Wikipedie

Wikipedista:Vasek7/Bělohorský mýtus/DoS: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
{{AfD|Bělohorský mýtus (2)}}
"Pobělohorský mýtus" až v 21. stol.; náhrada "mýtus" pro dobu, kdy výraz nepouž. (Goll, Palacký); částeč. skryt (nesmazán) text, který pojem P. m. nevysvětluje (asi víc takových)
Řádek 2:
{{celkově zpochybněno}}
{{upravit|srozumitelnost, vhodnější členění, úvodní definice}}
'''Bělohorský mýtus''' je pojem, který používají někteří badatelé v 21. století k označení určitého pojetí [[České dějiny|českých dějin]], ve kterém je období po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] (1620) hodnoceno jako období úpadku [[Český národ|českého národa]] trvajícího až do [[České národní obrození|národního obrození]]. Toto historické pojetí se významně podílelo na utváření identity moderního českého národa a tím i na vzniku samostatného [[Národní stát|národního státu]].
<!--
 
{{Citát v řádku|Bělohorský mýtus představuje historicky podmíněnou složku kulturní tradice novodobého českého národa, retrospektivně navazující na dramatické události z doby kolem roku 1620 a vytvářející takový obraz těchto událostí a výklad jejich smyslu, který podporuje soudržnost národní pospolitosti a který se zpřítomňuje v komemorativním rituálu součinnosti elit s veřejností.|[[Josef Petráň]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
Řádek 13:
| datum vydání =
| datum přístupu = 2019-11-17
}}</ref>}} -->
 
MýtusBílá Bílé horyhora je v českém historickém povědomí v kontextu novodobých dějin chápánchápána jako symbol celé epochy vyjadřující přelomový charakter událostí předbělohorské i [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Goll
| jméno = Jaroslav
Řádek 77:
 
== Historický původ ==
MýtusHodnocení Bílé hory se začalzačalo postupně vytvářet ve druhé polovině [[17. století]] zásluhou domácí katolické šlechty.<ref name=":15">Petráň, str. 146.</ref> Ta měla oprávněný pocit, že její vliv na politické záležitosti v zemi upadá, protože v předbělohorských poměrech hrála vedle panovníka mnohem významnější úlohu.<ref name=":15" /> Mimo to bylo možné ze strany stavovské protestantské emigrace vést polemiku o tom, zda je skutečně [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] legitimním českým králem.<ref name=":0">Rychlík (2001), str. 86.</ref> U barokních [[Historiografie|historiografů]] [[Bohuslav Balbín|Bohuslava Balbína]] a [[Jan František Beckovský|Jana Františka Beckovského]] se objevovaly první výčitky na adresu vídeňského dvora.<ref name=":15" /> Balbín odmítal doktrínu státního absolutismu, který povyšoval ústřední moc nad zemské zákony.<ref>Petráň, str. 147.</ref>
 
Hlavní důraz na Bílou horu jako na konec české samostatnosti byl položen teprve ve druhé polovině [[18. století]], kdy se v důsledku centralizačních snah [[Marie Terezie]] a jejího syna [[Josef II.|Josefa II.]] český stát stal provincií [[Rakouské císařství|Rakouského císařství]].<ref name=":8">Rychlík (2001), str. 87.</ref> Obsahem lokálních pověstí byli také často místní vzpoury a jejich vůdcové vedené proti cizí vrchnosti.<ref name=":9">Rychlík (2001), str. 88.</ref> První písemný záznam o ''porobě'' českého národa po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] je z konce 18. století, kdy se v německém kalendáři objevil velmi temperamentní příběh o [[Třicetiletá válka|třicetileté válce]] od [[Friedrich Schiller|Friedricha Schillera]].<ref>{{Citace monografie
Řádek 107:
| jazyk = německy
}}</ref> Datum bitvy na Bílé hoře jako periodizačního mezníku poprvé použil [[Josef Dobrovský]].<ref>Petráň, str. 150.</ref>
<!--
 
