Přemysl Otakar II.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
správný odkaz na: Loketska, Loket (hrad) |
doplnění |
||
Řádek 79:
== Život ==
=== Původ ===
Přemysl Otakar II. se narodil jako druhorozený syn českého krále [[Václav I.|Václava I.]] a jeho manželky [[Kunhuta Štaufská|Kunhuty Štaufské]]{{#tag:ref|Z matčiny strany byl Přemysl pravnukem římsko-německého císaře [[Fridrich I. Barbarossa|Fridricha I. Barbarossy]] a byzantského císaře [[Izák II. Angelos|Izáka II. Angelose]].|group="pozn."}} zřejmě roku 1233, přesné datum však není známo.<ref name="POII88−89">Přemysl Otakar II., s. 88−89.</ref><ref name="ČDIII784−785">{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a2e77260-1008-11e8-8485-5ef3fc9ae867?page=uuid:9ebd9bb0-2efd-11e8-b257-005056825209 | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | strany = 784−785 | počet stran = 1085 | isbn = | poznámka = [dále jen České dějiny I./III.]}}</ref> V monografii ''Přemyslovci. Budování českého státu'' autoři uvedli, že Přemysl se narodil 1. srpna 1233.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Sommer | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Sommer | příjmení2 = Třeštík | jméno2 = Dušan | odkaz na autora2 = Dušan Třeštík | příjmení3 = Žemlička | jméno3 = Josef | odkaz na autora3 = Josef Žemlička | spoluautoři = a kol. | titul = Přemyslovci. Budování českého státu | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2009 | strany = 567 | počet stran = 779 | isbn = 978-80-7106-352-0 | poznámka = [dále jen Přemyslovci]}}</ref> [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]] se domníval, že Přemyslovo narození spadá buď do konce roku 1232, či do roku 1233.<ref name=ČDIII784−785 /> [[Josef Pekař]] jako datum Přemyslova narození uvedl rok 1230.<ref name="Opk">{{Citace monografie | příjmení = Pekař | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Pekař | titul = O povstání kralevice Přemysla proti králi Václavovi I | url = http://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:c5affb20-db53-11e3-b110-005056827e51?page=uuid:837e1de0-fed0-11e3-97de-5ef3fc9ae867 | vydavatel = Katolický Literární Klub | místo = Praha | rok = 1941 | vydání = | strany = 7−8 | počet stran = 25 | poznámka = [dále jen O povstání kralevice Přemysla]}}</ref> Podle pověsti, jak ji uvádí spisovatel [[Jan František Beckovský]] v ''Poselkyni starých příběhův českých'', se Přemysl narodil v [[Městec Králové|Městci Králové]]:
{{Citát|„královna Kunka, choť krále Václava I., vracela se po kladské silnici z Červ. Hradce do Prahy a v Městci porodila syna, Přemysla, potomního krále. Své rodiště vyznamenal Přemysl Otakar II. tím, že mu propůjčil erb lva a mnohá privilegia městu královské komory udělil.|''Poselkyně starých příběhův českých''<ref>{{Citace monografie
Řádek 168:
=== První křížová výprava do Pruska (1254–1255) ===
[[Soubor:Premysl2Gelnhausen.jpg|náhled|upright|Přemysl Otakar II. (''Gelnhausenův kodex'')|alt=Miniatura muže sedícího na koni. Kůň je oděn do oděvu se znaky Moravského markrabství a Českého království. Muž má brnění, štít se znakem rakouského vévodství, meč a na hlavě korunu]]
V letech 1254 až 1255 se Přemysl účastnil [[Pruská křížová výprava|křížové výpravy do Pruska]], kterou zorganizoval olomoucký biskup [[Bruno ze Schauenburku]], tvůrce královy zahraniční politiky. Cílem výpravy bylo podpoření křesťanské strany v pohanském [[Malá Litva|Prusku a Litvě]], zároveň se však Přemysl snažil ukázat v co nejlepším světle před kurií a také upevnit svůj vliv na severovýchodě, jehož vládci se přidávali na Bélovu stranu do protičeských koalic.