Morava: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
link |
doplnění |
||
Řádek 196:
[[Soubor:Uherské Hradiště, archeologická lokalita Sady "Špitálky".jpg|náhled|vpravo|Velkomoravská archeologická lokalita v [[Sady (Uherské Hradiště)|Sadech]] v Uherském Hradišti]]
{{Viz též|Velkomoravská říše}}
V 7. století tvořila Morava součást [[Sámova říše|Sámovy říše]], která vznikla sjednocením slovanských kmenů v boji proti [[Avaři|Avarům]].<ref>{{Citace elektronického periodika
V 7. století tvořila Morava součást [[Sámova říše|Sámovy říše]]. V první čtvrtině 9. století se v dolnomoravských úvalech začal formovat raně-středověký útvar. Jeho knížata, v novověku nazvaná [[Mojmírovci]], připojila r. 833 k sídelnímu jádru i zemi na druhé straně Karpat – [[Nitranské knížectví]] (jihozápadní [[Slovensko]]) a Morava se tak stala centrem prvního raně feudálního státu na území dnešního Česka – [[Velkomoravská říše|Velkomoravské říše]].▼
| titul = Cizinec vůdcem Slovanů: Kdo byl a odkud vlastně přišel kupec Sámo?
| periodikum = 100+1 zahraniční zajímavost
| datum_vydání = 10. listopadu 2020
| url = https://www.stoplusjednicka.cz/cizinec-vudcem-slovanu-kdo-byl-odkud-vlastne-prisel-kupec-samo
▲
Mezi Velkomoravskou říší a [[Byzantská říše|Byzancí]] byla v roce [[863]] uzavřena dohoda. [[Císař]] [[Michael III.]] vyšel vstříc žádosti knížete Rostislava a vyslal na Moravu [[misie|misii]] vedenou „[[soluň]]skými bratry“ [[Svatý Cyril|Konstantinem]] a [[Svatý Metoděj|Metodějem]]. Jejich zásluhou se Velkomoravská říše stala kolébkou slovanské vzdělanosti a začala se tu šířit východní větev [[křesťanství]]. Druhý z věrozvěstů se o něco později stal prvním [[Moravsko-panonská diecéze|moravsko-panonským]] [[arcibiskup]]em.
Velká Morava byla politicky a vojensky silným středoevropským státem s mocnými panovníky v čele (nejslavnějším byl [[Svatopluk]]) a na svou dobu udivující hmotnou kulturou. Prameny se mimo jiné zmiňují o velikosti a výstavnosti Svatoplukova města (neznámého jménem, snad ''Veligrad'') a bohatství jeho země.<ref>perský kupec Abú Omar ibn Rusta to zaznamenal ve svém díle ''Kniha vzácných drahokamů'' (viz článek J. Galatíka [http://www.slovane.cz/view.php?nazevclanku=co-napsal-ibn-rusta-o-krali-svatoplukovi-a-jeho-meste&cisloclanku=2006110004 Co napsal ibn Rusta o králi Svatoplukovi a jeho městě] na stránkách Slované.cz)</ref> Přesto nakonec říše, oslabená vnitřními dynastickými rozpory, nevydržela trvalý tlak Franků a zejména [[Maďarský vpád do Evropy|nájezdy]] nového protivníka z východu: kočovných [[Maďaři|Maďarů]].
Po zániku říše v letech [[906]]/[[907]] existuje pro následující století jen minimum písemných zpráv. Je pravděpodobné, že teritorium nynější Moravy se dostalo pod vliv [[Uhersko|Uher]] popř. [[Polsko|Polska]], přičemž zbytky původní světské a církevní správy byly patrně zachovány.
Řádek 221 ⟶ 226:
===== Vznik Moravského markrabství =====
Na konci 12. století moravské úděly sjednotil během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže [[Konrád II. Ota]],<ref name="žemlička, 318" /> sjednocení země dokončil markrabě [[Jindřich Břetislav]] a tak vzniklo '''[[Moravské markrabství]]'''. Po bitvě u Loděnice na Moravskokrumlovsku si Konrád II. Ota [[Starý Knín|knínskou]] dohodou s knížetem Bedřichem podržel markraběcí titul a zároveň uznal vrchní autoritu českého knížete.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 319 a 320.</ref> Poté, co se sám stal českým knížetem, přestal markraběcí titul užívat, v jedné z listin se dokonce představil jako „kníže Čechů, kdysi markrabě moravský“ (''Boemorum dux, quondam marchio Morauie''), čímž dal najevo, že hodnost českého knížete v sobě zahrnuje i panování na Moravě.<ref>ŽEMLIČKA, Josef: Čechy v době knížecí (1034–1198), Nakladatelství Lidové noviny, Praha (1997), ISBN 80-7106-196-4, str. 323.</ref> Morava jako jednotná země nicméně nezanikla, její vztahy k Čechám však byly formálně neujasněné až do roku 1348, kdy český král [[Karel IV.|Karel]] z Moravy učinil [[léno]] českého krále.<ref>Sága moravských Přemyslovců, Brno 2006, str. 25; Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava, Praha 1999, str. 52–3.</ref>
[[Mongolský vpád na Moravu]], který se uskutečnil roku 1241 za vlády krále [[Václav I.|Václava I.]], zpustošil Opavsko a jablunkovským průsmykem se přehnal do Uher.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Krvavá brána Moravy
| periodikum = Česká televize
| ročník = 2017
| url = https://www.ceskatelevize.cz/porady/1102732990-folklorika/317291310040009-krvava-brana-moravy/
}}</ref> Moravu plenili také kočovní [[Kumáni]], kteří bojovali v uherském vojsku.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Tatarský mýtus
| periodikum = Město Blansko
| datum_vydání = 15. října 2006
| url = https://www.blansko.cz/clanky/2006/10/tatari-kumani-blansko
}}</ref>
Počínaje rokem 1269 se začalo z Moravy vydělovat [[Opavské knížectví]] vytvořené [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]] pro jeho nemanželského syna, knížete [[Mikuláš Opavský|Mikuláše]].
Řádek 254 ⟶ 271:
V době pobělohorské bylo v roce 1628 vydáno na sněmu ve Znojmě [[Obnovené zřízení zemské]] pro Moravu, jež zůstalo, s drobnými úpravami, v platnosti až do r. [[1848]] a zabezpečovalo Habsburkům dědičné právo na zemi. Znamenalo tehdy konec stavovských svobod a na tehdejší dobu značné náboženské tolerance. V rámci nastupujícího absolutismu [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] také zřídil nový úřad – [[moravský královský tribunál]] – kterým nahradil dosavadní instituci zemského hejtmana (jakožto jednotlivce). Tribunál, ustanovený v prosinci r. 1636, sídlil zpočátku v Olomouci, ale r. 1642 byl (spolu se zemskými deskami a soudem) přemístěn do Brna, které se tak stalo hlavním městem Moravy.
| titul = Turci na Moravě
| periodikum = Česká televize
| datum_vydání = 22. listopadu 2014
| url = https://ct24.ceskatelevize.cz/archiv/1002657-turci-na-morave
}}</ref>
Územně-správní reforma [[Karel VI.|Karla VI.]] z roku 1714 ustanovila (už stálé) kraje: ''Brněnský'', ''Jihlavský'', ''Znojemský'', ''Olomoucký'', ''Přerovský'' a ''Hradišťský''.
| |||