Význam husitství vyzdvihl především [[František Palacký]].<ref name=":16">{{Citace monografie
| příjmení = Rychlík
Řádek 124:
| isbn = 978-80-7429-881-3
| poznámka = [dále jen Rychlík (2018)]
}}</ref> Jeho pojetí husitství se rozšířilo ve druhé polovině [[19. století]] především díky historickým románům [[Alois Jirásek|Aloise Jiráska]].<ref name=":16" /> [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]] spatřoval v husitství počátek českých demokratických tradicí, na kterých podle jeho názoru stála i [[Československo|Československá republika]].<ref name=":16" /> Pro [[Socialismus|socialisty]] a později především pro [[Komunismus|komunisty]] byli husité těmi, kdo se jako první pokusil vybudovat [[beztřídní společnost]].<ref name=":16" /> Husitství se po roce [[1948]] stalo součástí státní komunistické ideologie.<ref>Rychlík (2018), str. 158.</ref> -->
 
== Obměny mýtu ==
 
=== V době národního obrození ===
V první polovině [[19. století]] se mýtushodnocení Bílé hory široce rozvinulrozvinulo, protože ztratilztratilo svůj původní náboženský podtext.<ref name=":8" /> V pojetí 19. století nejdenešlo v bitvě na Bílé hoře o vítězství [[Katolicismus|katolíků]] nad [[Protestantismus|protestanty]], ale do popředí se dostávádostal dříve neexistující motiv [[Nacionalismus|národnostní]].<ref name=":8" /> Bitva byla spatřována jako katastrofa celonárodního dosahu.<ref>Rak, str. 130.</ref> Česká společnost vlastně přijala interpretaci, kterou už po [[Třicetiletá válka|třicetileté válce]] vytvořila česká protestantská emigrace.<ref name=":18">{{Citace monografie
| příjmení = Rychlík
| jméno = Jan
Řádek 147:
}}</ref> Pro české obrozence získala bitva na Bílé hoře podobně jako husitství se stala „bojem Čechů s Němci“.<ref name=":18" /> Bílá hora začala být také přednostně vnímána jako „počátek cizí poroby“, byť Habsburkové v českých zemích vládli už sto let před ní.<ref name=":18" /> Paušální odsouzení se vztahovalo i na umělecký sloh té doby.<ref name=":13">Rak, str. 134.</ref> [[Barokní architektura v Česku|Barokní umění]] nebylo hodnoceno na základě uměleckých kritérií, ale jako sloh vítězné [[protireformace]], nenárodní a nelidový.<ref name=":13" /> Český nacionální vztah k&nbsp;monarchii a dynastii již byl nenapravitelně nepřátelský.<ref>Rak, str. 139.</ref>
 
Hlavním cílem české politiky v 19. století byla obnova českého státu jako samostatného celku v rámci habsburských držav.<ref name=":9" /> Představa Bílé hory jako mezníku posloužila jako argument v tomto politickém boji.<ref name=":9" /> Byla vytvořena následující koncepce: v dávných dobách měl český národ svůj velký a silný stát; časem byl tento stát oslaben a český národ svým nepřátelům dočasně podlehl; nyní (v 19. století) však nadešel čas, kdy se národ probudil, aby opět dosáhl své bývalé velikosti.<ref name=":9" /> To také znamená, že tento národ musí obnovit i vlastní stát.<ref name=":9" /> Z mýtuhodnocení bělohorského vyplývá tak vlastně nepřímo i mýtushodnocení [[České národní obrození|národního obrození]].<ref name=":9" /><ref>Petráň, str. 151.</ref>
 
