Maskulinita: Porovnání verzí

Ta ve svém díle ''[[Gender and Power]]'' (1987) a později ''[[Masculinities]]'' (1995) definovala koncept hegemonní maskulinity jako idealizovaný vzor mužství, s nímž jsou pak všichni jedinci poměřováni, přestože jen minimum mužů tohoto vzoru fakticky dosáhne. Samotná Connellová však zdůrazňuje, že koncept hegemonní maskulinity není postaven na vyloučení alternativních pojetí maskulinity, jakožto spíše na jejich podřízení zmiňovanému ideálu.<ref>Connell, S. 76.</ref> Ten je ve společnosti dokola recyklován skrze [[genderová socializace|genderovou socializaci]], [[Sociální komunikace|mezilidské interakce]], [[Film|filmy]] či [[média]].<ref>{{Citace monografie

Jejími následky jsou tak krom [[misogynie]] i [[homofobie]] ([[Gay|gayové]] nejsou považováni za pravé„pravé mužemuže“),<ref>Connell, S. 143.</ref><ref>Connell, Messerschmidt, S. 831–832.</ref> zvýšený výskyt psychických problémů u mužů (tlak na striktní dodržování rolí, v rámci nichž je navíc projevování [[Emoce|emocí]] a péče o [[duševní zdraví]] považováno za něco zženštilého a slabého, „muži„kluci nepláčou“),<ref>{{Citace periodika

}}</ref> [[znásilnění]] a [[sexuální obtěžování]] (jakojakožto projevy dominance nad ženou, které jsou v rámci toxické maskulinity považovány za žádoucí, korespondující s přesvědčením, že muž„muž a žena nemohou být „pouze“pouze přáteli“ nebo že „muž je pánem přátelirodiny“)<ref>{{Citace monografie

}}</ref> či větší výskyt [[násilí]] a jeho tolerance (jako jeden z prostředkůprojevů nadvládysíly a dominance, fundamentálních vlastností spojovaných s toxickou maskulinitou).<ref name="bad" />