Vojenská diktatura v Chile: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m přidána Kategorie:Diktatury za použití HotCat |
neutralizace článku, rozebrána ekonomická politika (primárně překlad z en:wiki) značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Quema de libros.jpg|náhled|thumb|Pálení knih po převratu v roce 1973]]
[[Soubor:Chile- el pueblo vencera cropped.jpg|náhled|[[Estadio Nacional Julio Martínez Prádanos|Stadion]], který po převratu sloužil ke [[Internace|koncentraci]] politických oponentů]]
'''Vojenská diktatura v Chile''' ({{vjazyce2|es|''dictadura militar de Chile''}}) byla [[Autoritarismus|autoritativní]] [[Vojenská junta|vojenská vláda]] v [[Chile]] mezi lety 1973–1990. Diktatura vznikla po svržení demokraticky zvolené vlády prezidenta [[Salvador Allende|Salvadora Allendeho]] během státního převratu realizovaného s přímou podporou [[Central Intelligence Agency|CIA]] 11. září 1973.<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=News|jméno=A. B. C.|titul=CIA Admits Involvement in Chile|periodikum=ABC News|url=http://abcnews.go.com/International/story?id=82588&page=1|datum vydání=2006-01-06|datum přístupu=2016-08-18}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Dostawał pieniądze od KGB. Polska Agencja Prasowa przemilcza ten fakt|url=http://niezalezna.pl/45844-dostawal-pieniadze-od-kgb-polska-agencja-prasowa-przemilcza-ten-fakt|datum přístupu=2016-08-18}}</ref><ref name=":0">{{Citace elektronického periodika|titul=CIA Activities in Chile — Central Intelligence Agency|periodikum=www.cia.gov|url=https://www.cia.gov/library/reports/general-reports-1/chile/|datum přístupu=2016-08-18}}</ref> V čele diktatury stála [[vojenská junta]] vedená generálem [[Augusto Pinochet|Augustem Pinochetem]]. Tu americká vláda skrze své tajné služby finančně podporovala i po převratu až do roku 1979.<ref name=":0" />
==
== Porušování lidských práv ==
[[Soubor:Ejecutados pinochet.jpg|náhled|Hroby některých zavražděných členů opozice]]
Režim se vyznačoval systematickým potlačováním politických stran a pronásledováním [[Levice|levicové]] opozice. Souhrnná zpráva tzv. [[Rettigova komise|Rettigovy komise]], vytvořené z Pinochetových odpůrců i stoupenců pod oficiálním názvem ''Národní komise pravdy a usmíření'', z roku [[1990]] uvádí počet 2 279 obětí (146 osob odsouzeno válečným tribunálem k [[Trest smrti|trestu smrti]], 131 osob zemřelo během střetů při demonstracích, 101 osob zastřeleno při pokusech o útěk, 39 osob zemřelo během přestřelky, 90 osob zabito soukromými osobami, 815 dalších úmrtí a 957 zmizelých),<ref name="aktuality">{{Citace elektronického periodika|příjmení=Azet.sk|titul=Komentár: Pinochet - štátnik a vlastenec|periodikum=aktuality.sk|url=http://www.aktuality.sk/clanok/34892/komentar-pinochet-statnik-a-vlastenec/|datum přístupu=2016-06-23}}</ref><ref name="rettigreport.en">{{Citace elektronického periodika |titul=Report of the Chilean National Commission on Truth and Reconciliation |url=http://www.usip.org/files/resources/collections/truth_commissions/Chile90-Report/Chile90-Report.pdf |datum přístupu=2016-06-23 |url archivu=https://web.archive.org/web/20130201141603/http://www.usip.org/files/resources/collections/truth_commissions/Chile90-Report/Chile90-Report.pdf |datum archivace=2013-02-01 |nedostupné=ano }}</ref> následná vyšetřování komisí zřízených prezidentem [[Ricardo Lagos|Ricardem Lagosem]] i jeho nástupkyní [[Michelle Bacheletová|Michelle Bacheletovou]] odhalila v letech 2004 a 2011 další případy. Celkový počet obětí perzekuce uznaný v roce 2011 vládou prezidenta [[Sebastián Piñera|Sebastiána Piñery]] činí 40 018 osob, z toho 3 065 zabitých nebo násilně zmizelých.<ref>{{Citace elektronického periodika|titul=Chile recognises 9,800 more victims of Pinochet's rule - BBC News|periodikum=BBC News|url=http://www.bbc.com/news/world-latin-america-14584095|jazyk=en-GB|datum přístupu=2016-06-23}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
Řádek 17 ⟶ 19:
| url = http://en.mercopress.com/2011/08/19/pinochet-s-regime-official-victims-list-increased-by-9.800-to-40.018
| issn =
}}</ref><ref name="BBC-Chile">{{Cite news|url=http://news.bbc.co.uk/2/hi/americas/country_profiles/1222764.stm|title=Country profile: Chile |work=BBC News | date=16 December 2009 | accessdate=31 December 2009}}</ref> Došlo k mučení tisíců vězňů
| příjmení =
| jméno =
| titul = Pinochet Is History: But how will it remember him?
