Rúmský sultanát: Porovnání verzí

| rok vzniku = [[1077]]

| rok zániku = [[1308]]

| před 1 = Seldžucká říše

| před 1 vlajka = Abbasid banner.svg

| před 3 vlajka = No flag.svg

| před 4 vlajka = No flag.svg

| po 1 = turecké bejliky v Anatolii

| po 1 vlajka = No flag.svg

| po 5 = Arménské království v Kilíkii

| po 5 vlajka = FlagKilikia.png

| znak = Seljuk Empire.png

| velikost znaku = 105px

| velikost mapy = 290px

| nejvyšší bod =

| počet obyvatel =

| počet obyvatel poznámka = (v roce [[1856]])

| měna =

| státní zřízení = [[monarchie]]

| vznik = [[1077]] – nezávislost na [[Seldžucká říše|Seldžucké říši]]

| zánik = [[1310]] – rozpad sultanátu

 

=== Období nezávislosti ===

Otěže moci získal postupně do svých rukou jeden ze čtyř synů Kutlumuše, [[Sulejman bin Kutlumuš|Sulejman]]. Vznik nezávislého seldžuckého státu v Malé Asii nebyl přivítán ani sultánem seldžucké říše [[Malik Šáh I.|Malikšáhem]], ani [[Byzantská říše|Byzantskou říší]], které zde vznikl budoucí silný konkurent. Expanze rúmských Seldžuků dosáhla prakticky pobřeží [[Marmarské moře|Marmarského moře]] a jeho sídelním městě se v letech [[1075]]–[[1097]] bylo město [[Nikaia]], nacházející se jen několik dní cesty od hlavního byzantského města [[Konstantinopol]]e. Nová byzantská [[Komnenovci|dynastie Komnenovců]] se pokoušela ztracená území dobýt zpět, což jí nutně vedlo k dlouhým konfliktům s maloasijskými Seldžuky. Další soupeře v oblasti představovalo několik lokálních tureckých dynastií, které se vytvořily nezávislá panství, zejména [[Danišmendovci]], a [[arménské království v Kilíkii]].<ref name="DT18"/>

 

Opakovaně se rúmští sultánové střetávali s [[křížové výpravy|křižáky]], kteří Malou Asií na cestě do Svaté země procházeli. Zatímco se Turci snadno vypořádali s účastníky [[lidová křížová výprava|lidové křížové výpravy]], která do západní Malé Asie dorazila první, ozbrojení [[rytíř]]i už představovali větší nebezpečí. Díky [[První křížová výprava|první křížové výpravě]] získali Byzantinci roku 1097 nazpět Nikai a poté postupně dobývali rozsáhlá území na východ od ní. Novým sídlem sultána se stala [[Konya]], původně zvaná Ikonion, která ale také nebyla ušetřena křižáckého útoku – vedle vyplenění první křížovou výpravou ji vyjma citadely roku 1190 dobyli příslušníci [[třetí křížová výprava|třetí křížové výpravy]] pod vedením císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha Barbarossy]]. Roku 1176 rúmský sultán [[Kilič Arslan II.]] úspěšně odrazil byzantskou expedici v [[bitva u Myriokefala|bitvě u Myriokefala]], jež znamenala poslední rozsáhlý byzantský pokus získat nazpět Malou Asii. Významnou se pro další vývoj sultanátu stala [[čtvrtá křížová výprava]], která roku 1204 [[Obléhání Konstantinopole (1204)|dobyla Konstantinopol]]. Na území Byzance poté vzniklo několik vzájemně soupeřících křižáckých a řeckých nástupnických států, které již nepředstavovaly pro rúmský sultanát tak významné nebezpečí.<ref>''Dějiny Turecka'', s. 28–29</ref>

 

Vrcholného období dosáhl rúmský sultanát v letech 1211 až 1237 za vlády [[Kajkávús I.|Kajkávúse I.]] a [[Kajkubád I.|Kajkubáda I.]] Za jejich panování se rúmský sultanát rozkládal od [[Eufrat]]u k [[Egejské moře|Egejskému moři]] a dosud vnitrozemský stát se po dobytí [[Černé moře|černomořského]] přístavu [[Sinop]]e a [[Středozemní moře|středomořské]] [[Antalya|Antalye]] začal zapojovat do námořního obchodu. Tureckou svrchovanost uznala [[Arménské království v Kilíkii|Malá Arménie]] v jihovýchodní Malé Asii, značně bylo oslabeno také postavení [[Trapezuntské císařství|trapezuntského císařství]] na pobřeží Černého moře. S pomocí [[Ajjúbovci|Ajjúbovců]] také úspěšně roku 1231 odrazili útok [[Chórezmská říše|Chórezmců]], prchajících před [[Mongolská říše|mongolským]] náporem. Mocný mongolský postup ale způsobil oslabení sultanátu, jeho částečný rozpad na dílčí panství a ztrátu [[nezávislost]]i ve prospěch mongolských [[Ílchanát|Ílchánů]], vládnoucích v Persii. Od roku [[1237]] museli rúmští sultáni platit mongolským vládcům tribut, roku [[1243]] podlehla rúmská vojska mongolské armádě v [[Bitva u Köse Dağu|bitvě u Köse Dağu]]. Na základě jednání rúmského vezíra 'Alího al-Dajlamího se notně zmenšený rúmský stát stal pouhým mongolským protektorátem.<ref>''Dějiny Turecka'', s. 18–19</ref>

 

 

== Státní zřízení a společnost ==

[[Soubor:Dirham of Nasir al-Din Mahmud, AH 610.jpg|náhled|vlevo|upright=0.8|Dirham Násira al-Dína Mahmúda]]

[[Sultanát]] byl dědičnou [[Monarchie|monarchií]], vlády se po sultánově smrti ujímal některý z otcových synů. Rúmští Seldžukové neznali princip [[primogenitura|primogenitury]], nástupnictví prvorozeného syna. Často byly jednotlivým synům dány do správy části státu, nástupce na trůnu vybíral sám sultán. Většina titulů a funkcí na rúmském dvoře byla íránského původu. Centrem státní správy byla zasedání instituce zvané ''[[díván]]''. Armádu tvořili zejména lučistníci na koních, branná moc sultánových místodržících a osobní gardy vládců tvořené [[ghulámové|ghulámy]], křesťanskými chlapci odvedenými do zajetí, předchůdci pozdějších [[Janičáři|janičárů]]. V oblasti správy financí se od sebe oddělovaly korunní statky sultána, tedy jeho přímé osobní vlastnictví, od vlastnictví státního. Totéž se týkalo rozpočtu. Velká část půdy byla dána do držby sultánovým vazalům, dále mohli vlastnit soukromě půdu jednotlivci, případně náboženské nadace.<ref>''Dějiny Turecka'', s. 21–22</ref>