Ota I. Veliký: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m editace uživatele 94.142.238.124 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je David V. značka: rychlé vrácení zpět |
Přidán obsah a zdroj. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 7:
== Život ==
Ota nastoupil na trůn po svém otci Jindřichu Ptáčníkovi. Dne [[7. srpen|7. srpna]] [[936]] byl v [[Katedrála Panny Marie (Cáchy)|katedrále Panny Marie]] v [[Cáchy|Cáchách]] korunován východofranckým králem. Už na začátku vlády vyhlásil{{doplnit zdroj}}, že bude následníkem [[Karel Veliký|Karla Velikého]], jehož poslední dědic zemřel v roce [[911]], přičemž jako oporu bude využívat [[biskup]]y a [[opat]]y. Ota chtěl panovat nad církví a využít její schopnost sjednocovat, aby v německých zemích založil instituci s velkou teokratickou mocí{{doplnit zdroj}}. Ota si ještě jako následník trůnu zvolil za své sídlo Magdeburk, kde roku 973 založil klášter sv. Mořice, ve kterém je i pohřben.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Sobiesiak
| jméno = Joanna Aleksandra
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Boleslav II.
| vydání = 2, 1 české
| vydavatel = NĚMEC-VEDUTA
| místo = České Budějovice
| rok vydání = 2014
| počet stran = 264
| strany = 93
| isbn = 978-80-86829-97-5
}}</ref>
V roce [[938]] se v saském městě [[Rammelsberg]]u podařilo najít stříbrnou žílu, nerostné bohatství ostatně dopomáhalo Otovi financovat všechny jeho aktivity. Začátky Otovy vlády byly poznamenané řadou povstání místních panovníků, v roce 938 Eberhard, nový [[Bavorsko|bavorský]] vévoda, odmítl vzdát Otovi hold. Když ho Ota sesadil a dosadil na jeho místo strýce Bertholda, povstal proti Otovi [[Eberhard Franský]] spolu s některými saskými šlechtici. Snažili se Otu svrhnout a dosadit jeho staršího polorodého bratra [[Thankmar]]a (syna Hatheburgy, manželky Jindřicha Ptáčníka). Revolta pokračovala i následující rok. [[Giselbert Lotrinský|Giselbert]], [[Lotrinsko|lotrinský]] vévoda, přísahal věrnost [[Západofranská říše|západofranskému]] panovníkovi [[Ludvík IV. Francouzský|Ludvíkovi IV.]] a Otův mladší bratr [[Jindřich I. Bavorský|Jindřich]] připravoval spolu s mohučským arcibiskupem Otovu vraždu. Povstání skončilo v roce [[939]] Otovým vítězstvím v [[Bitva u Andernachu|bitvě u Andernachu]], ve které Eberhard s Giselbertem padli. Jindřich utekl do západních Frank, kam zanedlouho vpadl [[Hugo Veliký]] s armádou na rozkaz Oty. V roce [[941]] došlo mezi bratry k dohodě a když Ludvík uznal svrchovanost Oty nad Lotrinskem, armáda se stáhla.
| |||