Snoubení nebe a pekla: Porovnání verzí

Dílo líčí po vzoru [[Dante Alighieri|Danteho]] ''[[Božská komedie|Božské komedi]]e'' návštěvu básníka v [[Peklo|pekle]]. Zároveň vykazuje silné vazby na ''[[Ztracený ráj]]'' [[John Milton|Johna Miltona]]. Na rozdíl od Danta a Miltona chápe Blake peklo nikoliv jako místo trestu, ale jako zdroj nepotlačené energie, který stojí proti autoritářskému a regulovanému [[Nebe|nebi]]. A pokud lidstvo bude moci tuto energii uvolnit, může pak plnš poznat svět i sama sebe navzájem a tak vytvořit novou společnost<ref name="DEJI"/> Prohlásil se proto za příslušníka „''ďáblovy strany''“, protože: ''„Dobro je pasivita, jež poslouchá rozum. Zlo je aktivita pocházející z energie. Dobro je ráj. Zlo je peklo.“''<ref>BLAKE, William. ''Prorocké knihy''. Praha: BB art 2002, přeložil Zdeněk Hron. S. 6. [Dále jen Blake]</ref> O Miltonovi napsal, že byl opravdovým básníkem, který patřil také ''„ďáblově straně“'', aniž o tom věděl, a že Satan je skutečným hrdinou ''Ztraceného ráje''. Tvrdil, že žádná ctnost nemůže existovat bez porušení ''Desatera'', že Ježíš, který byl samá ctnost, jednal podle impulsů a ne podle zásad, a že Bibli lze náležitě porozumět jen tehdy, když se čte v jejím ''„ďábelském smyslu“''.<ref>CRAIG, Harding a kol: ''Dějiny anglické, literatury II.'' Praha: SNKLU 1963, S. 131.</ref>