{{#tag:ref|Cíl upevnit si svůj vliv v Polsku spojil Přemysl roku 1253 s ochranou nově kanonizovaného polského světce [[Stanislav I. ze Szczepanowa|Stanislava]], jehož ostatky byli z popudu Boleslava Stydlivého a krakovského biskupa [[Jan I. Prandota|Jana I. Prandoty]] přeneseny z Krakova do Prahy.<ref>Přemysl Otakar II., s. 98−99.</ref><ref>České dějiny II./IV., s. 27−28.</ref>|group="pozn."}} Ve výpravě byla vojska pánů z Čech, Moravy i Rakous. Vánoce 1254 strávil Přemysl ve [[Vratislava|Vratislavi]], kde upevnil přátelské vztahy se svými slezskými příbuznými. K výpravě se zde rovněž připojil braniborský markrabě [[Ota III. Braniborský|Ota III.]] se svým vojskem. V polovině ledna 1255 se křížové vojsko spojilo v [[Elbląg]]u s vojskem řádového velmistra [[Řád německých rytířů|německých rytířů]], [[Poppo z Osterny|Poppa z Osterny]].<ref>České dějiny II./IV., s. 22−24.</ref><ref>Velké dějiny III., s. 64−69.</ref>{{#tag:ref|Poppo z Osterny zde hlavní velení výpravy přenechal Přemyslovi. Ten řád přijal pod svou ochranu a potvrdil jeho svobody.<ref>Přemysl Otakar II., s. 99.</ref>|group="pozn."}} Následně se Přemyslovi podařilo náhlým útokem překvapit pruskou [[Medenau]]. Druhý den podobným nečekaným útokem padla [[Rudava]], v takzvané [[Bitva u Rudavy|bitvě u Rudavy]].<ref>České dějiny II./IV., s. 24.</ref> Po symbolickém křtu pruských náčelníků si křížové vojsko podmanilo velkou část [[Sambijský poloostrov|Sambijského poloostrova]]. Moc si zde Přemysl upevnil založením strategické pevnosti Královec (dnešní [[Kaliningrad]]); samotné stavby pevnosti se však neúčastnil, protože se navracel do Čech.<ref>České dějiny II./IV., s. 24−26.</ref><ref>Velké dějiny III., s. 70−71.</ref>
{{Citát|Zatím mocní a starší předáci země pruské, zastrašeni − jak věříme − božským strachem a uslyševše jméno knížete českého, přišli k témuž knížeti se vší poníženosti a poddali se jemu a křesťanské víře se všemi svými. Velmi zbožný kníže, přijav je laskavě, pozval je k milosti křtu, jednoho mocnějšího z nich sám kníže vyzvedl ze svatého pramene a pojmenoval ho svým jménem, nazývaje jej Otakarem, jiného vyzdvihl z pramene markrabě braniborský a nazval ho svým jménem. Potom vyzdvihli ještě několik urozených z lůna matky církve, nazvali je svými jmény a obdařili je svými oděvy, byť byli sebecennější. Potom přišedše k jedné hoře, kterou nazvali Královou horou, vystavěli hrad k většímu utvrzení víry křesťanské.|Pokračovatelé Kosmovi<ref>Pokračovatelé Kosmovi, s. 114−115.</ref>|200}}
Řádek 204:
{{Citát|Ačkoliv řečená Markéta byla neplodná, připisovala hanbu neplodnosti králi, tvrdíc, že je neplodný proto, že se narodil na den svatého Petra. Král však řekl: „Dej mi jednu ze svých dívek a do roka s ní zplodím chlapce,“ s čímž královna souhlasila. Král si pak vybral… jednu… a zplodil s ní v prvním roce syna jménem Mikuláše a potom několik dcer.|Kronika Františka Pražského<ref>Velké dějiny III., s. 91.</ref>|200}}
Vývoj událostí směřoval k rozvodu s Markétou. Jako záminka Přemyslovi posloužil nedodržený Markétin slib čistoty, který složila, když chtěla po smrti prvního manžela [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřicha VII. Štaufského]] vstoupit do kláštera v [[Trevír]]u. Markéta se odluce nebránila. Manželství bylo prohlášeno za neplatné a 18. října 1261 se Markéta odebrala do Rakous. Tento krok byl proveden bez souhlasu kurie a nový papež [[Urban IV.]] byl postaven před hotovou věc. Následoval Přemyslův druhý sňatek s Bélovou asi sedmnáctiletou vnučkou [[Kunhuta Uherská|Kunhutou]], dcerou haličského knížete [[Rostislav Haličský|Rostislava]] z rodu [[Rurikovci|Rurikovců]]. Svatba proběhla 25. října 1261 v Bratislavě.<ref>Přemysl Otakar II., s. 117−118.</ref><ref>České dějiny II./IV., s. 102−107.