| url = https://www.nationalreview.com/2006/12/pinochet-history-nro-symposium/
| vydavatel = National Review
| místo =
| datum vydání = 2006-12-11
| datum přístupu = 2021-01-11
| jazyk = en-US
}}</ref> a více než 200 000 Chilanů bylo donuceno odejít do exilu.<ref>{{Citation
| last1 = Wright
| first1 = T.C.
Řádek 36 ⟶ 48:
| publication-date = 2005
| contribution-url =
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Stories still emerge of the horrors after Chile's coup
| periodikum = AP NEWS
| url = https://apnews.com/article/d06d1f14aea94c6183da211074ee635f
| datum vydání = 2018-09-11
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref>
== Ekonomické reformy ==
Pinochetova junta v zemi učinila řadu razantních ekonomických reforem. Samotná chilská ekonomika [[Stagnace|stagnovala]] ještě několik měsíců po převratu, aniž by měla junta kapacity si se vzniklou situací poradit. Pinochet proto oslovil tým chilských ekonomů vzdělaných na amerických univerzitách (známým jako [[chicagští chlapci]]), kteří dva roky po převratu v zemi zrealizovali řadu ''[[Laissez faire|laissez-faire]]'', [[Volný trh|volnotržních]], [[Neoliberalismus|neoliberálních]] a [[Fiskální konzervatismus|fiskálně konzervativních]] reforem, které stály v přímém kontrastu k Allendeho levicové politice.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Remmer
| jméno = K.
| titul = Public Policy and Regime Consolidation: The First Five Years of the Chilean Junta
| periodikum = Journal of the Developing Areas
| datum vydání = 1998
| ročník =
| číslo =
| strany = 5–55
| url =
}}</ref>
Ekonomický vývoj v Chile za vlády Augusto Pinocheta lze rozdělit do dvou období. První období mezi lety 1975 a 1982 provázela [[implementace]] většiny změn. Chile na konci tohoto období skončilo v mezinárodní dluhové krizi doprovázené [[Ekonomická krize|krizí ekonomickou]]. [[Nezaměstnanost]] v té době dosahovala 33 % a velká část bankovního sektoru [[Bankrot|bankrotovala]]. Druhé období bylo provázeno novými ekonomickými reformami, díky nimž se chilská ekonomika dokázala opět stabilizovat. Pinochet v rámci nich upustil od rad chicagských chlapců a částečně přehodnotil svou volnotržní politiku, kdy nechal během krize [[Znárodnění|znárodnit]] řadu průmyslových a finančních odvětví, která byla již dříve znárodněna za vlády Salvadora Allendeho. Chile se po rozsáhlé krize vrátilo k politice volného trhu a stalo se nejrychleji rostoucí ekonomikou v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Valenzuela
| jméno = Arturo
| titul = A Nation of Enemies
| vydavatel = W. W. Norton
| místo = New York
| rok vydání = 2002
| strany = 197–198
}}</ref>
=== 1975–81 ===
Po Allendeho znárodnění [[Měď|měděných]] dolů zůstaly i za Pinochetovy vlády ve vlastnictví státu, naleziště nových [[Přírodní zdroj|přírodních zdrojů]] však byla otevřena soukromým investorům.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Manuel Riesco, Is Pinochet Dead?, NLR 47, September–October 2007
| periodikum = New Left Review
| url = https://newleftreview.org/issues/ii47/articles/manuel-riesco-is-pinochet-dead
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref> Podíl soukromého kapitálu v zemi narůstal. V rámci vlny neoliberálních reforem byl [[Privatizace|zprivatizován]] chilský [[Důchodový systém|penzijní systém]], [[zdravotnictví]] a [[Vysoká škola|vysoké školství]]. Junta v počátcích 80. let prosadila fixaci [[Měnový kurz|směnných kurzů]], což na jedné straně vedlo k významnému nárůstu [[Dovoz|importu]], ale razantnímu propadu domácí produkce, což byl ruku v ruce s celosvětovou [[Recese|recesí]] jeden z hlavních důvodů ke vzniku rozsáhlé ekonomické krize. [[Hrubý domácí produkt|HDP]] klesl o 14 % a nezaměstnanost dosahovala 33 %.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Remmer
| jméno = K.