V lidovém chápání měla obnova národní velikosti i svou sociální dimenzi.<ref name=":9" /><ref>Petráň, str. 154.</ref> Zcela naivně a v rozporu se skutečností byly staré časy chápány jako věk sociální spravedlnosti, kdy se lidu vedlo dobře, zatímco v 19. století se mu dařilo špatně.<ref name=":9" /> Pobělohorská doba získala charakter období, kdy je postižena většina obyvatelstva ztrátou svých práv a svobod.<ref name=":9" /> Mělo se jednat o dobu zvýšeného útisku poddaných, kterým cizí vrchnost bere jejich stará práva.<ref name=":9" /> Z nejznámější antifeudální pověsti o [[Jan Kozina|Janu Sladkém-Kozinovi]] a [[Chodské povstání|povstání Chodů]] se díky Jiráskovu literárnímu zpracování stala součást národního historického vědomí.<ref name=":9" /> [[Karel Havlíček Borovský|Karel Havlíček]] ve svých novinách soustavně a často připomínal ''bělohorskou hanbu'', kterou musí čtenář trvale chovat v srdci a vyvodit z toho důsledný protivídeňský a protiněmecký odpor.<ref>Petráň, str. 153.</ref><ref>{{Citace monografie
Řádek 192:
 
=== Za první republiky ===
Na samém počátku dvacátých let [[20. století]] v souvislosti s kulatým výročím [[Bitva na Bílé hoře|bělohorské bitvy]] i [[Staroměstská exekuce|staroměstské exekuce]] byla Bílá hora vnímána jako největší tragédie českých dějin, kterou měl mít národ stále na paměti jako osudové memento.<ref>Koldinská, str. 935.</ref> BělohorskýPojem mýtusBílé hory v této době prošel několika transformacemi.<ref name=":9" /> První nastala v souvislosti s politickým bojem za vznik samostatného československého státu.<ref name=":9" /> Druhá měla souvislost s vydáním románu [[Temno (román)|Temno]] od [[Alois Jirásek|Aloise Jiráska]] z roku [[1915]].<ref name=":9" /> Pojem ''temno'' se velmi rychle vžil i pro celou dobu [[České baroko|českého baroka]].<ref name=":12">Rychlík (2001), str. 89.</ref><ref name=":14">Rychlík (2015), str. 18.</ref> V memorandu, které odevzdal [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryk]] v dubnu [[1915]] dohodovým mocnostem, se výslovně zdůrazňuje právní samostatnost českého státu, kterou reálně zničil habsburský [[absolutismus]].<ref name=":12" /> V různých jiných dokumentech té doby se vyskytuje odvolání na Bílou horu jako na utrpení, které Čechům přinesla.<ref name=":12" />
 
K představě Bílé hory jako konce české samostatnosti, po které následuje dlouhá doba útrap, velmi napomohly historické spisy francouzského historika [[Ernest Denis|Ernesta Denise]],<ref>{{Citace monografie
Řádek 247:
| isbn = 80-7066-762-1
| poznámka = [dále jen Petráň]
}}</ref> Vznik Československé republiky byl chápán jako logické vyvrcholení českých dějin a také jako nové naplnění odkazu husitství.<ref name=":14" /> Metamorfózou mýtuhodnocení Bílé hory vznikl nový mýtus opojem třistaleté rakouské poroběporoby.<ref name=":12" /> Vznik samostatného československého státu byl nejen v širokých vrstvách, ale i v oficiální propagandě chápán jako ''odčinění Bílé hory'' a ''osvobození z třistaleté poroby''.<ref name=":12" /> Český deník například tvrdil, že mariánský sloup v [[Mnichov|Mnichově]] ''byl opravdu postaven (roku [[1638]]) k naší (České) pobělohorské potupě''.<ref>{{Citace kvalifikační práce
| příjmení = Molt
| jméno = Štěpán
Řádek 291:
 
=== Během 2. světové války ===
Novou metamorfózu prodělalprodělalo mýtushodnocení Bílé hory po roce [[1938]] v souvislosti s [[Mnichovská dohoda|mnichovskou dohodou]] a následnou likvidací [[První republika|Československa]].<ref name=":3" /> Rozvinula se paralela: již v roce [[1620]], stejně jako v roce [[1938]], se Češi obětovali za hodnoty [[Evropa|Evropy]] a [[Západní svět|západní civlizace]], přičemž se zrada spojencům již tehdy vymstila, když odmítli přijít Čechům na pomoc, protože pak museli sami válčit s [[Habsburkové|Habsburky]] ještě dalších 28 let.<ref name=":3">Rychlík (2001), str. 90.</ref> Po druhé světové válce komunisté také z politických důvodů často zdůrazňovali „zradu“ Anglie a Francie na české věci v letech 1618–1620 a porovnávali ji s údajně obdobným postojem [[Londýn|Londýna]] a [[Paříž|Paříže]] za mnichovské krize v září 1938.<ref name=":18" />
 
