Judo na Letních olympijských hrách 1972: Porovnání verzí

| dějiště = [[Wrestling-Judo Hall]]

| datum = 31. srpna - 4. září 1972

| soutěže = {{Judo na LOH 1972}}

| následující = [[Judo na Letních olympijských hrách 1976|1976]]

| seznam medailistů = [[Judo na letních olympijských hrách|seznam medailistů]]

}}

 

Turnaje se zúčastnilo 154 judistů ze 46 zemí.<ref>Karel Procházka (1984), Olympijské hry od Athén 1896 po Moskvu 1980, Olympia Praha, str. 268</ref> Zápasilo se v šesti váhových kategoriích, do kterých se judisté nalosovali. Pavouk se následně rozdělil na dvě části. Vítězové obou části postupovali do finálového kola kde se utkali s vítězi oprav. Do oprav postupovali judisté, kteří v turnaji vypadli s jedním ze dvou vítězů pavouku. V první části finálového kole se určili držitelé bronzových medailí, kterými se stali poražení judisté. Druhá část finálového kola byla klasickým finále.

 

Podobný systém se na vrcholné akci aplikoval naposledy. Důvodem jeho zrušení byl asi fakt, že každý den turnaje docházelo ve finále k střetnutí judistů, kteří se v turnaji již utkali a vítězem zlaté medaile se nejednou stal judista, který první zápas v pavouku prohrál.

 

Judo se po osmi letech vrátilo na olympijské hry. Jasnými favority na vítězství byli Japonští judisté a v těžkých vahách nizozemský silák [[Wim Ruska|Ruska]], který navazoval na úspěchy svého krajana [[Anton Geesink|Geesinka]].

 

 

Turnaje se účastnila i řada bojovníků, kteří judistické kimono (judogi) viděli poprvé v životě. Tato situace není neobvyklá ani dnes, ale tehdy se tzv. judoamatéři byli schopní dostat i do dalších kol. Příkladem může být mongolský reprezentant [[Bujadá Bachva|Bujadá]], který se teprve v den svého vystoupení učil zavazovat pásek od judogi. I s tímto hendikepem se dostal až do finále, kde nestačil na Japonského specialistu v ne-waza (boj na zemi). Na druhý den byl však tento mongolský reprezentant zbaven medaile pro pozitivní dopingový test. Do jaké míry se jednalo o obětního beránka pro propagaci tehdy nově zavádějící se metody kontroly dopingu se už asi nedozvíme. Přesným opakem těchto instinktivních bojovníků byli evropští judisté Francouzi, Němci. Bronzový medailista v kategorii lehkých vah [[Jean-Jacques Mounier|Mounier]] ukázal, že se medaile dá vybojovat i způsobem, že v turnaji nezaznamenáte ani jeden bod. Stačí vést boj takticky, v případě nouze se plazit po zemi a rozhodčí vás po uplynutí časové doby určí za vítěze.

 

Turnaje se účastnil jeden československý judista:

 

přestávka

 

== Medailisté ==

=== Muži ===

{| class=wikitable width=100%

! scope=col colspan=1 style="width:200px; background: #cc9966;" | Bronz

|-

|-

| - 70 kg || {{flagIOCmedalist|[[Tojokazu Nomura]]|JPN|1972 letní}}|| {{flagIOCmedalist|[[Antoni Zajkowski]]|POL|1972 letní}} ||{{flagIOCmedalist|[[Dietmar Hötger]]|GDR|1972 letní}}|| {{flagIOCmedalist|[[Anatolij Novikov]]|URS|1972 letní}}

|}

 

Zápasnická doba trvala různě dlouho podle stupně vyřazovacího kola. Byla bez prodloužení (golden score) a pokud se nerozhodlo v časovém limitu tak vítěze určili rozhodčí pomocí praporků.

 

<references/>

 

{{Judo na letních olympijských hrách}}

{{Sporty na LOH 1972}}

[[Kategorie:Judo na letních olympijských hrách|1972]]

[[Kategorie:Sporty na Letních olympijských hrách 1972]]