| titul = Public Policy and Regime Consolidation: The First Five Years of the Chilean Junta
| periodikum = Journal of the Developing Areas
| datum vydání = 1979
| strany = 441–461
}}</ref> To v zemi vyvolalo masové protesty, které usilovali o pád režimu a které byly aktivně potlačeny.
=== 1982–1983 ===
V letech 1982 a 1983 bylo Chile svědkem řady ekonomických krizí provázených nárůstem nezaměstnanosti a rozpadem finančního sektoru – až 16 z 50 finančních institucí čelilo bankrotu.<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Mirowski
| jméno = P.
| příjmení2 = Plehwe
| jméno2 = D.
| titul = The Road from Mont Pèlerin: The Making of the Neoliberal Thought Collective
| vydavatel = Harvard University Press
| místo = Cambridge/London
| rok vydání = 2009
| počet stran = 305–346
| strany = 329
}}</ref> Vláda se proto v roce 1982 rozhodla znárodnit dvě největší [[Banka|banky]], aby předešla ještě většímu zhoršení krize. V roce 1983 pak bylo znárodněno dalších pět bank a dvěma musel být udělen přímý dohled státu.<ref name=":1" /> [[Centrální banka]] převzala [[zahraniční dluh]]. Krize využili kritici chicagských chlapců, kteří jejich předchozí reformy označili za „chicagskou cestu k socialismu“.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Wesson
| jméno = Robert G.
| titul = Politics, policies, and economic development in Latin America
| vydavatel = Hoover Press
| místo = Standford
| rok vydání = 1984
| strany = 8
| isbn = 0-8179-8062-8
}}</ref>
=== 1984–1990 ===
Po ekonomické krizi se [[Ministr financí|ministrem financí]] stal [[Hernán Büchi]], který realizoval částečný návrat k politice volného trhu. Zrušil fixaci směnných kurzů a řadu bankovních [[Ekonomická regulace|regulací]], snížil [[korporátní daň]] a reprivatizoval banky a některé podniky, které vláda během finanční krize znárodnila.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Anil
| jméno = Hira
| titul = Ideas and Economic Policy in Latin America
| vydavatel = Praeger Publishers
| místo = USA
| rok vydání = 1998
| počet stran = 87
| isbn = 0-275-96269-5
}}</ref> Chilský HDP mezi lety 1984–1999 soustavně rostl v průměru o 5,9 %, nejvíce na kontinentu, a Chile si vybudovalo dobrou exportní ekonomiku.
