Charles de Gaulle: Porovnání verzí

V [[Londýn]]ě generál začal budovat hnutí [[Forces françaises libres|Svobodných Francouzů]], jehož symbolem se stal dvouramenný [[lotrinský kříž]]. V prvních dnech měl de Gaulle po svém boku pouze svého pobočníka poručíka Courcela a k dispozici jen krajně omezenou zásobu anglických slov. Podporoval jej jediný Angličan - ten se ovšem jmenoval Winston Churchill. To však také znamenalo, že lze na něj spoléhat jen v té míře, v jaké Churchill považoval generála de Gaulla za užitečného pro své úsilí k dosažení politických cílů vlády Jeho Veličenstva, krále Velké Británie.

 

 

Vedle mnohatisícové armády v Británii a v koloniích se mu prostřednictvím legendárního odbojáře [[Jean Moulin|Jeana Moulina]] podařilo sjednotit podzemní skupiny do Národní rady odboje čítající kolem sta tisíc lidí. On sám zastával názor, že jeho hnutí, od roku [[1942]] nazývané [[Bojující Francie]], je reprezentantem Francie. 25. srpna [[1944]] triumfálně vstoupil do [[Paříž]]e i přes palbu nepřátelských odstřelovačů a převzal politickou moc. Ozbrojenému doprovodu, který jej toho dne chránil, velel důstojník československé armády [[Ivan Matoušek (důstojník)|Ivan Matoušek]].<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kolektiv autorů|jméno=|příjmení2=|jméno2=|titul="Ce qui est juste fermente et devient force... - Co je spravedlivé, kvasí a stává se silou...". Válečná cesta Ivana Matouška, důstojníka československé a francouzské kavalerie|vydání=1|vydavatel=Triáda|místo=Praha|rok=2016|počet stran=184|strany=26|isbn=978-80-7474-145-6}}</ref> V září [[1944]] se poté Charles de Gaulle stal předsedou prozatímní francouzské vlády. Díky zdatné zahraniční politice se mu pak podařilo znovu vyzbrojit armádu, získat německou okupační zónu a stát se stálým členem [[Rada bezpečnosti OSN|Rady bezpečnosti OSN]].