Karel starší ze Žerotína: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Mládí a studia: doplnění |
doplnění |
||
Řádek 52:
=== Kariéra ===
Roku [[1591]] bojoval ve [[Francie|Francii]] na straně [[hugenoti|hugenotů]] a krále [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřicha IV. Navarského]]. Tím si znepřátelil císaře [[Rudolf II.|Rudolfa II]]. V roce [[1594]] se stal členem [[moravský zemský soud|moravského zemského soudu]]. Byl i direktorem moravských zemských peněz. Zapojil se též do [[Dlouhá turecká válka|válek proti Turkům]], kde velel moravské jízdě. Postupem času se stal vůdcem stavovské opozice, proto byl roku [[1599]] zemským podkomořím [[Zikmund z Dietrichštejna|Zikmundem z Dietrichštejna]] obviněn ze zlehčování císařského majestátu a velezrádného spojení s Francií a [[Falcké kurfiřtství|falckým kurfiřtem]]. Obvinění se nezakládalo na pravdě, což se i v následném procesu prokázalo. Tento proces, však velmi Karla st. ovlivnil a poté co byl zbaven úřadu, odešel na několik let do ústraní.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Čapka | jméno = František | titul = Morava | vydavatel = Libri | místo = Praha | rok = 2003 | počet_stran = 159 | strany = 83 | isbn = 80-7277-186-8}}</ref>
Do politiky se aktivně vrátil až v roce [[1607]], kdy se ve sporu [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] s [[Matyáš Habsburský|Matyášem Habsburským]] postavil na stranu Matyáše. Podílel se na vzniku rakousko-uhersko-moravské konfederace, která podporovala Matyáše. Do této konfederace se snažil zapojit české stavy, které v tu dobu jednaly s Rudolfem II., jehož se za vydání tzv. [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]] (tehdy nazýván pouze Majestát), rozhodly podpořit. To vedlo k odtržení [[Čechy|Čech]] a [[Morava|Moravy]]. Na Moravě se na základě tzv. [[Libeňský mír|libeňské mírové smlouvy]] ([[1608]]) ujal vlády Matyáš. I díky Karlovi st. Matyáš 24. srpna 1608 na [[Bartolomějský sněm|bartolomějském sněmu]] v [[Brno|Brně]] potvrdil [[Morava|Moravě]] svobody a privilegia včetně vypovídání války a uzavírání míru. Morava se tak stala de facto svrchovaným a samostatným subjektem mezinárodního práva. Díky podpoře Matyáše se také roku 1608 stal [[moravský zemský hejtman|moravským zemským hejtmanem]], z tohoto úřadu dne 26. února 1615 na vlastní žádost a pod tlakem okolností odešel (vzestup katolické strany).
Řádek 61:
=== Doba pobělohorská ===
Po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] ([[1620]]), mu bylo jako jednomu z mála nekatolíků nabídnuto, že smí zůstat na svém panství. Po vydání [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveného zřízení zemského]] si ponechal ve svém držení jen panství [[Brandýs nad Orlicí]] a [[Přerov]]. V této době se snažil (především finančně) pomáhat obětem rekatolizace Moravy a Čech.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Komenského ochránce Karel ze Žerotína se narodil v Brandýse před 450 lety | periodikum = iDNES.cz | datum_vydání = 14. září 2014 | url = https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/karel-starsi-ze-zerotina-vyroci.A140912_2098838_pardubice-zpravy_mt }}</ref> Snažil se také podporovat [[Jednota bratrská|Jednotu bratrskou]], ve snaze ji zajistit exil v [[Uhersko|Uhersku]] a zejména [[Polsko|Polsku]]. Především jeho zásluhou se podařilo přesunout tiskárnu [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]] z jeho tvrze v [[Kralice nad Oslavou|Kralicích nad Oslavou]] do [[Lešno|Lešna]] (polsky ''Leszno'') a její knihovnu do [[Vratislav (město)|Vratislavi]]. Roku [[1629]] dobrovolně odešel do exilu, na Moravu a do Čech však dále jezdil. Od roku [[1633]] žil v [[Přerov]]ě, kde také [[9. říjen|9. října]] [[1636]] zemřel, pohřben byl nejprve v Brandýse nad Orlicí v hrobce kostelíka na Loukoti, který nechal vybudovat jeho otec Jan st. ze Žerotína jako rodové pohřebiště, v 19. století byly jeho ostatky přeneseny do krypty [[Žerotínové|Žerotínů]] umístěné u [[Kostel svatého Jiří (Bludov)|kostela sv. Jiří v Bludově]]. Podle literárního historika [[Jan Blahoslav Čapek|J. B Čapka]] žádný ze soudobých šlechticů nezdůrazňoval své moravanství tak jako Žerotín, ačkoli jeho rod pocházel z Čech. Svůj úzký vztah k vlasti projevil i v následujícím zvolání (dochovaném v jednom z jeho dopisů, psaném v době, kdy na přelomu 16. a 17. století čelil obvinění z velezrady): „Napaden nejsem já, má rodina, můj majetek. Nepřátelé usilují těmito podrazy o zmar této země, o vyvrácení zákonů a práva, o rozvrat naší ústavy a o zánik svobod. V tom smyslu je má pře do té míry spjata s prospěchem vlasti, že kdybych svou věc vzdal, nutně ji zradím.“<ref>Karel st. ze Žerotína Václavu Budovcovi z Budova, 25. května 1600. REJCHRTOVÁ, Noemi (ed.). ''Karel starší ze Žerotína. Z korespondence''. Praha 1982, 128.</ref>
| |||