=== Podpora a hodnocení ===
Ekonomická politika Chile si získala řadu příznivců zejména z [[Pravice|pravicové]] části spektra. [[Milton Friedman]] ještě počátkem roku 1982 psal o „chilském zázraku“, s příchodem krize později téhož roku však byl tamní „[[Monetarismus|monetární]] experiment“ obecně označován za propadák.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Friedman
| jméno = Milton
| titul = Two Lucky People
| vydavatel = The University of Chicago Press
| místo = Chicago
| rok vydání = 1998
| počet stran = 406
| isbn = 0-226-26414-9
}}</ref> [[Spojené království|Britská]] [[Předseda vlády|ministerská předsedkyně]] [[Margaret Thatcherová]], která byla s Pinochetem v úzkém kontaktu, jej oceňovala za vybudování „prosperující volnotržní ekonomiky“, přičemž bagatelizovala jeho porušování lidských práv jakožto „snahy mezinárodně organizované levice jak se pomstít“.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Thatcher
| jméno = Margaret
| titul = 1999 Statement on General Pinochet
| url = http://www.ukpol.co.uk/margaret-thatcher-1999-statement-on-general-pinochet/
| vydavatel = UKPOL.CO.UK
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2021-01-11
| jazyk = en-US
}}</ref>
=== Sociální dopady ===
Ekonomická politika prosazovaná chicagskými chlapci a implementovaná juntou ve svých počátcích přinesla propad ekonomických ukazatelů pro [[Chudoba|chudší]] [[Sociální třída|vrstvy]] obyvatelstva.<ref name=":2">{{Citace periodika
| příjmení = Remmer
| jméno = Karen L.
| titul = The politics of neoliberal economic reform in South America, 1980–1994
| periodikum = Studies in Comparative International Development
| datum vydání = 1998-06-01
| ročník = 33
| číslo = 2
| strany = 3–29
| issn = 1936-6167
| doi = 10.1007/BF02687406
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1007/BF02687406
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref> Mezi lety 1970 a 1989 docházelo ke škrtům ve [[Veřejná služba|veřejných službách]] a [[Mzda|mzdy]] poklesly o 8 %.<ref name=":3">{{Citace monografie
| příjmení = Petras
| jméno = James
| příjmení2 = Vieux
| jméno2 = Steve
| titul = The Chilean "Economic Miracle": An Empirical Critique
| vydání =
| vydavatel = Critical Sociology
| místo = USA
| rok vydání = 1990
| počet stran =
| strany = 57–72
| isbn =
}}</ref> [[Armáda|Armádní]] rozpočet naopak mezi lety 1974 a 1979 narostl o 120 %.<ref name=":2" />
Junta v rámci své politiky cílila na střední a vyšší třídu, domácí firmy a zahraniční korporace.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Ensalaco
| jméno = Mark
| titul = Chile Under Pinochet: Recovering the Truth
| url = https://books.google.cz/books?id=hzrwMb3UppYC&dq=Chile+under+pinochet&printsec=frontcover&source=bl&ots=-66tt8rEmg&sig=nSBX05IdsHb6lVMw141M4G7vYD0&hl=en&ei=he_tSYCpDJCgtgOD4YTjAQ&sa=X&oi=book_result&ct=result&redir_esc=y#v=onepage&q=Chile%20under%20pinochet&f=false
| vydavatel = University of Pennsylvania Press
| místo = USA
| rok vydání = 1999
| počet stran = 296
| isbn = 978-0812235203
}}</ref> [[Oligarchie]] získala zpět většinu průmyslových a zemědělských [[Holding|holdingů]], které Allande vyvlastnil v rámci rozsáhlé pozemkové reformy. Zprivatizovány byly i podniky nadnárodních firem jako [[ITT Inc.]], [[Dow Chemical]] nebo [[Firestone Tire and Rubber Company]].<ref name=":3" /> Kritiky podle toho narostla ekonomická a národní závislost Chile na Spojených státech, se kterou Allandeho vláda bojovala.
