Specifické poruchy učení: Porovnání verzí

Specifické poruchy nejsou způsobeny poruchami [[Evoluce člověka|vývoje]], [[zrak]]ovým, [[sluch]]ovým, motorickým nebo jiným [[zdravotní postižení|zdravotním postižením]], ani přímo způsobeny prostředím s nedostatečnými podněty. Přesný původ vzniků těchto poruch učení není dosud znám. Předpokládá se, že existuje [[dědičnost|dědičný]] sklon k rozvoji těchto poruch (přibližně u 40% dětí postižených rodičů{{Fakt/dne|20210203123138|}}), a že tyto poruchy jsou způsobeny mj. odchylnou organizací aktivit [[mozek|mozku]] a dominancí [[Mozková hemisféra|hemisfér]]{{Fakt/dne|20210203123138|}}, která není typická. Specifické poruchy učení jsou nejčastěji vztahovány k dysfunkci části mozku (následkem např. [[LMD]]) nebo jeho drobného poškození, určitý vliv je přikládán i nepříznivým vlivům prostředí – zejména emocionálnímu klimatu v [[rodina|rodině]] a vztahu rodičů ke škole.

Specifické poruchy učení se projevují u dětí napříčnapříčvšemi celým spektrem rozloženíúrovni [[Inteligenční kvocient|inteligenčního kvocientuinteligence]], tedy jak u dětí nadprůměrně (např. Albert Einstein byl taky dyslektik{{Fakt/dne|20210203123138|}}), průměrně, i podprůměrně inteligentních. Starší výzkumy, realizované převážně lékaři, také zkoumaly vznik specifických poruch učení jako reakci na organické poškození mozku (např. v důsledku úrazu hlavy) a [[centrální nervová soustava|centrální nervové soustavy]]{{Fakt/dne|20210203123138|}}. Souvislost se však nepodařilo prokázat{{Fakt/dne|20210203123138|}}. Nejnovější výzkumy ukazují, že mezi skutečné příčiny řadíme odchylky v pohybovém vývoji dítěte, raná traumata, přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku{{Fakt/dne|20210203123138|}} a oslabení prefrontálního kortexu<ref>{{Citace monografie