=== V komunistickém režimu ===
MýtusSrovnání [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]] a pohledu na husitství využili po roce [[1945]] [[Komunistická strana Československa|komunisté]], kteří jije kladli do protikladu; spobělohorskou dobou husitskou adobu dávali ji za příklad zrady vyšších tříd nad zájmy českého národa.<ref name=":3" /> Marxistická historiografie zdůrazňovala, že stavovské povstání muselo zákonitě dopadnout katastrofou, protože nebylo záležitostí lidu, ale pouze šlechty a měšťanstva.<ref name=":18" /> [[Zdeněk Nejedlý]] v&nbsp;doslovech k románům [[Alois Jirásek|Aloise Jiráska]] představil [[komunismus]] jako logické vyústění českých dějin.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Řádek 309:
== Moderní narativy ==
Na počátku [[21. století]] panuje výrazná nechuť k vytváření jakýchkoliv dějinných koncepcí vůbec.<ref name=":11" /> Objevilo se pouze jediné beletristické dílo čerpající z bělohorských motivů s názvem ''27 popravených českých pánů očima 27 (nepopravených) českých spisovatelů''.<ref name=":6">Koldinská, str. 936.</ref> V dobách svobody bělohorský mýtus skomírá,<ref name=":6" /> ale představa Bílé hory jako konce české samostatnosti stále žije v českém prostředí.<ref name=":18" />
<!--
V některých periodikách dostala prostor tzv. kauza divize Valdštejn, jež vyvrcholila v roce [[2002]].<ref name=":6" /> Odpor vůči názvu 1. mechanizované divize [[Armáda České republiky|AČR]] nepramenil jen z odporu k „bezcharakternímu“ [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovi]], který byl opět prezentován v duchu tradičních klišé jako bezohledný kořistník a několikanásobný zrádce, ale také z averze vůči souvislostem typu SS-Kampfgruppe Wallenstein, spjatým s dobou druhé světové války.<ref>Koldinská, str. 936 a 937.</ref> Jedna vrstva historické paměti tak byla překryta novější a časově mladší vrstvou, vyvolávající mnohem aktuálnější a citlivější asociace.<ref name=":7">Koldinská, str. 937.</ref> Divize byla v souvislosti dalšími reformami armády nakonec rozpuštěna, a tím pozbyl na aktuálnosti i problém jejího kontroverzního názvu.<ref name=":7" /> -->▼
 
Dokladem postupného vyprazdňování bělohorského tématu je i způsob jeho komemorace v souvislosti s každoročním kladením věnců na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]].<ref name=":7" /> Vzpomínka na popravené je zde dávána do aktuálních politických souvislostí.<ref name=":7" /> Popravení jsou například prezentování jako oběti „''snah udržet starou feudální, absolutistickou, jednobarevně konfesní Evropu''“; v kontrastu k tomu je zdůrazňováno současné začlenění [[Česko|České republiky]] do [[Evropská unie|Evropské unie]], „''kde platí svoboda víry, svědomí a přesvědčení, kde se na základě humanitních ideálů prohlubuje demokracie, kde se kladou základy světového míru.''“<ref name=":7">Koldinská, str. 937.</ref> [[Staroměstská exekuce|Poprava sedmadvaceti reprezentantů stavovského odboje]] je tedy při těchto příležitostech interpretována jako výstražný milník na cestě od [[Absolutismus|absolutismu]] k [[Demokracie|demokracii]], od útlaku ke svobodnému životu ve sjednocující se Evropě.<ref name=":7" /> Bělohorská doba se tak opět stává předmětem ideologické aktualizace a politické instrumentalizace, ač zdaleka ne v takové míře jako v minulosti.<ref name=":7" />▼
▲V některých periodikách dostala prostor tzv. kauza divize Valdštejn, jež vyvrcholila v roce [[2002]].<ref name=":6" /> Odpor vůči názvu 1. mechanizované divize [[Armáda České republiky|AČR]] nepramenil jen z odporu k „bezcharakternímu“ [[Albrecht z Valdštejna|Valdštejnovi]], který byl opět prezentován v duchu tradičních klišé jako bezohledný kořistník a několikanásobný zrádce, ale také z averze vůči souvislostem typu SS-Kampfgruppe Wallenstein, spjatým s dobou druhé světové války.<ref>Koldinská, str. 936 a 937.</ref> Jedna vrstva historické paměti tak byla překryta novější a časově mladší vrstvou, vyvolávající mnohem aktuálnější a citlivější asociace.<ref name=":7">Koldinská, str. 937.</ref> Divize byla v souvislosti dalšími reformami armády nakonec rozpuštěna, a tím pozbyl na aktuálnosti i problém jejího kontroverzního názvu.<ref name=":7" />
<!--
 
