Julian Rotter: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Přidání {{Autoritní data}} |
m →Životopis: pravopis za použití AWB |
||
Řádek 7:
Velká hospodářská krize velmi ovlivnila Rotterova vysokoškolská studia. V tomto období bylo jen málo kariérních příležitostí v oboru [[Psychologie|psychologie,]] proto se Rotter rozhodl studovat praktičtější obor, a to [[Chemie|chemii]] na Brooklyn College. Rotter i přesto, že studoval jiný obor než je psychologie, začal navštěvovat semináře pořádané Adlerem a účastnil se i jeho setkání Společnosti individuální psychologie v Adlerově domě.
Poté, co Rotter získal magisterský titul se přestěhoval do [[Massachusetts|Massachuesetts]], kde se zúčastnil jedné z vůbec prvních stáží v klinické psychologii, a to ve státní nemocnici ve [[Worcester]]u, v té době významného výcvikového a výzkumného centra klinické praxe. V roce [[1941]] získal na [[Indiana University Bloomington|Indiana University]] doktorát z [[Klinická psychologie|klinické psychologie]] a oženil se s Claru Barnesovou. Po získání titulu PhD chtěl Rotter akademickou pozici, to se mu však kvůli jeho židovského původu nepovedlo a přijal místo ve státní nemocnici v [[Norwich]]i jako klinický psycholog. V roce [[1942]] byl povolán do armády, kde strávil tři roky jako vojenský psycholog, který působil jako konzultant při výběru důstojníků. Po vojenské službě přijal místo po [[Carl Rogers|Carlu Rogersovi]] na [[Ohio State University]] v programu klinické psychologie. Navázal na [[Carl Rogers|Rogerse]] a spojil svůj důraz na vědecký výzkum s aplikací jeho myšlenek v klinickém prostředí, aby pomohl vybudovat program klinické psychologie, který je hodnocen jako jeden z nejlepších v zemi. V roce [[1951]] se stal ředitelem programu klinické psychologie. Během působení na [[Ohio State University]] formuloval a otestoval Rotter se skupinou postgraduálních studentů základní rámec své teorie sociálního učení. V roce [[1954]] poté vyšla jeho klasická učebnice s názvem Sociální učení a klinická psychologie.
Do důchodu ze své fakultní pozice odešel v roce [[1987]]. Dále ale zdokonaloval svoji teorii, prováděl výzkum a dohlížel na výcvik klinické psychologie postgraduálních studentů. Významem jeho učení bylo kladení důrazu na školení klinických psychologů jako výzkumných pracovníků, ale zároveň i praktických kliniků. Po celou dobu své kariéry působil v mnoha sdruženích. V roce [[1988]] získal prestižní ocenění APA Distinguished Scientific Contribution Award, jako uznání jeho mnoha významných příspěvků v průběhu celého života.
| |||