Městské lázně (Plzeň): Porovnání verzí

}}</ref> Stavba byla zahájena v březnu [[1926]], první etapa byla dokončena 12. listopadu [[1931]], kdy byly otevřeny sprchové, vanové a parní lázně B, druhá etapa 30. 3. [[1932]] – otevřena plovárna a parní lázně A. Dne 17. listopadu 1932 byla dokončena poslední, třetí etapa – léčebný ústav s rašelinnými lázněmi, vodoléčbou, elektroterapií, uhličitými a bylinnými lázněmi. V čele ústavu stál balneolog Jan Bureš. Lázně byly považovány za největší a nejmodernější v Československu. DnePři [[Letecký útok na Plzeň 20. prosince [[1944]]|americkém bylanáletu přina bombardováníPlzeň Plzně20. americkouprosince armádou1944]] byla zasažena a vážně poškozena i budova lázní. Po válce byla budova zrekonstruována podle projektu architekta [[Václav Neckář (architekt)|Václava Neckáře]]. První část byla otevřena 2. srpna [[1948]]. U příležitosti otevření byla odhalena na budově pamětní deska deseti válečným obětem z řad zaměstnanců lázní. Druhá etapa rekonstrukce byla dokončena v roce [[1953]], kdy 1. 2. 1953 byl otevřen nový bazén. 26. listopadu [[1968]] byla v lázních otevřena první finská sauna v Plzni. Ke konci byl v lázních využíván především bazén na výuku plavání a terapeutické části. Lázně byly využívány obyvateli Plzně až do roku 1994, kdy byly uzavřeny.<ref>{{Citace monografie

}}</ref> Od roku 2013 se budova bývalých lázní využívá na hraní paintballu[[paintball]]u, i přesto, že obyvatelé Plzně byli proti tomuto využití.<ref>{{Citace elektronického periodika