</ref>{{#tag:ref|Podle [[Václav Chaloupecký|Václava Chaloupeckého]] měl Přemysl původně v úmyslu se oženit s nejmladší Bélovou dcerou a řeholnicí [[Markéta Uherská|Markétou]], byl však odmítnut.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Chaloupecký | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Chaloupecký | titul = Uherská politika Přemysla Otakara II. | sborník = Od pravěku k dnešku: sborník prací z dějin československých: k šedesátým narozeninám Josefa Pekaře vydal Historický klub Díl I | vydavatel = Historický klub | místo = Praha | rok = 1930 | strany = 130 | url = http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:f8dec2d0-2156-11e4-8f64-005056827e52?page=uuid:ccb678c0-34ab-11e4-a8ab-001018b5eb5c | poznámka = [dále jen Uherská politika]}}</ref> Toto tvrzení však odmítl Václav Novotný.<ref>České dějiny II./IV., s. 106.</ref>|group="pozn."}} Kurie Přemyslův rozvod a druhý sňatek papežským dispenzem uznala až 20. dubna 1262.<ref>České dějiny II./IV., s. 109.</ref>
Po svatbě Přemysl spěchal do Prahy, kde ho čekala korunovace na českého krále. Až do roku 1261 totiž nebyl korunován a tituloval se pouze jako pán nebo dědic českého království. Korunovace se uskutečnila v [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha|katedrále svatého Víta]] za přítomnosti pražského, olomouckého, pasovského a dvou pruských biskupů. Byl zde i mohučský arcibiskup [[Werner II.]], který Přemysla pomazal na krále a z jehož rukou Přemysl přijal korunu.{{#tag:ref|Koronátorem se stal arcibiskup mohučský i přesto, že 6. října 1260 udělil Alexandr IV. právo korunovat českého krále olomouckému a pražskému biskupovi (mohučský metropolita tou dobou ještě nebyl potvrzen kurií).<ref>České dějiny II./IV., s. 98−99 a 107.</ref><ref>Přemysl Otakar II., s. 116−118.</ref>|group="pozn."}} Společně s Přemyslem byla korunována i jeho nová manželka Kunhuta. Po korunovaci následovala dvoudenní hostina.<ref>Přemysl Otakar II., s. 119−121.</ref><ref>České dějiny II./IV., s. 107−109.</ref> Při této příležitosti Přemysl potvrdil právo mohučského arcibiskupa korunovat české panovníky, zároveň uhradil všechny náklady spojené s cestou a slíbil ochranu před eventuální nevolí kurie.<ref>Přemysl Otakar II., s. 120.</ref>
=== Vztahy s Richardem Cornwallským (1262–1265) ===
Jakkoli měla říše od roku 1258 dva krále, prožívala období [[Interregnum|interregna]]. Zatímco [[Alfons X. Kastilský|Alfons Kastilský]] o dění v Německu zájem nejevil vůbec, jeho sok [[Richard Cornwallský]] sice říši pozornost věnoval, ale byl příliš zatížen záležitostmi anglickými. Přemysl nejprve nestranil ani jednomu z králů, teprve v létě 1262 se vyslovil pro Richarda Cornwallského. Brzy se dočkal odměny – v listině vydané 9. srpna 1262 v Cáchách mu Richard z titulu římskoněmeckého krále propůjčil v léno české království, moravské markrabství a rakouské i štýrské vévodství. Učinil tak snad na Přemyslovu žádost. Tento Přemyslův náhle vzbuzený zájem o říšskou politiku se klade do souvislosti s obnovenou agitací pro Konradinovu římskou volbu. Tento poslední Štauf, syn zesnulého Konráda IV. Štaufského, vyrůstal v péči svých strýců, bavorských vévodů Ludvíka a Jindřicha. Mladý Konradin se měl stát „beranidlem“, jímž se chtěli oba Wittelsbachové domoci předních míst v říši. Vzestup Wittelsbachů by však okamžitě obnovil spor o dědictví po Babenbercích – Rakousy a Štýrsko. Z toho důvodu Otakar podpořil Richarda Cornwallského a nechal si své země udělit v léno.<ref>Přemysl Otakar II., s. 122−123.</ref><ref>České dějiny II./IV., s. 111−123.</ref>
[[Soubor:Otakarek2.jpg|náhled|Přemysl Otakar II. (''Zbraslavská kronika'')|387x387pixelů|alt=Miniatura muže s kudrnatými vlasy a korunou na hlavě. Muž je oděn do královského roucha a drží královské žezlo a jablko.]]
| |||