Parlamentní volby se jednomu z předsedů soupeřících politických stran jevily jako vhodná příležitost k využití bělohorských reminiscencí.<ref name=":7" /> V televizní debatě ''[[Otázky Václava Moravce]]'' premiér [[Jiří Paroubek]] týden před volbami prohlásil: „''Od Bílé hory se v této zemi nekradlo tak jako za vlád ODS.''“<ref name=":7" /><ref>''[[Otázky Václava Moravce]]'', [[ČT1]], 28. 5. 2006. Čas 1:01:28. [https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/206411030500528/ Dostupné online].</ref> -->▼
▲Dokladem postupného vyprazdňování bělohorského tématu je i způsob jeho komemorace v souvislosti s každoročním kladením věnců na [[Staroměstské náměstí|Staroměstském náměstí]].<ref name=":7" /> Vzpomínka na popravené je zde dávána do aktuálních politických souvislostí.<ref name=":7" /> Popravení jsou například prezentování jako oběti „''snah udržet starou feudální, absolutistickou, jednobarevně konfesní Evropu''“; v kontrastu k tomu je zdůrazňováno současné začlenění [[Česko|České republiky]] do [[Evropská unie|Evropské unie]], „''kde platí svoboda víry, svědomí a přesvědčení, kde se na základě humanitních ideálů prohlubuje demokracie, kde se kladou základy světového míru.''“<ref name=":7" /> [[Staroměstská exekuce|Poprava sedmadvaceti reprezentantů stavovského odboje]] je tedy při těchto příležitostech interpretována jako výstražný milník na cestě od [[Absolutismus|absolutismu]] k [[Demokracie|demokracii]], od útlaku ke svobodnému životu ve sjednocující se Evropě.<ref name=":7" /> Bělohorská doba se tak opět stává předmětem ideologické aktualizace a politické instrumentalizace, ač zdaleka ne v takové míře jako v minulosti.<ref name=":7" />
 
▲Parlamentní volby se jednomu z předsedů soupeřících politických stran jevily jako vhodná příležitost k využití bělohorských reminiscencí.<ref name=":7" /> V televizní debatě ''[[Otázky Václava Moravce]]'' premiér [[Jiří Paroubek]] týden před volbami prohlásil: „''Od Bílé hory se v této zemi nekradlo tak jako za vlád ODS.''“<ref name=":7" /><ref>''[[Otázky Václava Moravce]]'', [[ČT1]], 28. 5. 2006. Čas 1:01:28. [https://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/206411030500528/ Dostupné online].</ref>
 
Restituce šlechtického a církevního majetku vyvolaly v části českého tisku opětovné bělohorské reminiscence.<ref name=":6" /> Majetek, který se měl vracet, byl prezentován jako výsledek pobělohorského kořistnictví [[Římskokatolická církev v Česku|katolické církve]] a příslušníků cizích šlechtických rodů.<ref name=":6" />
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Wikipedista:Vasek7/Bělohorský_mýtus/DoS“