utopismus T. Campanelly. In: Pedagogika, 18/5, s. 737–753. Ottova všeobecná encyklopedie (2006). Bratislava: Agentura Cesty.</ref> a Immanuela Wallersteina,<ref name=":5">WALLERSTEIN, I. (2006): Utopistika. Historické rozhodování ve 21. století. Praha: Intu.</ref> dělí utopie na:
 
# '''[[Antropologie|antropologický]] rozměr utopie: utopie jako [[norma]]tivní společenský [[ideál]] ukotven v lidském vědomí a univerzální produkt myšlení<ref name=":4" /><ref name=":2" /><ref name=":0" />''' (vyskytuje se v mytologii jako [[zlatý věk]], [[Bukolický román|bukolický ideál]], [[Elysium]], biblický [[Zahrada Eden|Eden]], [[Kanaán|Kanaán,]] mýtus o [[Atlantida|Atlantidě]], [[Středověká literatura|středověká]] parodie krajiny hojnosti znázorněna na obraze [[V zemi peciválů]], přirozený stav u [[Rousseau]]a a [[Etienne-Gabriel Morelly|Morellyho]]<ref name=":15">{{Citace elektronického periodika
| titul = Étienne-Gabriel Morelly, komunitárny filozof, ktorý možno (ne)existoval
| periodikum = DAV DVA - kultúrno-politický magazín
| url = https://davdva.sk/etienne-gabriel-morelly-komunitarny-filozof-ktory-mozno-neexistoval/
| periodikum = DAV DVA - kultúrno-politický magazín
| datum vydání = 2019-05-06
| jazyk = sk-SK
| datum přístupu = 2019-07-30
| jazyk = sk-SK
}}</ref>, Mablyho dílo ''O zákonodárství nebo zásady zákonů''<ref name=":12" />, [[Gracchus Babeuf|Babeufove]] projevy, listy;<ref name=":13" /> <ref>BABEUF, G.: ''Prejvy, články a listy.'' Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1954</ref> [[Maximilien Robespierre|Robespierrovi]] projevy, [[Jakobíni|jakobínská]] ústava a jiné<ref name=":1" />)
}}</ref><ref name=":2" />, jako na stav neposkvrněné a ztracené dokonalosti, kdy byl člověk svázaný s přírodou; ruská [[občina]]<ref name=":1" />).
 
# '''utopie jako kulturně-umělecký text:<ref name=":18" />'''
{{NPOV|část}}Filosof [[Lukáš Perný]]<ref name=":18" /> navazující na teze [[Milan Šimečka|Milana Šimečky]],<ref>ŠIMEČKA, M. (1967): Kríza utopizmu. Bratislava: Obzor, vydavateľstvo kníh a časopisov n. p.</ref><ref name=":2">ŠIMEČKA, M. (1963): Sociálne utópie a utopisti, Bratislava: Vydavateľstvo Osveta n. p.</ref> Jerzy Szackeho,<ref name=":1" /> Jiřiho Hrůzy<ref name=":3">HRŮZA, J. (1967): Města utopistu. Praha: Československý spisovateľ</ref>, J. Neměčkové<ref name=":4">NĚMĚČKOVÁ, J. (1968): Utopismus T. Campanelly. In: Pedagogika, 18/5, s. 737–753. Ottova všeobecná encyklopedie (2006). Bratislava: Agentura Cesty.</ref> a Immanuela Wallersteina,<ref name=":5">WALLERSTEIN, I. (2006): Utopistika. Historické rozhodování ve 21. století. Praha: Intu.</ref> dělí utopie na:
## [[Literatura|literární]] text pro [[Kulturologie|kulturologii]] a literární vědu<ref>KRÁĽOVIČOVÁ, L. (2015):Utópia v uvažovaní o spoločnosti v novoveku. Bratislava: FF UK</ref> (včetně sci-fi utopie); literární utopie obsahují podle Fernanda Aínse<ref>AÍNSA, F. ''Vzkřísení utopie''. Brno: Host, 2007</ref> následující fenomény:
 