== Konec junty a její hodnocení ==
V roce 1978 se v Chile konalo referendum, které Pinochet vyhlásil potom, co byl [[Organizace spojených národů|OSN]] obviněn z porušování lidských práv. V referendu se 78,6 % voličů vyslovilo pro pokračování Pinochetovy vlády a současné směřování země.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Spooner
| jméno = Mary Helen
| titul = Soldiers in a Narrow Land: The Pinochet Regime in Chile
| url =
| místo = Brno
| počet stran = 36
| strany = 7
| poznámka =
| jazyk = angličtina
| instituce = University of California Press
| odkaz na instituci =
| typ práce = monografie
| vedoucí =
| odkaz na vedoucího =
| rok = 2007
| datum přístupu = 2016-06-05
}}</ref> Možnost „ano“ byla označena chilskou vlajkou, zatímco možnost „ne“ vlajkou černou.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ch
| jméno = Beat Müller, beat (kringel) sudd (punkt)
| titul = Chile, 4. Januar 1978 : Präsident Pinochets Politik
| periodikum = www.sudd.ch
| url = https://www.sudd.ch/event.php?id=cl011978
| jazyk = de
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref> Plebiscitu předcházely represe opozice a kritiků Pinochetova režimu.<ref name="rettigreport.en" />
V referendu roku 1980 souhlasilo 67 % voličů se změnou ústavy, která nahrazovala tu z roku 1925.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Spooner | jméno = Mary Helen | instituce = University of California Press | odkaz na instituci = | titul = Soldiers in a Narrow Land: The Pinochet Regime in Chile | url = | typ práce = monografie | vedoucí = | odkaz na vedoucího = | místo = Brno | rok = 2007 | počet stran = 36 | strany = 7 | datum přístupu = 2016-06-05 | poznámka = | jazyk = angličtina}}</ref> Opozice referendum označila za zmanipulované.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = How a dictatorship-era constitution endured in Chile
| periodikum = France 24
| url = https://www.france24.com/en/live-news/20201024-how-a-dictatorship-era-constitution-endured-in-chile
| datum vydání = 2020-10-24
| jazyk = en
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Bassuener
| jméno = Kurt
| titul = 10 THE FALL AND RISE OF CHILEAN DEMOCRACY: 1973–1989
| url = http://www.democratizationpolicy.org/pdf/DiplomatsHandbookCS10.pdf
| vydavatel = Democratization Policy
| místo =
| datum vydání = 2008
| datum přístupu = 2021
}}</ref> Nová ústava nařizovala další prezidentské [[referendum]] s jedním kandidátem v roce [[1988]], kterým byl juntou později zvolen Pinochet.
Ve zmíněném referendu roku 1988 se 44 % lidí vyslovilo pro pokračování jeho vlády, 56 % bylo proti. Nové prezidentské volby se konaly v prosinci 1989. Nově zvolený prezident [[Patricio Aylwin]] převzal od Pinocheta moc v roce [[1990]], nicméně ten zůstal na svém postu vrchního velitele armády až do roku [[1998]], kdy získal doživotně křeslo v chilském [[senát]]u, což mu zajišťoval ústavní dodatek z roku [[1980]]. Pinochet sám nechal vypsal opakovaně referendum o své vládě a když v roce 1988 prohrál, poměrem 45 % ku 55 % odevzdaných hlasů, předal moc zvolenému Patricio Aylwinovi. Pinochetův nástupce [[Patricio Aylwin]] ponechal v platnosti hospodářská opatření Pinochetovy vlády.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Angell
| jméno = Alan
| příjmení2 = Pollack
| jméno2 = Benny
| titul = The Chilean Elections of 1989 and the Politics of the Transition to Democracy
| periodikum = Bulletin of Latin American Research
| datum vydání = 1990
| ročník = 9
| číslo = 1
| strany = 1–23
| issn = 0261-3050
| doi = 10.2307/3338214
| url = https://www.jstor.org/stable/3338214
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref>
V roce 2020 se 78 % voličů vyslovilo pro nahrazení Pinochetovy ústavy.<ref>{{Citace periodika
| titul = Jubilation as Chile votes to rewrite constitution
| periodikum = BBC News
| datum vydání = 2020-10-26
| jazyk = en-GB
| url = https://www.bbc.com/news/world-latin-america-54687090
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref>
Podpora Pinochetova režimu soustavně klesá. Zatímco těsně po jeho pádu jej za „dobrý“ považovalo 24 % lidí, v roce 2013 to bylo jen 7 % lidí. Za diktátora jej v témže roce označilo 76 % dotázaných, což je o deset procent více než v roce 2009.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chilané už nepovažují Pinocheta za spasitele. Je to pro ně diktátor
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/40-let-od-pinochetova-puce.A130911_170850_zahranicni_mlb
| datum vydání = 2013-09-11
| datum přístupu = 2021-01-11
}}</ref>
O Pinochetově režimu a jím podporované [[Villa Baviera|Colonii Dignidad]] vypráví historicko-romantický thriller ''[[Kolonie (film)|Kolonie]]''.
== Reference ==
| |||