Levá opozice: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
+ členové, další katastrofa v přepisech jmen |
m →Vznik a činnost opozice: překlepy |
||
Řádek 8:
Počátkem 20. let existovalo v Rusku několik opozičních seskupení jako ''Dělnická skupina'' - ''Рабочая группа'' ([[Mjasnikov]]) nebo ''Dělnická pravda'' - ''Рабочая правда'' ([[Bogdanov]]), zejména pak ale ''[[Dělnická opozice]]'' - Рабочая оппозия ([[Šljapnikov]], [[Medveděv]], [[Kollontaj]]). Již jejich název dokumentoval paradoxní situaci, že ve státě, který si dělal nárok být tzv. diktaturou proletariátu, se aktivní dělnické hnutí muselo organizovat v takto pojmenovaných skupinách. Ještě roku 1921 poznamenává Trockij na adresu Dělnické opozice „... jako kdyby strana nebyla oprávněna prosadit svou diktaturu i tehdy, když se dočasně míjí s představami dělnické demokracie ... to je ... priorita strany, která je povinna prosadit svou diktaturu bez ohledu na dočasné kolísání dělníků...“ <ref>Protokoly X. Sjezdu KSR, Moskva 1921, pův. podle: A. Bilinsky, Sozialismus oder Oligarchie?, zde cit. podle Klaus Westen, Die Kommunistische Partei der Sowjetunion... (viz seznam literatury), str. 37</ref>. Tyto skupiny byly postupně zakázány, pokud byly aktivní v rámci strany, byly zatlačovány do pozadí. Dělnická skupina se ve svém manifestu z roku 1923, který byl předložen na XII. Sjezdu KSR, přes veškerou kritiku postavila na stranu programu KSR<ref>Carr, A History of Soviet Russia (viz seznam literatury), str. 80n.</ref>, byla zakázána a Mjasnikov byl zatčen.
Samotný vznik ''Levé opozice'' je zpravidla uváděn v souvislosti s tak zvanou [[Deklarace 46|deklarací 46]] z října 1923. Tato deklarace, podepsaná 46 představiteli KSR a adresovaná politbyru strany<ref>Originál viz
[[Image:BulOpp 001.jpg|thumb|upright|První vydání Buletýnu opozice]]
|