Spor o základ státu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Průběh sporu: link, typo |
více k císařovně-matce a paní čang |
||
Řádek 11:
Císař, přestože vládl autokraticky, neměl legislativní moc a měl jen omezenou možnost vynášet samostatná rozhodnutí. Neměl proto sílu na změnu pravidel následnictví.{{sfn|Huang (1988)|s=517}} Na širokou podporu práv nejstaršího syna mezi úředníky reagoval odkládáním rozhodnutí: nejmenoval následníkem ani prvorozeného, ani mladšího syna.{{sfn|Huang (1988)|s=516}}
Roku 1589 císař souhlasil se jmenováním nejstaršího syna následníkem, paní Čeng se však postavila proti, což vyprovokovalo vlnu vzájemného obviňování a o dva roky později i zatýkání, když se v Pekingu rozšířil pamflet obviňující ji ze spiknutí s některými vysokými úředníky proti císařovu nejstaršímu synovi. Císař se naopak snažil v očích veřejnosti vykreslit paní Čeng v příznivém světle,<ref name="brook10 101"/> vrcholu jeho snaha dosáhla roku 1594, kdy podpořil její pomoc obětem hladomoru v [[Che-nan]]u příkazem všem pekingským úředníkům [[Systém devíti hodností|páté a vyšší hodnosti]] přispět jí ze svých příjmů.{{sfn|Brook (2010)|s=102}} Císař odkládání jmenování následníka odůvodňoval čekáním na syna od císařovny.<ref name="mcmahon 130"/> Nejmenování následníka však vyvolávalo vlny protestů vysokých hodnostářů, včetně velkých sekretářů [[Šen Š’-sing]]a (v úřadě 1578–91) a [[Wang Si-ťüe]]a (v úřadě 1584–91 a 1593–94).{{sfn|Huang (1988)|s=516}} Nástupnictví Ču Čchang-luoa podporovala i Wan-liho matka, [[císařovna vdova Li]]. Když panovník namítal, že jeho nejstarší syn je synem pouhé palácové služebnice, odpověděla, že i on, Wan-li, je synem pouhé služebné.<ref name="mcmahon 130"/> Podle kritiků se v kauze následnictví ukázala Wan-liho neschopnost plnit úkoly panovníka.{{sfn|Huang (1988)|s=517}} Veřejná i zákulisní podpora císařovny a paní Wang za strany císařovny vdovy Li vyvažovala císařovu podporu paní Čeng. Císařovna vdova přitom se přitom opírala o mingské právo, které jmenování korunního prince považovalo za rodinnou záležitost, v níž proto měla paní Li jako císařova matka poslední a rozhodující slovo. Kolem paní Li se časem vytvořila volná skupina podporující její zájmy a zájmy císařova nejstaršího syna, sestávající z vysokých úředníků, významných buddhistických mnichů, řadových úředníků, i některých eunuchů.<ref name="zhang 63 64"/> Stoupenci císařovny a jejího syna ji pokládali za ohroženou na životě a strachovali se o ní, po její případné smrti by totiž císař mohl novou císařovnou jmenovat paní Čeng, jejíž syn by se pak legálně, jako syn císařovny, stal následníkem.<ref name="zhang 63 64"/>
Když Ču Čchang-luo roku 1590 dosáhl osmi let, úředníci požadovali jeho jmenování následníkem, aby mohla být oficiálně zahájena jeho výuka (obvykle počínala v šesti letech). Argumentovali, že sám Wan-li byl v jmenován následníkem coby dítě. Wan-li se bránil s tím, že prince vyučují eunuchové.<ref name="duindam 63 64"/> Roku 1591 císař pod tlakem úředníků nakonec slíbil, že následníka jmenuje do dvou let, opozice – v obavách z dalšího odkladu – reagovala požadavkem zahájení jeho výuky a zahájení příprav na jmenování, což panovník s hněvem odmítl.<ref name="zhao 131"/>
Paní Čeng v 90. letech prosazovala svého syna jako následníka i veřejně, na stélách vztyčených v pekingském taoistickém chrámu [[Tung-jüe]] (začátkem roku 1592) a klášteru San-jang na [[Tchaj-šan|hoře Tchaj]] (1594 a 1596) byl její syn označován jako následník trůnu (''tchaj-c’''). Také císařovna Wang a paní Wang se také obrátily k nadpřirozeným silám, ale buddhistickým. Císařovna tak začátkem roku 1592 finančně podpořila vydání knihy modliteb ke [[Kuan-jin]], což byl nejpopulárnější [[bóddhisatva]] mezi ženami; císařovna Wang s podporou císařovny vdovy Li financovala rekonstrukce buddhistických klášterů, a na stélách a nápisech žádaly o přízeň pro císařova prvozoreného syna, a zmiňovaly i paní Wang.<ref name="zhang 63 64"/>
Roku 1593 úředníci očekávali, zda panovník splní slib z roku 1591. Císař se ke jmenování neměl, navrhl však velkému sekretáři Wang Si-ťüeovi, že své tři žijící syny jmenuje knížaty – což by bylo v souladu se zákony – a vyčká, zda císařovna nebude mít syna. Wang sestavil edikt a poslal jej [[Ministerstvo obřadů|ministerstvu obřadů]], aby zahájilo přípravy. Opoziční kritici však myšlenku odmítli s tím, že nejstarší syn má být jmenován korunním princem, nikoliv knížetem, a donutili Wang Si-ťüea aby se císaři omluvil s tím, že jmenování tří knížat provést nelze, protože odporuje zákonům, což si dříve neuvědomil. Císař se poté myšlenky na jmenování synů knížaty vzdal, ale prohlásil, že následníka neurčí nyní ani v dalších dvou až třech letech.{{sfn|Zhao|s=131–134}}
Řádek 119 ⟶ 121:
| isbn = 1442255021
| isbn2= 9781442255029
}}</ref>
<ref name="zhang 63 64">{{Citace monografie
| příjmení = Zhang
| jméno = Dewei
| titul = Thriving in Crisis: Buddhism and Political Disruption in China, 1522–1620
| vydání = 1
| vydavatel = Columbia University Press
| místo = New York
| rok = 2020
| počet stran = 368
| stránky = 63–64
| jazyk = anglicky
| isbn =
}}</ref>
<ref name="zhao 131">{{Citace periodika
| |||