### prostor (topos)
# [[norma]]tivní společenský [[ideál]] ukotven v lidském vědomí ([[Antropologie|antropologický]] rozměr utopie, utopie jako univerzální idea, univerzální produkt lidského myšlení)<ref name=":4" /><ref name=":2" /> (vyskytuje se v mytologii jako [[zlatý věk]], [[Bukolický román|bukolický ideál]], [[Elysium]], biblický [[Zahrada Eden|Eden]], [[Kanaán|Kanaán,]] mýtus o [[Atlantida|Atlantidě]], [[Středověká literatura|středověká]] parodie krajiny hojnosti znázorněna na obraze [[V zemi peciválů]], přirozený stav u [[Rousseau]]a a [[Etienne-Gabriel Morelly|Morellyho]], jako na stav neposkvrněné a ztracené dokonalosti, kdy byl člověk svázaný s přírodou; ruská [[občina]]<ref name=":1" />).
### soběstačnost
# utopie jako kulturně-umělecký text:
### mimočasovost
## [[Literatura|literární]] text pro [[Kulturologie|kulturologii]] a literární vědu<ref>KRÁĽOVIČOVÁ, L. (2015):Utópia v uvažovaní o spoločnosti v novoveku. Bratislava: FF UK</ref> (literární utopie obsahují podle [[Fernando Aínsa|Fernanda Aínse]]<ref>AÍNSA, F. ''Vzkřísení utopie''. Brno: Host, 2007</ref> následující fenomény: prostor (topos), soběstačnost, mimočasovost, budování města)
### rozměr budováni města
## vize ideálního města pro [[Architektura|architekturu]]/[[urbanismus]]; podle [[Jiří Hrůza|Jiřího Hrůzy]] jsou zaměřené na společné vybavení a zestátnění funkcí města<ref name=":3" /> ([[Sluneční stát (utopie)|Sluneční stát]], [[Palmanova]], [[Auroville]])
## plán města pro [[Architektura|architekturu]]/[[urbanismus]]; společné vybavení a zestátnění funkcí města<ref name=":3" /> ([[Palmanova]], [[Auroville]])
# [[Politika|politický]] a [[Sociální filosofie|sociálně-filozofický]] text jako plán na společenskou reformu (podle Szackeho ''utopie politiky''<ref name=":1" />, podle Wallersteina ''utopistika<ref name=":5" />'', pode Ernsta Blocha a Zarku ''duchu utópie''<ref>ZARKA, Ch. Y. (2011): The Meaning of Utopia. <nowiki>https://opinionator.blogs.nytimes.com/2011/08/28/the-meaning-of-utopia</nowiki></ref>)
# '''[[Politika|politický]] a [[Sociální filosofie|sociálně-filozofický]] text jako plán na společenskou reformu<ref name=":18" />''' (podle Szackeho ''utopie politiky''<ref name=":1" />, podle Wallersteina ''utopistika<ref name=":5" />'', pode Ernsta Blocha a Zarku ''duchu utópie''<ref>ZARKA, Ch. Y. (2011): The Meaning of Utopia. <nowiki>https://opinionator.blogs.nytimes.com/2011/08/28/the-meaning-of-utopia</nowiki></ref>) z pozice [[Filosofie|filozofie]], [[sociologie]], [[ekonomie]] a [[politologie]] a to:
Dále autor delí utopie podle lokalizace na:
## utopie lokálnímísta - [[Komunitarismus|komunitární]] utopie realizovatelné v přítomnosti a lokálním kontextu<ref name=":0" /> - (pokus o realizaci utopických ideálů v politické a právní praxi a na konkrétním území - rovnostářské (komunity, mnišské řády, městské státy, ostrov; národní utopie, utopie řehole<ref name=":1" />, př. [[Husitství|husité]], [[jezuitská redukce]], [[Mormonismus|mormoni]], [[amišové]], jakobínská utopie<ref name=":1" />, [[Charles Fourier|fourierismus]], [[Robert Owen|owenismus]] př. [[New Lanark|New Lanark,]] [[Nová Harmonie]], [[ikarské hnutí]], [[Nowa Huta]], [[Maharishi Vedic City]], Tamera, [[Marinaleda]]<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = VÍZIA MARINALEDA – ZHMOTNENÁ SOCIALISTICKÁ UTÓPIA, DEDINA BOJUJÚCA PROTI NEOLIBERÁLNEJ GLOBALIZÁCII / SOK
| url = https://sok.bz/
Řádek 361 ⟶ 233:
| url archivu =
}}</ref>, [[Projekt Venus|Venus]])
## utopie globální,<ref -name=":1" /> utopie jako vyvrcholení vývojedějin v kontextu [[filosofie dějin]] - univerzálně-globálně (globální harmonie), tedy naplnění utopie jako dlouhodobého cíle ke kterému se lidstvo má přibližovat<ref name=":14">SŤAHEL, R. In: MICHALKOVÁ, R.: Symposion: Utópie. (diskusia na rádiu Devín). Bratislava: RTVS. 2017
 
