Vykání: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Odstranění (předpokládám, že omylem přidaných) nadbytečných znaků |
formulační úpravy dle výhrad v ceduli značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Vykání''' je oslovování [[Jednotné číslo|jedné osoby]] pomocí [[množné číslo|množného čísla]] (tj. užívání tvaru pro [[časování|2. osobu]] množného čísla v příslušném rodě místo tvaru pro 2. osobu jednotného čísla, v některých jazycích, např. v [[němčina|němčině]] a [[archaismus|archaické]] češtině se užívá 3. osoba množného čísla, tzv. ''[[onikání]]''), čímž se dané osobě prokazuje [[úcta]].<ref>Pavel Hrušovský: [http://podnikani.idnes.cz/s-tykanim-budte-opatrni-muze-vam-byt-na-skodu-fnq-/firmy_rady.asp?c=A080610_161116_firmy_rady_plo S tykáním buďte opatrní, může vám být na škodu] iDnes.cz, 11. 6. 2008. ''„Vykáním projevujeme druhému úctu. Úctu k jeho věku, zkušenostem, schopnostem, postavení a jiným hodnotám.“''</ref> Vykání neznámým osobám se v češtině považuje za [[etiketa|zdvořilé]], tykání neznámé osobě naopak za [[urážka|urážlivé]].<ref>Pavel Kábrt: ''Křesťanské společenské chování'', upgrade 21. 4. 2002. Kapitola [http://www.memento.junweb.cz/chovani/predstav.htm 3. Představujeme se, titulujeme, díváme se do očí, klepeme]. ''„Nedomluvené tykání dospělým cizím lidem působí drze a nadřazeně…“''</ref><ref name="Patočka 2000">PATOČKA, Otakar. O tykání a vykání. Praha: Grada Publishing, 2000, {{ISBN|978-80-247-0000-7}}</ref>
== Historický původ vykání ==
Vykání vzniklo jako následek nepochopení formy vlády pozdních římských císařů<ref name="Bednaříková 2003">BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila. ''Stěhování národů''. Praha: Vyšehrad, 2003. {{ISBN|978-80-7021-705-4}}, str. 11</ref>. Římským císařům se až do konce 3. století n. l. tykalo, protože latina oslovení množným číslem vůči jedné osobě ani neznala. Na sklonku Římského císařství byla za císaře [[Diocletianus|Diocletiana]] zavedena [[Diarchie]], spoluvláda dvou císařů, kterou zakrátko nahradila [[Tetrarchie (vláda)|Tetrarchie]] se čtyřmi vládci, mezi něž byla rozdělena vláda nad jednotlivými provinciemi. Ačkoliv moc byla mezi císaře spíše rozdělena, než aby byla sdílena, pro zachování prestiže impéria a zdání jeho jednoty
== Tykání a vykání v různých jazycích ==
{{Viz též|Zdvořilost v různých jazycích}}
V [[čeština|češtině]] se vykání vyvíjelo od 15. století
Rozlišování tykání a vykání existuje např. v [[Románské jazyky|jazycích románských]] a [[germánské jazyky|germánských]]. V orientálních jazycích (zejména je to patrné v [[japonština|japonštině]], platí to ale i pro [[korejština|korejštinu]] a další jazyky) existují dva nebo více způsobů časování sloves (prostá a zdvořilá forma, případně mnohem rozvinutější systémy tříd zdvořilosti).
Řádek 55 ⟶ 54:
|}
== Pravidla vykání a tykání ==
Pokud si dvě osoby vykají, tykání by měla vždy navrhovat osoba tzv. společensky významnější, tedy '''starší osoba''' nebo '''nadřízený'''. Některé zdroje uvádějí mezi „společensky významnějšími“ osobami ženy, ale tento pohled je spojen jen s určitými etnickými a národnostními skupinami. Nicméně pokud jde o priority mezi těmito skupinami, není společenská konvence zcela jednoznačná. Zpravidla se soudí, že ženě, jako slabší bytosti, by mělo být dáno právo určovat vývoj společenského vztahu, a měla by tedy tykání navrhovat jako první. Tento názor je ovšem nejednoznačný, a proto není pravidlem.
Pokud někdo navrhne tykání, je možné to slušně odmítnout a navrhující by to měl přejít. Důležitá je v tomto případě společenská vnímavost, protože jak navrhující, tak odmítající se zde pouštějí na „tenký led“.