<br /></ref><ref name=":1" />([[Království Boží|Království nebeské]] v křesťanství, [[Charles Fourier|Fourierova]] harmonie, [[Immanuel Kant|Kantův]] všeobecný mír, [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Heglovy]] občanská společnost, [[Robert Owen|Owenova]] harmonie, [[Étienne Cabet|Cabétovo]] světové bratrství, [[Bernard Bolzano|Bolzanův]] univezální stát)
Utopie jako plány na společenskou změnu možno rozdělit<ref name=":18" /> na:
 
'''Utopie jako plány na společenskou změnu můžeme dále rozdělit<ref name=":18" /> na:'''
# [[Revoluce|revoluční]] - jsou spíše výjimkou nakolik typickým znakem utopistů je usilování o harmonii (příklad: Babeuf, Weitling, Buonarotti, Blanqui, Robespierre)
 
# [[Evoluce|evoluční]] - víra v konečnou harmonii lidstva a vítězství sociální spravedlnosti, smíření mezi třídami bez násilí (např. Fourier, Saint-Simon, Owen, Bolzano)
# [[Revoluce|revoluční]] - jsou spíše výjimkou nakolik typickým znakem utopistů je usilování o harmonii, (příklad: Babeuf,<ref name=":13">{{Citace elektronického periodika
# kombinované - revoluční transformace
| titul = Babeuf zvaný Gracchus, organizátor sprisahania rovných
| url = https://davdva.sk/babeuf-zvany-gracchus-organizator-sprisahania-rovnych/
| periodikum = DAV DVA - kultúrno-politický magazín
| datum vydání = 2019-05-17
| datum přístupu = 2019-07-30
| jazyk = sk-SK
| jméno = Lukáš
| příjmení = Perný
}}</ref> Weitling, Buonarotti, Blanqui, Robespierre)
# [[Evoluce|evoluční]]/transformační - víra v konečnou harmonii lidstva a vítězství sociální spravedlnosti, smíření mezi třídami bez násilí; např. Fourier, Saint-Simon, Owen;
# kombinované - revoluční transformace, reformy, pokusy o dílčí změnu (Walersteinova utopistika''<ref name=":5" />'')
 
Podobné definice uvádí ''Ilustrovaný encyklopedický slovník'', tedy utopický socialismus jako učení o ideální společnosti založené na společném vlastnictví (také uvádí kromě tradičních zažitých jmen i Mesliera, Babeufa, Mablyho a Morellyho) a utopie rozděluje na:
 
* fantastickou nereálnou představu (pejorativum),
* literární prozaický žánr,
* utopický socialismus (jako samostatné heslo)<ref>Ilustrovaný encyklopedický slovník 1982, s. 698</ref>
 
== Význam ==
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Utopie“