Tykání může navrhnout i mladší staršímu či podřízený nadřízenému, ale pouze v případě, že žádá, aby dotyčná osoba tykala,
== Tykající skupiny ==
Řádek 72 ⟶ 71:
* v některých profesích a oborech spolupracovníci, jsou-li na stejné pozici a stejně staří
* tykání je pravidlem v některých organizacích, klubech nebo zájmových spolcích (např. [[Mensa ČR|Mensa]], [[Sokol (spolek)|Sokol]], [[Skauting|Skaut]])
* v době [[socialismus|socialismu]] se komunistická strana snažila propagovat, že si všichni lidé mají tykat, protože všichni jsou si rovni.{{Doplňte zdroj}} Tato myšlenka se však neujala nejspíše proto, že rovnost ještě neznamená, že postoj jednoho člověka k druhému je pokaždé stejně otevřený.{{Doplňte zdroj}}
* většinou si (i při prvním setkání) tykají také příslušníci stejných zájmových skupin – např. vodáci, trampové/zálesáci, horolezci, profesionální řidiči kamionů a autobusů, spoluvězni a podobně.
Řádek 78 ⟶ 77:
* Děti zpočátku výhradně tykají, teprve v určitém věku postřehnou rozdíl v těchto jazykových figurách. Pak pro ně nastává problém, u kterého „strejdy“ může zůstat u tykání.
* V některých případech (na pracovišti, učitel studentovi) se jako společensky nejpříznivější jeví vykání s užitím křestního jména osloveného, protože jde o formu zároveň přátelskou a zároveň zdvořilou (např. Stihl jste to napsat, Petře?).
* Pokud si
== Střídání tykání a vykání ==
Střídat tykací a vykací formu u téhož člověka je ve většině případů společensky nepřípustné. Zpravidla k němu dochází, pokud si mluvčí není jist svým postavením k oslovenému. Pokud se toho dopouští nevědomky nebo omylem,
Přesto lze
* Lékař (zejména např. urolog, gynekolog) by měl vždy vykat pacientovi při prohlídce, i když je to jeho známý.
* Televizní či rozhlasoví moderátoři si ve vysílání někdy navzájem vykají, přestože v soukromém životě si tykají.
* Ve školství se mohou v pozici žák (student)-učitel setkat příbuzní nebo známí – pak je vhodné veřejné školní vykání
== Nereciproční tykání ==
Pokud jedna osoba ve vztahu tyká a druhá vyká, je k tomu třeba mít pádný důvod. K nerecipročnímu tykání dochází:
* Mezi učitelem a žákem základní (a často i střední) školy. Problém může nastávat na střední škole, kde vykání učitele může nezkušené žáky zpočátku mást. Situaci je třeba rozhodnout podle společenského klimatu v dané třídě.
* Nadřízený by měl svému podřízenému nereciproční tykání navrhnout, nikoli
* Pokud má někdo pocit, že mu nadřízený tyká, aniž by na to měl právo, navrhuje se odpovědět mu rovněž tykáním. Dotyčného to sice pravděpodobně urazí, ale příště už si dá pozor.
== Tykání jako řečnická figura ==
Tykací forma je běžná v některých příslovích, rčeních či úslovích a nelze ji převádět do vykání.
* Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. (Lze ale vhodně uvést např. řečnickou otázkou:
Tykání se užívá v afektu a v příkazech.
* Ty vole!
Řádek 103 ⟶ 102:
== Vykání jako řečnická figura ==
Užívá se
* Pane kolego, mluvte srozumitelně!
Řádek 109 ⟶ 108:
V nápisech se často objevují opisné formy, které se vyhýbají přímému vykání nebo tykání.
* Po vhození mince se rozsvítí světlo na znamení povolení vstupu.
Opisnou formu
* Omlouvám se, ale nemohu si vybavit, odkud se známe.
Řádek 127 ⟶ 126:
* {{Wikislovník|heslo=vykání}}
* [http://www.mineralfit.cz/prace-a-kariera-clanek/tykani-versus-vykani-20/ Tykání versus vykání]
* [http://www.radio.cz/cz/clanek/91914 Vykání je výrazem české zdrženlivosti], ''Radio Prague'' 3. června 2007
* [http://www.mensa.cz/volny-cas/zajmove-skupiny/jazyky/zdvformy/ Zdvořilostní formy v evropských jazycích] na webu MENSA ČR – tvorba a použití v různých situacích
* [http://www.adamek.cz/clanky/popularne-odborne/tykani-vykani-v-evropskych-jazycich/
[[Kategorie:Stylistické prostředky]]
| |||